DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne, zrozená před bouří

Obloha se zatáhla a zavanul silný vítr. Ticho před bouří. Pokaždé to začíná stejně. Dříve lidé žili ve víře, že bouře značí Boží hněv. Kde jsou ty časy… I v dnešní „bezbožné“ době se však najdou okamžiky, kdy zažíváme takřka posvátný úžas - ať už se hněvají živly, nebo bohové. Jednu z těchto vzácných chvilek mohl prožít také tvůrce následující fotografie týdne.
Fotografie týdne, zrozená před bouří

V digitálních kruzích naší Galerie je o něm už delší dobu slyšet jako o „kostelovém expertovi“. Představuje se jako Fikacek a sakrální architektura vůbec je zjevně jeho doménou (zejména, je-li zkombinována s působivými oblaky). Po pozitivních reakcích na snímky jako Anděl smrti sv. Václava či Z rozmlácenýho kostela… nám nabídl tento kousek, nazvaný prostě - Před bouřkou. Ať už je však tajemství úspěchu ukryto v zajímavé a netradiční barevnosti, ve snaze ukázat něco, co tu ještě nebylo, nebo pouze v atmosféře daného místa, kde se až tají dech, v tomto případě bylo odhaleno.

Klepněte pro větší obrázek
Znáte to ticho před bouří?

Chrám je velmi pěkně usazen do formátu, jako by tam byl odjakživa, a neutrální šeď jeho hrubých zdí koresponduje s ocelovým chladem ubíhajících mračen na obloze. Má soukromá pochvala však směřuje k měděnkovitě zelené střeše, která (spolu s tlumenějšími tóny okolních stromů) tuto šeď výrazně oživuje. Bohužel, právě na této fotografii si můžeme povšimnout sbíhajících se vertikálních linií. Při fotografování architektury dochází k této deformaci vinou podhledu a na vině tedy není nikdo jiný než perspektiva.

Autor sám skromně zlehčuje svoje úsilí tvrzením, že vlastně jde pouze o „sendvič“, jehož dosáhl pomocí pozdějších softwarových úprav, avšak pod tímto zavedeným pojmem se také skrývá kus práce – mnohdy jde o několikahodinové úsilí. Nad výsledky jeho snahy se pak aktivně debatuje. Naše ocenění si však zasluhuje zejména svým pohotovým jednáním a vytrvalostí, která tuto tvorbu musí neoddiskutovatelně provázet. Nedá se odradit neúspěchem ani běsněním živlů a jde si dál svou cestou, k čemuž mu gratuluji.

Další článek




celkem 15 komentářů

Nejnovější komentáře

Re: muj nazor Boguš 18. 9. 2006, 16:29
Re: fotka alebo malba? fikacek 1. 12. 2005, 10:05
Re: kde to smeruje? fikacek 9. 11. 2005, 19:21
Re: muj nazor Fikacek 9. 11. 2005, 19:03
Re: muj nazor Fikacek 9. 11. 2005, 18:55

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.