O kontrastech a paradoxech žitých v jedné evropské metropoli, která je jedním z nejzajímavějších a současně nejkrásnějších měst – doslova konstituované kontinuální historii a jejím žitím.
I když pomineme legendy o antickém původu Paříže, je zřejmé, že jde o místo s mimořádně dlouhou historií. Je místem, kde téměř každý historický sloh zanechal svoji nesmazatelnou stopu – nelze říci, že je více gotická než renesanční nebo barokní.
Naopak – to co dělá Paříž Paříží je právě onen kontinuální étos, postupné utváření dějin v určité pestré mosaice, která nakonec ústí v onen jedinečný genius loci celého města.
Jde také o město s celou řadou vnitřních pnutí a paradoxů – na straně jedné je to město módy, luxusu a stylu, na straně druhé je plné bezdomovců spících ve vestibulech metra i libovolných výklencích, místem, kde vedle pouličních prodavačů nejrůznějších kýčů lze navštívit výborná muzea, znamenité galerie a prožít neopakovatelné gastronomické zážitky.
Moderní architektura spolu s tou starou, to vše vytváří určitou identitu výjimečnosti. Dokonce lze říci, že česká kultura se od národního obrození vztahuje právě k ideálu francouzského romantismu, člověka dokonale rozervaného mezi krásu hlavního města, kávu a hudbu a aktivní či pasivní umělecké tvorby, která negeneruje zisk.
Snímek Ráno v Paříži toto vše zachycuje okem dokumentaristy. Základem jsou dva silné architektonické prvky. Na jedné straně je Musée national de la Marine, které dokumentuje slávu francouzského námořnictva, tedy něco v kontextu Anglie, Nizozemí či Španělska ne zcela jedinečného, ale přesto dokonale oslavného a na straně druhé La Tour Eiffel, symbol Paříže a jeden z hlavních turistických bodů, který sami obyvatelé města dlouho nechtěli přijmout a vnímali jej jako velice nevzhledný.
Ráno v Paříži, foto: babyvrba
Na straně jedné turisté, kteří mají peníze, klid a užívají si dovolené, na straně druhé pouliční prodavači, lidé bez jistoty, povolení, identity, kteří prodávají cetky bez umělecké hodnoty uprostřed aktuálního nebezpečí policejní kontroly. Obě strany přitom bez viditelného zájmu o druhého, jako osobu, vnímají se pouze jako zdroj příjmu či povyražení.
To vše v kontextu krásy východu slunce, které svými paprsky zalévá ještě nežhnoucí Paříž. Gratuluji autorovi, který je babyvrba, ke kompozičně i barevně zajímavému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.
Horkovzdušné balóny patří mezi vděčné náměty fotografů. Většinou ale zobrazují jejích let nebo alespoň vnějškový tvar. Snímek Příprava na vzlet horkovzdušného balonu - Methven, Canterbury Plains, NZ nabízí pohled zevnitř, plný barev a překvapivých rozměrů. Autorem je 5uch.
Příprava na vzlet horkovzdušného balonu - Methven, Canterbury Plains, NZ, foto: 5uch
malostranské BuBuBu, jejichž autorem je Jokr7 nabízejí zajímavý pohled na příběh v Pražských ulicích. Série čtyř snímků zaujme jak výborným zpracováním, které z nich dělají stripové podklady, tak také tím, že jsou natolik výrazné, že nepotřebují žádný text.
malostranské BuBuBu, foto: jokr7
Auge nabízí – na svůj obvyklý rukopis – trochu překvapivou hru s detailem a nevšedním zaměřením se na kompozici. Snímek nese název Kuk a pěkně provazuje auditivní a vizuální vjemy.
kuk, foto: auge
Na závěr se ještě jednou vrátíme do prostředí ulice, jejíž výpověď je na jedné straně dána kontextem situace, avšak současně také okem a pohledem fotografa. Snímek nese název Rozdvojení .. a jejím autorem je ilonag3.
Rozdvojení, foto: ilonag3