DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne ze slovenských vrchů

Zliechov je obec uprostřed Strážovských vrchů na Slovensku. Divíte se, co fotit v takovém horském zapadákově? Tak třeba krajinu. Nebo radši lidi?
Fotografie týdne ze slovenských vrchů

Miroslav Remo, autor níže uvedeného záběru, se na Štědrý den rozhodl portrétovat místního baču. Výsledek je natolik syrový a uvěřitelný, že bez váhání zapadl do kategorie Reportáž (stejně jako drtivá většina jeho předchozí tvorby). Na nic si totiž nehraje. Je přesně tak špinavý, odřený a upracovaný, jako všichni chudí lidé. Někomu se takové odhalování špíny za nehty může zdát až příliš ponuré, protože náš pohled na svět je již od dětství degenerován zářivými chrupy a bělostnými kuchyněmi v reklamních spotech. Tady je jen šeď skromného života, vrásky pod očima a jakási zvláštní nevyslovená naléhavost, kterou ještě umocňuje stísněný ořez a náklon hlavy.

„Bača na Zliechove, 24. december 2006, 13:59“ – tak zní celý název snímku. Kontrast působí podobně jako bílá cigareta v ušpiněných prstech. Bačův osamělý svět beze slov se nám zdá neskutečně vzdálený, vždyť naše Vánoce byly zářivé, lesklé a barevné... Pokud je ale pro vás tato fotografie až příliš ponurá, jejího autora to jen potěší. Tvrdí, že jde o záměr. „Když se podíváte do mé galerie, zjistíte, že v ní moc radosti není,“ dodává v diskusi. „Asi je to proto, že se pohybuji v oblasti, kde se štěstí zdá být něčím umělým.“

Klepněte pro větší obrázek
Bača na Zliechove, 24. december 2006, 13:59; foto: Miroslav Remo

Říká, že nejraději fotí „social people“. A lidi má evidentně rád. V Galerii má skoro dvě desítky reportážních fotografií, jejichž tématikou jsou právě obyčejní lidé. Ne jako dav, ale jako osamělí jedinci nebo skupinky individualit, z nichž každá má svou tvář, svůj osud i svou vlastní špínu a hlad. Na jeho snímcích vidíme bezdomovce, romské děti z dětského domova, staré a osamělé lidi i ty, kteří prostě rezignovali. Tvorba tohoto autora zcela postrádá pozlátko, které se vždy vyrojí kolem Vánoc. Mimo svou syrovost a naléhavost také disponuje skvělým zpracováním a dynamikou. Ani masivní černé rámečky nejsou na škodu, v některých případech sedí jako ulité.

Možná by bylo klasičtější, kdyby byl nejlepší fotografií posledního týdne roku 2006 zvolen některý z pestrých kousků v kategorii PF. Ale pokud se zdá být štěstí opravdu něčím umělým, popřejme si do nového roku alespoň to, abychom všichni našli ve svém životě tu vnitřní, skutečnou krásu. A začněme s tím sami v sobě.

Další článek



Související články


Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: V šachu...

Fotografie týdne: V šachu...

Šachy jsou jednou z nejpozoruhodnějších her, které člověk kdy vymyslel. Dlouhou dobu platily za jistý etalon lidského intelektu, hráli je chytří lidé, se strategickým a analytickým myšlením, dobrou pamětí a schopností se dlouho soustředit.

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Z hodin na Fakultě informatiky si vzpomínám na rýmovačku vyučujícího programování: „Kdo má dobrý vkus, programuje v C++, kdo má vkus slabší, tomu Cčko stačí.“ Tato jednoduchá veršovánka ukazuje, jak problematické je to s vkusem.

Fotografie týdne: Cesta domov

Fotografie týdne: Cesta domov

Karel Václav Rais ve své známé básni tématizuje cestu k domu následovně: „Cestička k domovu známě se vine. Hezčí je krásnější než všecky jiné. … A kdybych ve světě smutně se míval, na téhle cestičce vždy bych si zpíval.“ Jde o báseň, která je pozoruhodná nejméně dvěma momenty, které autor nemohl v době jejího napsání rozhodně zamýšlet

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Je moderní říkat, že ničeho, co člověk v životě udělal, nelituje. Otázkou, je, zda je takový postoj možný a především, co daná věta vlastně znamená. Předně je třeba říci, že asi není nikdo, kdo by se vždy rozhodl tak, aby z perspektivy své přítomnosti nyní mohl říci, že všechna jeho rozhodnutí byla správná.

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Jazykové pojmenování barev je zajímavým fenoménem. Podle jedné z teorií se do jazyka barvy přidávají postupně. Každý jazyk potřebuje mít diferenci mezi bílou a černou, později přidá červenou, pak zelenou a žlutou a šestá barva je modrá.

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Otázka „Kde jsi?“ se na první pohled může zdát banální. Asi každý čtenář těchto řádků ví, kde se právě nachází, že sedí v kavárně, doma či v tramvaji. Jenže zde začíná první potíž. Být někde je vztažené k subjektu a jeho vztahu k okolí.

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Pnutí mezi vztahem jednice a společnosti je v dějinách přítomno zcela od počátku. Kdo je důležitější? Koho upřednostnit? Kdo nese zodpovědnost? To jsou jen některé otázky, které nás při takto postaveném dilematu mohou napadnout

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Nejdůležitější ctností pro život ve společenství lidí je nadhled. Co si pod ním představit? Předně je třeba říci, že mít nadhled neznamená být nezúčastněný nebo apatický. Nadhled není ignorací nebo nezájmem.