DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne ze slovenských vrchů

Zliechov je obec uprostřed Strážovských vrchů na Slovensku. Divíte se, co fotit v takovém horském zapadákově? Tak třeba krajinu. Nebo radši lidi?
Fotografie týdne ze slovenských vrchů

Miroslav Remo, autor níže uvedeného záběru, se na Štědrý den rozhodl portrétovat místního baču. Výsledek je natolik syrový a uvěřitelný, že bez váhání zapadl do kategorie Reportáž (stejně jako drtivá většina jeho předchozí tvorby). Na nic si totiž nehraje. Je přesně tak špinavý, odřený a upracovaný, jako všichni chudí lidé. Někomu se takové odhalování špíny za nehty může zdát až příliš ponuré, protože náš pohled na svět je již od dětství degenerován zářivými chrupy a bělostnými kuchyněmi v reklamních spotech. Tady je jen šeď skromného života, vrásky pod očima a jakási zvláštní nevyslovená naléhavost, kterou ještě umocňuje stísněný ořez a náklon hlavy.

„Bača na Zliechove, 24. december 2006, 13:59“ – tak zní celý název snímku. Kontrast působí podobně jako bílá cigareta v ušpiněných prstech. Bačův osamělý svět beze slov se nám zdá neskutečně vzdálený, vždyť naše Vánoce byly zářivé, lesklé a barevné... Pokud je ale pro vás tato fotografie až příliš ponurá, jejího autora to jen potěší. Tvrdí, že jde o záměr. „Když se podíváte do mé galerie, zjistíte, že v ní moc radosti není,“ dodává v diskusi. „Asi je to proto, že se pohybuji v oblasti, kde se štěstí zdá být něčím umělým.“

Klepněte pro větší obrázek
Bača na Zliechove, 24. december 2006, 13:59; foto: Miroslav Remo

Říká, že nejraději fotí „social people“. A lidi má evidentně rád. V Galerii má skoro dvě desítky reportážních fotografií, jejichž tématikou jsou právě obyčejní lidé. Ne jako dav, ale jako osamělí jedinci nebo skupinky individualit, z nichž každá má svou tvář, svůj osud i svou vlastní špínu a hlad. Na jeho snímcích vidíme bezdomovce, romské děti z dětského domova, staré a osamělé lidi i ty, kteří prostě rezignovali. Tvorba tohoto autora zcela postrádá pozlátko, které se vždy vyrojí kolem Vánoc. Mimo svou syrovost a naléhavost také disponuje skvělým zpracováním a dynamikou. Ani masivní černé rámečky nejsou na škodu, v některých případech sedí jako ulité.

Možná by bylo klasičtější, kdyby byl nejlepší fotografií posledního týdne roku 2006 zvolen některý z pestrých kousků v kategorii PF. Ale pokud se zdá být štěstí opravdu něčím umělým, popřejme si do nového roku alespoň to, abychom všichni našli ve svém životě tu vnitřní, skutečnou krásu. A začněme s tím sami v sobě.

Další článek



Související články


Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.