DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Zvyk je železná košile

Žijeme v zajetí svých zvyků a zlozvyků, rituálů a stereotypů. Co dělat, když najednou zjistíme, že nefungují, vyprázdnily se nebo přišly o svůj význam. I taková může být úvaha nad aktuální fotkou týdne.

Člověk je antropologicky nastavený k určité rituálnosti. Téměř všechny kultury mají nějaké náboženství a jeho neoddělitelnou součástí jsou také rituály, tedy zafixované posloupnosti úkonů, které zajišťují kontakt s Bohem či božstvem.

Mimo tyto velké rituály jsou zde ještě menší, méně okázalé, ale o to intenzivnější a každému člověku bližší. Jestliže se zamyslíme nad tím, jak vypadá naše ráno, snadno zjistíme, že většina z nás opakuje stále stejné vzorce chování, jejichž libovolné nabourání – zaspání, prázdná plechovka na kávu nebo nefungující rádio – působí nemalé obtíže. Někdo je z nich vykolejený, jiný má zkažený celý den.

Tyto rituály, jakkoli vypadají směšně či zbytečně, jsou pro funkční život v komplexní společnosti dnešního světa důležité. Představují jistotu, na kterou se lze spolehnout, která není závislá na nějakých nahodilých vnějších okolnostech.

Ze stejného důvodu máme rádi určité vychování. Chceme mít jistotu, že a jak nám bude na pozdrav odpovězeno, kdo má jít do dveří první atp. Jde o formy, které nám usnadňují život v tom, že se můžeme soustředit na to, co vyžaduje naši kognitivní aktivitu podstatně více – ať již jde o řízení podniku nebo řešení rovnic v teorii relativity.

Rozhořčení, že někdo nemá vychování tak nepramení z nějakého moralizování, ale prosté skutečnosti, že nám někdo narušuje jistoty, na které jsme byli zvyklí a které čekáme, že budou fungovat. Hobbes by v tomto kontextu zřejmě řekl, že jde o jakousi měkkou formu společenské smlouvy.

Klepněte pro větší obrázek 
Zvyk je železná košile, foto: šebin

Snímek Zvyk je železná košile ukazuje ještě jeden možný problém těchto zvyků či rituálů. Může se stát, že postupně budou stát na stále měkčích základech, že obsah některých rituálů, které nejsou hluboce a pravidelně promýšleny, se může vytratit. Co se pak stane ve chvíli, kdy jsme konfrontováni s hledáním jejich identity.

Možná si budeme připadat právě tak nepatřičně jako ono „ramínko“ na snímku. Těžkou železnou košili jen těžko unese. Dost možná také proto, že jeho percepce onoho rituálu se změnila – i on sám zrezavěl, má v sobě trhliny a do své největší slávy má daleko. Má cenu se snažit jej renovovat? Nebo je nutné o něj spíše pečovat systematicky?

Gratuluji šebinovi k velice pěknému a vtipnému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých snímků uplynulého týden.

Humusak se věnuje dilematu, které může zasáhnout skutečně každého. Něco, co nutně potřebujeme, a má nám být jistotou, proklouzne téměř mezi prsty a donutí člověka k výletu ze své komfortní zóny, k napnutí všech sil k tomu, abychom to stůj co stůj získali. Fotografie nese název …

Klepněte pro větší obrázek 
..., foto: humusak

Snopa si hraje s vánoční výzdobou a ukazuje, že se umí dívat jinak, než jsme běžně zvyklí. Že nechá vyniknout detail, pracuje s kompozicí a přidá také vtip. A možná jeho 3× já také odkazuje k otázce, do jaké míry se liší naše tři já – to které ukazujeme druhým, to které ukazujeme sobě a to, které skutečně máme.

Klepněte pro větší obrázek 
3x já, foto: snopa

A tématu vnímání a vidění sebe sama a svých myšlenek i tělesných proporcí se věnuje také shimmell a to na snímku veget, který zachycuje hocha u pomalované zdi.

Klepněte pro větší obrázek 
veget, foto: shimmell

Na závěr pak ještě příjemná abstrakce, jejímž autorem je rudych, jenž při ní využívá svých snadno identifikovatelných výrazových prostředků. Fotografie nese název screams from silent dreams.

Klepněte pro větší obrázek 
screams from siletn dreams, foto: rudych
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne