DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne z ulice plné deště

Na Fotografii týdne se nám tentokrát rozpršelo. Prudce, hustě a nečekaně a obyvatelům města nezbývá než utéci.
Fotografie týdne z ulice plné deště

Kapky se odrážejí od kočičích hlav a chodci přidávají do kroku. Déšť je uprostřed města trochu nepřirozený – voda se nevsakuje do země a lidé se v tom moři brodí s deštníky, připomínajícími kloboučky gigantických hub na dně městské divočiny. Město je zkrátka novodobou džunglí, řídící se vlastními zákony, a autor dnešní Fotografie týdne se ho pokouší zmapovat pomocí své „street“ série.

Bezejmenný snímek s anonymní spěchající postavičkou, skrytou pod deštníkem, je čtvrtým a prozatím posledním snímkem z této série. Stejně jako u předchozích, i zde jde o snímek zajímavě dynamický; šňůry deště a vodní pára ale obrazu propůjčují efekty až skoro malířské. Vzniká tak velmi zvláštní atmosféra, vzbuzující v pozorovateli pocit, že je svědkem unikátního okamžiku.

Klepněte pro větší obrázek 
4. /z kolekce street photography 2008/; foto: Elmarit

Ulice je sama o sobě šedivá a neměnná, ale déšť dodává celému snímku zvláštní strukturu a originální „zrno“. Vedle přísných linií působí zajímavě také křivý a ošoupaný obrubník, který lemuje spodní část fotografie. Působí zde jako záměrná nedokonalost, tříštící naše očekávání – stejně jako další prvky a struktury, na kterých postupně oko diváka ulpívá.

Skutečná škoda v tomto případě je, že se vertikály prokazatelně naklánějí doleva, tato chybička diváka poněkud ruší a bohužel kazí i kontrast kolmých, striktních linií městské zástavby s křivkami každodenního života. Pokud ale toto pomineme, zůstane před námi velice zajímavý příspěvek z kategorie Reportáž, disponující uměleckým potenciálem a zároveň i schopností zaujmout již v podobě menšího náhledu.

Autor „záběru č. 4“ se podepisuje jako Elmarit a v naší Galerii se prezentuje tuctem snímků, z nichž většina je vyvedena v černobílé. Toto omezení spolu s občasným minimalismem a neobvyklým způsobem ořezu dává vzniknout velmi zajímavé tvorbě, která může působit stejně tak umělecky, jako i nestravitelně. Najdeme zde všemožné kouty Prahy, náhodné budovy, ústřižky nebe, kočičí hlavy... a zejména lidi, křižující své ulice stejně jako jindy. Protože taková ulice není jen pár betonových bloků. Pravou tvář ulice vytvářejí ti, kdo v ní žijí. A tento autor to bere v potaz. Tímto mu srdečně gratulujeme k získání titulu Fotografie týdne.

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.