DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: život jako tanec na neslyšitelnou hudbu

Pro dnešního člověka mohou působit středověké matérie, které sledují život vesničanů jen těžko pochopitelně. Smrt u nich byla vnímána jako zásadní vysvobození se ze všeho těžkého a špatného, co je obklopovalo.

Na světě vlastně nebylo příliš radostí, a když ano, tak nikoli pro chudáka. Sledovat vztah člověka k životu na pozadí určitých historických period je velice zajímavé, neboť lze identifikovat fáze oslavy života a jisté korekce v podobě pokání a akcentu na smrt.

Zajímavý pohled pak dává také známé pravidlo, že pokud budeme chtít na světě nastolit ráj, docílíme nejvýše pekla. Jistě, k životu budou vždy patřit jak libosti, tak také nelibosti, ale přesto je zajímavé sledovat, jak konkrétní lidské příběhy nebo celé kulturní kontextu budou upřednostňovat jednu či druhou stránku věci.

Je tedy život něčím, co stojí za to? Abychom pochopili kontext snímku, který je tentokrát fotografií týdne, je třeba jít dále. Předně život je cestou, které sice můžeme nastavit cíl transcendentální, ale faktický fyzický cíl je smrt. Život je nevyléčitelnou nemocí, která nesporně ke smrti vede. Jde o horizont, kterému se nikdo nevyhne, jednu z mála faktických jistot. Ačkoli nevíme dne, hodiny ani způsobu, můžeme se na časový horizont svého bytí spolehnout. V něm se pak, podle Heideggera ukazuje život takový, jaký byl – smrt je tak světlem, ve kterém je vidět život.

Klepněte pro větší obrázek
., foto: petpave

Muž na snímku jde cestou, která je široká, ale osamělá. Jde za světlem a doufá, že dojde i k cíli, jakkoli jej nevidí a z perspektivy pochodu vidět ani nemůže. Jeho život je tak nesen zvláštní vírou, že v době, kdy na cestu vstoupil, se rozhodnul správně. Není ale zkroušený či nervózní. Jeho krok, jako by byl tancem. Není každým krokem blíže ke smrti jako k něčemu negativnímu, ale ze svého bytí dokázal udělat projekt krásy a zážitku.

Jde a tančí, jakoby mu nic nechybělo. Tanec je přitom nesmírně zajímavá forma pohybu. Každý krok, gesto či výraz musí být svázány pravidly hudby, do které se musí správně jít. Mimo hudbu se tančit nedá. Lze trénovat kroky, ale pokud neslyšíme hudbu, nemůžeme nikdy tančit. Muž na snímku ji evidentně slyší. Dokáže se do ní ponořit tak hluboko, že překračuje kontext podchodu, tradičně místa nepěkného a nepohodlného.

Snímek tak zachycuje hudbu, která není slyšet. Jen muž před námi si ji nese v hlavě a petpave nutí diváka, aby ji hledal a do snímku si ji projektoval. A možná právě tento dotek krásy, mentálních struktur a fotografie vytváří zajímavý umělecký zážitek, který činí fotografii zajímavou a přitažlivou.

Gratuluji autorovi snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.

No21 si na snímku Když hastrman zapomene zavřít dveře... hraje s barvami, abstraktním vodním rozmazáním i fantazií diváka.

Klepněte pro větší obrázek
Když hastrman zapomene zavřít dveře..., foto: No21

Také subal pracuje s tématem vody a fotografie, avšak trochu mystičtějším či poetičtějším způsobem, čemuž dopomáhá nejen zvolené téma a ne zcela obvyklá kompozice, ale také černobílé provedení a hrubé zrno snímku, který nese název Vršku kulatého 1.

Klepněte pro větší obrázek
Vršku kulatého 1, foto: subal

Gabriel Mego využívá IR filtru a jeho snímek jarné prebúdzanie... tak může působit až pozdně letně. Mimo vlčího máku v obilí, což je motiv téměř čítankový zaujme také důraz na hmyz, který sedí na klasu.

Klepněte pro větší obrázek
Jarné prebúdzanie, foto: Gabriel Mego

Na závěr ještě snímek s ponurou až hororově depresivní atmosférou. Takový je Island #2 od Jana Peterce.

Klepněte pro větší obrázek
Island #2, foto: janpeterec
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Děkuji za zařazení do výběru. Zajímávé zamyš… petpave 4. 7. 2016, 21:06

Další podobné články

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Jen několik málo fotografií se stalo opravdu ikonickými – každý je viděl a snadno si je vybaví. Mnohá tato díla mají moc promítnout se do reálného světa a ovlivnit skutečnost. Patří mezi ně i snímek Dorothey Langeové Kočující matka.

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Sledovat kulturu toho, jak nakládáme s mrtvými je nesmírně zajímavé a poučné, nikoli kvůli nim samotným, ale především proto, že nám ukazuje, jak k vlastní smrti a bytí ve světě přistupujeme sami

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Emoce patří mezi nesporně literárně nejreflektovanější, ale současně nejméně vážně branou složku, lidského myšlení či osobnosti vůbec.

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Fotografie týdne: Za oponou

Fotografie týdne: Za oponou

Hannah Arendtová ve své knize Původ totalitarismu nesmírně pečlivě analyzuje to, jak snadno člověk upadne do schémat veřejného mínění, aniž by byl schopen a ochoten napřít svůj kritický úsudek, jenž by mohl vést k tomu, že některá obecně tradovaná interpretační pojetí překročí nebo problematizuje.

Zkázonosné selfie. Návštěvnice muzea poškodili obrazy Dalího a Goyi

Zkázonosné selfie. Návštěvnice muzea poškodili obrazy Dalího a Goyi