DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Zavřeli jsme zimu, páni – do prosince není k mání

O pravdě, tajemství a veřejném prostoru a o tom, proč je důležitější vztah než formální správnost. I takové věci je možné vyčíst z aktuální fotografie týdne, která ještě vzpomíná na zimní náladu ale pomalu ji již opouští.

Tajemství je nějakou informací, kterou nechceme sdílet ve veřejném prostoru. Konstituuje ho skutečnost, že k němu nemají přístup všichni. Je něčím, co má cenu právě tím, že není veřejně známé. Může jít o tajemství, které si nosí člověk jen sám v sobě, může ho sdílet s určitým okruhem lidí, ale nedává ho všanc všem.

Jan Patočka se věnuje podmínkám, které musí veřejný prostor směrem k pravdě a pravdivosti splňovat, aby mohl vůbec existovat. Předně je třeba na pravdu věřit. Pokud si nebudu myslet, že člověk, se kterým sdílím tento prostor, mi chce říkat pravdu a nelhat či nepodvádět, nemá smysl s ním žádný prostor sdílet.

Druhá podmínka není méně závažná – pravda musí existovat ve svobodě. Pokud nemám pocit, že mohu pravdu beztrestně sdílet a říkat, přesune se do privátního prostoru, nebude v něm moci existovat žádná diskuse, polarita, názorový střed, neboť bude zastíněn strachem. V neposlední řadě musí všichni účastníci pravdu chtít aktivně hledat, odhalovat, ptát se po ní. Pravda tedy umožňuje existenci veřejného prostoru a současně není sama něčím, co by bylo skryté a sloužilo jen pro jejího majitele, ale pravda se nevlastní, jde o sdílený veřejný statek.

Klepněte pro větší obrázek
Zavřeli jsme zimu, páni – do prosince není k mání, foto: subal

Tajemství, kterým jsme začali má velice blízko k veřejnému prostoru. A co více, možná privátní prostor, ve kterém sdílíme tajemství, má stejné předpoklady, jako prostor veřejný, ale míra důvěry je zásadně vyšší. U prvního máme aspekt obecné společenské smlouvy či všeobecně lidské povinnosti, ale u druhého je zárukou vztahovost. Tajemství je vždy otázkou důvěry, která pramení ze vztahu.

Snímek Zavřeli jsme zimu, páni - do prosince není k mání je v tomto ohledu velice zajímavý. Ukazuje objekt obehnaný ostnatým drátem, zavřený, nedostupný, v pravém slova smyslu tajný. A přesto absurdní. Zima je sice formálně u konce a čistě chronologicky má daná výpověď (v kontextu toho, jak jsme zvyklí některé pohádky vypravovat) snad smysl, ale na rovině fakticky vztahové nikoli. Zimu zavřít nejde, a tak je vše kolem jen divadlo, zástěrka, absurdita, faleš. A tak snadno padá koncept tajemství, které není určené železem a ostnatým drátem, ale relevancí ke vztahově pojaté pravdě.

Gratuluji autorovi, kterým je Subal, k zajímavému snímku s krásnou atmosférou a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.

Co je na druhém konci? Poteče jí něco? Proč je právě zde a vypadá zrovna takto? Snad by se do ní člověk podíval, možná i vložil prst. Jistě by se mohl kochat tím, jak si s ní hraje světlo a stíny. Řeč je o objektu, který celkem jasně zachycuje a pojmenovává snímek Roura od Uhlera.

Klepněte pro větší obrázek
Roura, foto: Uhler

Při letmém pohledu z okna či při procházce nebo cestě do práce se zdá, že zima je u konce, že sníh definitivně nahradila tráva a krápníky první květy. Přesto se No21 stejně jako Subal vrací k tématu mrazivému, také černobílému, jen minimalističtějšímu a obsahově jinému - Ohrady a ploty.... Jsou emocí v minimalismu dichromatického dualismu.

Klepněte pro větší obrázek
Ohrady a ploty..., foto: No21

Shimmell nabízí pěkný detail z cest po Polsku. Se zajímavou kompozicí, promyšlenou interpretací i barevnou hravostí na snímku invaze.

Klepněte pro větší obrázek
Invaze, foto: shimmell

A na závěr ještě technicky dokonalá barvami přírody oplývající lahůdka z cest po Švýcarsku od Vlastimila Pibila - Na konci tunelu.... 

Klepněte pro větší obrázek
Na konci tunelu..., foto: Vlastimil Pibil
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: Počula si ...

Fotografie týdne: Počula si ...

Podle Hanse Urs von Balthasara znamená slovo komunita etymologicky spojení dvou slov dohromady či spolu a zeď. Zeď, je to, co odděluje členy komunity od těch ostatních. Je to prostor bezpečí za hradbami, který vyžaduje jistou loajalitu, společný jazyk, hodnoty, či blízkost.

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Jen několik málo fotografií se stalo opravdu ikonickými – každý je viděl a snadno si je vybaví. Mnohá tato díla mají moc promítnout se do reálného světa a ovlivnit skutečnost. Patří mezi ně i snímek Dorothey Langeové Kočující matka.

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Sledovat kulturu toho, jak nakládáme s mrtvými je nesmírně zajímavé a poučné, nikoli kvůli nim samotným, ale především proto, že nám ukazuje, jak k vlastní smrti a bytí ve světě přistupujeme sami

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Emoce patří mezi nesporně literárně nejreflektovanější, ale současně nejméně vážně branou složku, lidského myšlení či osobnosti vůbec.

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Fotografie týdne: Za oponou

Fotografie týdne: Za oponou

Hannah Arendtová ve své knize Původ totalitarismu nesmírně pečlivě analyzuje to, jak snadno člověk upadne do schémat veřejného mínění, aniž by byl schopen a ochoten napřít svůj kritický úsudek, jenž by mohl vést k tomu, že některá obecně tradovaná interpretační pojetí překročí nebo problematizuje.