DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne ze slovenských vrchů

Zliechov je obec uprostřed Strážovských vrchů na Slovensku. Divíte se, co fotit v takovém horském zapadákově? Tak třeba krajinu. Nebo radši lidi?
Fotografie týdne ze slovenských vrchů

Miroslav Remo, autor níže uvedeného záběru, se na Štědrý den rozhodl portrétovat místního baču. Výsledek je natolik syrový a uvěřitelný, že bez váhání zapadl do kategorie Reportáž (stejně jako drtivá většina jeho předchozí tvorby). Na nic si totiž nehraje. Je přesně tak špinavý, odřený a upracovaný, jako všichni chudí lidé. Někomu se takové odhalování špíny za nehty může zdát až příliš ponuré, protože náš pohled na svět je již od dětství degenerován zářivými chrupy a bělostnými kuchyněmi v reklamních spotech. Tady je jen šeď skromného života, vrásky pod očima a jakási zvláštní nevyslovená naléhavost, kterou ještě umocňuje stísněný ořez a náklon hlavy.

„Bača na Zliechove, 24. december 2006, 13:59“ – tak zní celý název snímku. Kontrast působí podobně jako bílá cigareta v ušpiněných prstech. Bačův osamělý svět beze slov se nám zdá neskutečně vzdálený, vždyť naše Vánoce byly zářivé, lesklé a barevné... Pokud je ale pro vás tato fotografie až příliš ponurá, jejího autora to jen potěší. Tvrdí, že jde o záměr. „Když se podíváte do mé galerie, zjistíte, že v ní moc radosti není,“ dodává v diskusi. „Asi je to proto, že se pohybuji v oblasti, kde se štěstí zdá být něčím umělým.“

Klepněte pro větší obrázek
Bača na Zliechove, 24. december 2006, 13:59; foto: Miroslav Remo

Říká, že nejraději fotí „social people“. A lidi má evidentně rád. V Galerii má skoro dvě desítky reportážních fotografií, jejichž tématikou jsou právě obyčejní lidé. Ne jako dav, ale jako osamělí jedinci nebo skupinky individualit, z nichž každá má svou tvář, svůj osud i svou vlastní špínu a hlad. Na jeho snímcích vidíme bezdomovce, romské děti z dětského domova, staré a osamělé lidi i ty, kteří prostě rezignovali. Tvorba tohoto autora zcela postrádá pozlátko, které se vždy vyrojí kolem Vánoc. Mimo svou syrovost a naléhavost také disponuje skvělým zpracováním a dynamikou. Ani masivní černé rámečky nejsou na škodu, v některých případech sedí jako ulité.

Možná by bylo klasičtější, kdyby byl nejlepší fotografií posledního týdne roku 2006 zvolen některý z pestrých kousků v kategorii PF. Ale pokud se zdá být štěstí opravdu něčím umělým, popřejme si do nového roku alespoň to, abychom všichni našli ve svém životě tu vnitřní, skutečnou krásu. A začněme s tím sami v sobě.

Další článek



Související články


Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Pták byl vždy vnímán jako určitý symbol svobody. Být volný jako pták. Toto lidové, ale také literární, tvrzení může vycházet ze dvou základních možných pohybů letce. Může se pohybovat horizontálně bez ohledu na překážky.