DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Zátiší s Ježíšem

Pokud sledujeme program v televizi nebo vykonáváme činnost, která nám není příjemná, velice často stiskneme knoflík a přepneme. Je ale takový počin reálný i v oblasti etiky?

Pokud se podíváme na vývoj etiky, pak můžeme vysledovat hned několik základních směrů. Prvním je platónovsky či aristotelovsky orientovaný proud, který klade důraz na ctnosti. Cílem bytí je rozvinutí antropologického konceptu člověka, tedy potřeba, aby byl dokonalý. Tento směr je založený na tom, že šťastný člověk je ten, který má harmonicky rozvinuté ctnosti. Lidé, kteří jsou zastánci tohoto modelu, vycházejí z myšlenky, že to důležité je pozitivní budování těchto osobních kvalit.

Jinou cestu nabízejí hedonisté. Ti říkají, že jediné, podle čeho je třeba posuzovat lidské chování, jsou jeho důsledky. Přináší-li libosti, tak je dobré, pokud nelibosti, nikoli. Na tuto tradici navázali utilitaristé v čele s Humem, kteří bilanci libostí nelibostí rozšířili z egoistického konceptu na rozměr sociální. Musíme tedy jednat s ohledem na libosti a nelibosti celé společnosti.

I tento pohled je velice problematický, a proto přichází Kant a jeho transcendentální etika. Říká, že člověk není jen smysly obdařená věc, ale že je schopen empirický svět transcendovat. Disponuje rozumem a schopností abstrakce. Proto navrhuje koncept kategorického imperativu – „Jednej vždy tak, aby se maxima tvého jednání mohla stát obecným zákonodárstvím.“ Nijak ale neodpovídá na konkrétní situace lidského života.

Myslím, že ve všech těchto systémech je kladem malý důraz na svědomí, což je ostatně kritika, která by mohla jít také k modernějším směrům etiky. Problém je, že svědomí je něco, co sice každý z nás má, ale je možné jej jen velice obtížně formalizovat a objektivizovat.

Dnešní fotografie týdne tak může být zajímavou otázkou, zda jednotlivé kantovské kategorické imperativy nedáváme někam do hlubin svého svědomí a nesnažíme se je často uklidit někam z dohledu našich očí. Relativismus etiky, který prožíváme jako něco moderního a pokrokového často problémy neřeší, jen je schovává pod koberec.

Klepněte pro větší obrázek 
Zátiší s Ježíšem (foto: Ivanaga)

Snímek Zátiší s Ježíšem od Ivanaga je tak možným námětem k reflexi našeho pohledu do svědomí; zda také neuklízíme kategorické imperativy, abychom se na ně nemuseli dívat. Etika není v prvé řadě otázkou nějaké osobní zbožnosti či dokonalosti nebo něčeho podobného, ale zajišťuje možnost společného soužití lidí ve společnosti.

Klepněte pro větší obrázek 
Ranní tajemno (foto: Simeona K.)

Pokud máte rádi podzim, pohádkovou atmosféru a pohledy z oken, pak vás jistě zaujme snímek Ranní tajemno od Simeony K. Nabízí zajímavé zpracování a především atmosféru, kterou je možné prožít jen s šálkem horkého kakaa, v teple domova, při pohledu na sychravé počasí za okny.

Klepněte pro větší obrázek 
Rozbité vzpomínky na jeden podzimní den (foto: Annunak)

Člověk každý den zažívá svojí fragmentárnost a nedokonalost. Cítí, že mu něco chybí k plnosti a dokonalosti a často to ani nedokáže zlepšit. Ostatně ve staroslověnštině má slovo člověk tvar člvk – tedy dílek, částečka předpokládající celek. A právě to v podzimním provedení zachycuje fotografie Rozbité vzpomínky na jeden podzimní den od Annunak.

Klepněte pro větší obrázek 
Téma - okno, které potkávám (foto: Jokr7)

A na závěr ještě dva snímky, které ukazují, jak je možné zachytit prostor. První nese název Téma – okno, které potkávám a jeho autorem je Jokr7.

Klepněte pro větší obrázek 
CCXXXII. (foto: Luboš Blažek)

Druhý pak spojuje problematiku pohybu a místa ve snímku CCXXXXII. od Luboše Blažka.
 

Další článek




celkem 18 komentářů

Nejnovější komentáře

Lukáši, že to neumíš poznat, to je ale Tvůj … Ivana 28. 11. 2011, 16:58
Já s Vámi v podstatě souhlasím, ale ono by s… Ivana 28. 11. 2011, 16:51
Ivana: Na mě působí vaše fotka na první pohl… hoax 28. 11. 2011, 11:16
Tak to se mýlíš, že nemá nic společného. Asi… Ivana 24. 11. 2011, 08:21
Já když čtu u snímku takovýto rozbor plný ci… Pavel 23. 11. 2011, 22:25

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.