DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Zátiší s Ježíšem

Pokud sledujeme program v televizi nebo vykonáváme činnost, která nám není příjemná, velice často stiskneme knoflík a přepneme. Je ale takový počin reálný i v oblasti etiky?

Pokud se podíváme na vývoj etiky, pak můžeme vysledovat hned několik základních směrů. Prvním je platónovsky či aristotelovsky orientovaný proud, který klade důraz na ctnosti. Cílem bytí je rozvinutí antropologického konceptu člověka, tedy potřeba, aby byl dokonalý. Tento směr je založený na tom, že šťastný člověk je ten, který má harmonicky rozvinuté ctnosti. Lidé, kteří jsou zastánci tohoto modelu, vycházejí z myšlenky, že to důležité je pozitivní budování těchto osobních kvalit.

Jinou cestu nabízejí hedonisté. Ti říkají, že jediné, podle čeho je třeba posuzovat lidské chování, jsou jeho důsledky. Přináší-li libosti, tak je dobré, pokud nelibosti, nikoli. Na tuto tradici navázali utilitaristé v čele s Humem, kteří bilanci libostí nelibostí rozšířili z egoistického konceptu na rozměr sociální. Musíme tedy jednat s ohledem na libosti a nelibosti celé společnosti.

I tento pohled je velice problematický, a proto přichází Kant a jeho transcendentální etika. Říká, že člověk není jen smysly obdařená věc, ale že je schopen empirický svět transcendovat. Disponuje rozumem a schopností abstrakce. Proto navrhuje koncept kategorického imperativu – „Jednej vždy tak, aby se maxima tvého jednání mohla stát obecným zákonodárstvím.“ Nijak ale neodpovídá na konkrétní situace lidského života.

Myslím, že ve všech těchto systémech je kladem malý důraz na svědomí, což je ostatně kritika, která by mohla jít také k modernějším směrům etiky. Problém je, že svědomí je něco, co sice každý z nás má, ale je možné jej jen velice obtížně formalizovat a objektivizovat.

Dnešní fotografie týdne tak může být zajímavou otázkou, zda jednotlivé kantovské kategorické imperativy nedáváme někam do hlubin svého svědomí a nesnažíme se je často uklidit někam z dohledu našich očí. Relativismus etiky, který prožíváme jako něco moderního a pokrokového často problémy neřeší, jen je schovává pod koberec.

Klepněte pro větší obrázek 
Zátiší s Ježíšem (foto: Ivanaga)

Snímek Zátiší s Ježíšem od Ivanaga je tak možným námětem k reflexi našeho pohledu do svědomí; zda také neuklízíme kategorické imperativy, abychom se na ně nemuseli dívat. Etika není v prvé řadě otázkou nějaké osobní zbožnosti či dokonalosti nebo něčeho podobného, ale zajišťuje možnost společného soužití lidí ve společnosti.

Klepněte pro větší obrázek 
Ranní tajemno (foto: Simeona K.)

Pokud máte rádi podzim, pohádkovou atmosféru a pohledy z oken, pak vás jistě zaujme snímek Ranní tajemno od Simeony K. Nabízí zajímavé zpracování a především atmosféru, kterou je možné prožít jen s šálkem horkého kakaa, v teple domova, při pohledu na sychravé počasí za okny.

Klepněte pro větší obrázek 
Rozbité vzpomínky na jeden podzimní den (foto: Annunak)

Člověk každý den zažívá svojí fragmentárnost a nedokonalost. Cítí, že mu něco chybí k plnosti a dokonalosti a často to ani nedokáže zlepšit. Ostatně ve staroslověnštině má slovo člověk tvar člvk – tedy dílek, částečka předpokládající celek. A právě to v podzimním provedení zachycuje fotografie Rozbité vzpomínky na jeden podzimní den od Annunak.

Klepněte pro větší obrázek 
Téma - okno, které potkávám (foto: Jokr7)

A na závěr ještě dva snímky, které ukazují, jak je možné zachytit prostor. První nese název Téma – okno, které potkávám a jeho autorem je Jokr7.

Klepněte pro větší obrázek 
CCXXXII. (foto: Luboš Blažek)

Druhý pak spojuje problematiku pohybu a místa ve snímku CCXXXXII. od Luboše Blažka.
 

Další článek




celkem 18 komentářů

Nejnovější komentáře

Lukáši, že to neumíš poznat, to je ale Tvůj … Ivana 28. 11. 2011, 16:58
Já s Vámi v podstatě souhlasím, ale ono by s… Ivana 28. 11. 2011, 16:51
Ivana: Na mě působí vaše fotka na první pohl… hoax 28. 11. 2011, 11:16
Tak to se mýlíš, že nemá nic společného. Asi… Ivana 24. 11. 2011, 08:21
Já když čtu u snímku takovýto rozbor plný ci… Pavel 23. 11. 2011, 22:25

Další podobné články

Fotografie týdne: V šachu...

Fotografie týdne: V šachu...

Šachy jsou jednou z nejpozoruhodnějších her, které člověk kdy vymyslel. Dlouhou dobu platily za jistý etalon lidského intelektu, hráli je chytří lidé, se strategickým a analytickým myšlením, dobrou pamětí a schopností se dlouho soustředit.

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Z hodin na Fakultě informatiky si vzpomínám na rýmovačku vyučujícího programování: „Kdo má dobrý vkus, programuje v C++, kdo má vkus slabší, tomu Cčko stačí.“ Tato jednoduchá veršovánka ukazuje, jak problematické je to s vkusem.

Fotografie týdne: Cesta domov

Fotografie týdne: Cesta domov

Karel Václav Rais ve své známé básni tématizuje cestu k domu následovně: „Cestička k domovu známě se vine. Hezčí je krásnější než všecky jiné. … A kdybych ve světě smutně se míval, na téhle cestičce vždy bych si zpíval.“ Jde o báseň, která je pozoruhodná nejméně dvěma momenty, které autor nemohl v době jejího napsání rozhodně zamýšlet

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Je moderní říkat, že ničeho, co člověk v životě udělal, nelituje. Otázkou, je, zda je takový postoj možný a především, co daná věta vlastně znamená. Předně je třeba říci, že asi není nikdo, kdo by se vždy rozhodl tak, aby z perspektivy své přítomnosti nyní mohl říci, že všechna jeho rozhodnutí byla správná.

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Jazykové pojmenování barev je zajímavým fenoménem. Podle jedné z teorií se do jazyka barvy přidávají postupně. Každý jazyk potřebuje mít diferenci mezi bílou a černou, později přidá červenou, pak zelenou a žlutou a šestá barva je modrá.

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Otázka „Kde jsi?“ se na první pohled může zdát banální. Asi každý čtenář těchto řádků ví, kde se právě nachází, že sedí v kavárně, doma či v tramvaji. Jenže zde začíná první potíž. Být někde je vztažené k subjektu a jeho vztahu k okolí.

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Pnutí mezi vztahem jednice a společnosti je v dějinách přítomno zcela od počátku. Kdo je důležitější? Koho upřednostnit? Kdo nese zodpovědnost? To jsou jen některé otázky, které nás při takto postaveném dilematu mohou napadnout

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Nejdůležitější ctností pro život ve společenství lidí je nadhled. Co si pod ním představit? Předně je třeba říci, že mít nadhled neznamená být nezúčastněný nebo apatický. Nadhled není ignorací nebo nezájmem.