DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: život jako tanec na neslyšitelnou hudbu

Pro dnešního člověka mohou působit středověké matérie, které sledují život vesničanů jen těžko pochopitelně. Smrt u nich byla vnímána jako zásadní vysvobození se ze všeho těžkého a špatného, co je obklopovalo.

Na světě vlastně nebylo příliš radostí, a když ano, tak nikoli pro chudáka. Sledovat vztah člověka k životu na pozadí určitých historických period je velice zajímavé, neboť lze identifikovat fáze oslavy života a jisté korekce v podobě pokání a akcentu na smrt.

Zajímavý pohled pak dává také známé pravidlo, že pokud budeme chtít na světě nastolit ráj, docílíme nejvýše pekla. Jistě, k životu budou vždy patřit jak libosti, tak také nelibosti, ale přesto je zajímavé sledovat, jak konkrétní lidské příběhy nebo celé kulturní kontextu budou upřednostňovat jednu či druhou stránku věci.

Je tedy život něčím, co stojí za to? Abychom pochopili kontext snímku, který je tentokrát fotografií týdne, je třeba jít dále. Předně život je cestou, které sice můžeme nastavit cíl transcendentální, ale faktický fyzický cíl je smrt. Život je nevyléčitelnou nemocí, která nesporně ke smrti vede. Jde o horizont, kterému se nikdo nevyhne, jednu z mála faktických jistot. Ačkoli nevíme dne, hodiny ani způsobu, můžeme se na časový horizont svého bytí spolehnout. V něm se pak, podle Heideggera ukazuje život takový, jaký byl – smrt je tak světlem, ve kterém je vidět život.

Klepněte pro větší obrázek
., foto: petpave

Muž na snímku jde cestou, která je široká, ale osamělá. Jde za světlem a doufá, že dojde i k cíli, jakkoli jej nevidí a z perspektivy pochodu vidět ani nemůže. Jeho život je tak nesen zvláštní vírou, že v době, kdy na cestu vstoupil, se rozhodnul správně. Není ale zkroušený či nervózní. Jeho krok, jako by byl tancem. Není každým krokem blíže ke smrti jako k něčemu negativnímu, ale ze svého bytí dokázal udělat projekt krásy a zážitku.

Jde a tančí, jakoby mu nic nechybělo. Tanec je přitom nesmírně zajímavá forma pohybu. Každý krok, gesto či výraz musí být svázány pravidly hudby, do které se musí správně jít. Mimo hudbu se tančit nedá. Lze trénovat kroky, ale pokud neslyšíme hudbu, nemůžeme nikdy tančit. Muž na snímku ji evidentně slyší. Dokáže se do ní ponořit tak hluboko, že překračuje kontext podchodu, tradičně místa nepěkného a nepohodlného.

Snímek tak zachycuje hudbu, která není slyšet. Jen muž před námi si ji nese v hlavě a petpave nutí diváka, aby ji hledal a do snímku si ji projektoval. A možná právě tento dotek krásy, mentálních struktur a fotografie vytváří zajímavý umělecký zážitek, který činí fotografii zajímavou a přitažlivou.

Gratuluji autorovi snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.

No21 si na snímku Když hastrman zapomene zavřít dveře... hraje s barvami, abstraktním vodním rozmazáním i fantazií diváka.

Klepněte pro větší obrázek
Když hastrman zapomene zavřít dveře..., foto: No21

Také subal pracuje s tématem vody a fotografie, avšak trochu mystičtějším či poetičtějším způsobem, čemuž dopomáhá nejen zvolené téma a ne zcela obvyklá kompozice, ale také černobílé provedení a hrubé zrno snímku, který nese název Vršku kulatého 1.

Klepněte pro větší obrázek
Vršku kulatého 1, foto: subal

Gabriel Mego využívá IR filtru a jeho snímek jarné prebúdzanie... tak může působit až pozdně letně. Mimo vlčího máku v obilí, což je motiv téměř čítankový zaujme také důraz na hmyz, který sedí na klasu.

Klepněte pro větší obrázek
Jarné prebúdzanie, foto: Gabriel Mego

Na závěr ještě snímek s ponurou až hororově depresivní atmosférou. Takový je Island #2 od Jana Peterce.

Klepněte pro větší obrázek
Island #2, foto: janpeterec
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Děkuji za zařazení do výběru. Zajímávé zamyš… petpave 4. 7. 2016, 21:06

Další podobné články

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Rozdíl mezi tím, jaké věci jsou ve skutečnosti, a jak se nám jeví, může vést k radikální skepsi a odmítnutí smyslového vnímání světa, neboť se na něj nelze spolehnout, nebo k přesvědčení, že mezi skutečností – a tím, jak ji vidíme – existuje shoda.

Fotografie týdne: o účelu věcí, postmoderně a klavírech ve snech

Fotografie týdne: o účelu věcí, postmoderně a klavírech ve snech

Podle klasické aristotelovské teorie existuje ve věcech jistý parametr, který říká, k čemu daný objekt slouží, jaký je jeho smysl v kontextu celého vesmíru. Lze tedy říci, jaká je role člověka ve vesmíru, stejně jako dobrého jídla, hudebního nástroje...

Co se děje u Nikonu? Spousta novinek!

Co se děje u Nikonu? Spousta novinek!

Nikon letos slaví stoleté výročí založení společnosti a ačkoliv mnoho uživatelů očekávalo uvedení nějakého významného a zajímavého modelu, dočkali jsme se zatím spíše „drobností“. S postupem času je však těch drobností stále více a šušká se i o nové plnoformátové zrcadlovce, zatím se však musíme spokojit s málem...

Fotografie týdne: O vlastní roli, vtažení do příběhu a divadlu života

Fotografie týdne: O vlastní roli, vtažení do příběhu a divadlu života

Pokud bychom na ulici ve městě potkali herce, který bude hrát svoji divadelní roli, tak – bez ohledu na její obsah – na první pohled zpozorujeme, že je na takovém člověku něco divného.

Fotografie týdne: Boudo, budko, kdo v tobě přebývá

Fotografie týdne: Boudo, budko, kdo v tobě přebývá

Jaký je rozdíl mezi domem a domovem? Zatímco některé jazyky tuto diferenci vůbec neprovádí, v češtině je mezi nimi zásadní rozdíl. Dům je stavbou, má čistě materiální povahu, domov je ale něco zcela jiného...

Který světový deník platí nezávislým fotografům nejlépe?

Který světový deník platí nezávislým fotografům nejlépe?

Být nezávislý a pracovat jako freelancer přináší mnoho výhod, ale zároveň v sobě taková pozice skrývá i určité nejistoty. Podívejte se, jak nezávislí fotografové hodnotí spolupráci s nejznámějšími světovými deníky.

Největší lidský Nikon vznikl v Itálii

Největší lidský Nikon vznikl v Itálii

iPhone Photography Awards 2017 znají své vítěze

iPhone Photography Awards 2017 znají své vítěze

IPPAWARDS se pořádají již od roku 2007, kdy na trh přišel první iPhone, který však tehdy měl jen 2Mpx fotoaparát. Podívejte se na vítězné fotografie desátého ročníku.