DIGIarena.e15.cz

Fotografii týdne vládnou ladné tvary

Akt patří mezi studnice, které jsou bezedné. Dnes očekávejte jen jemné náznaky: stín pod bradou, jamku podpaží... a pak tmu.
Fotografii týdne vládnou ladné tvary

 

Některým z nás se při pohledu na hlubokou tmu, přerušenou jen několika světlejšími liniemi, může vybavit podobně laděný snímek, který získal titul Fotografie týdne na začátku tohoto roku. Jednalo se o portrét, zahalený do intimního přítmí, které vídáme často právě u aktu. Asi je to právě ten vzácný pocit tajemství a intimity, co nutí autory topit křivky svých modelek v půlnoční černi. Dnešní doba nám totiž bez obalu servíruje vše - včetně nahých těl - pokud možno barevně a ve svitu ramp. O to větší je pak touha po troše neznámého.

„To hlavní“ se zdá neodhalené, ve stínu ukryté. A co je vlastně v aktu „to hlavní“?

Klepněte pro větší obrázek
Shape, Foto: esh

„Shape“ (tvar či forma) je název fotografie, která než by vnucovala, raději naznačuje. Otevírá dvířka a nechává diváka, aby letmo nakoukl. Rozlišit prázdnou čerň okolního prostoru od stínu, z něhož sálá lidské teplo, je na fotografii nemožné. Z hluboké tmy vystupuje tenká linie boku, sbíhající se s ještě tenší linkou paže v místě, kde se zdvíhá kopeček ňadra, nejsvětlejší bod celého snímku. V levém rohu najdeme pár decentních světlých skvrnek, naznačujících bradu a krk. Podle mého názoru jsou v rohu trochu moc natěsno, i když to částečně vyvažuje velký kus prostoru na opačné straně kompozice. Diskutovat by se samozřejmě dalo i o tom, zda je vhodnější akty úplně oprostit od barev a nechat je v klasické černobílé škále, nebo kůži ponechat teplý odstín sépie.

Autor tohoto zajímavého pohledu na lidské tělo si říká esh. Zajímavé je také to, že se prezentuje dalšími dvěma snímky, na nichž ukazuje to, co ta předchozí skrývá. Možná je to škoda. Možná záměr. Většina tajemství totiž přesto zůstává zahalena ve tmě. Možná se dovíme víc až příště... „Shape“ je snímek, vyprávějící o nepoznaném. Vyzařuje klid, možná i jakousi nesmělost, ale také originalitu a tvůrčí přístup. Pogratulujme autorovi Fotografie týdne.

 

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: Frankfurt am Main

Fotografie týdne: Frankfurt am Main

Známý příběh o babylonské věži, který pochází z Bible, se stal v průběhu dějin námětem řady uměleckých zpracování, z nich nelze nezmínit například to Pietra Brueghela z roku 1563. Stavba je na jedné straně obrazem systematické a hluboké lidské spolupráce.

Fotografie týdne: zastávka.

Fotografie týdne: zastávka.

Jan Sokol popisuje na příkladu zdvořilého chování ve veřejné dopravě městskou mentalitu. Stojíme blízko druhých, na které se díváme se zdvořilým úsměvem, ani ne moc silným, aby to nevypadalo osobně, ani ne s příliš kyselým obličejem.

Fotografie týdne: Do jiných světů

Fotografie týdne: Do jiných světů

Jedním z tradičních motivů sci-fi literatury je cestování do jiných světů. Člověk projde branou či proletí červí dírou a objeví se v novém světě. Jeho pojetí přitom může být značně odlišné.

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

V řecké mytologii, ale také v dalších starověkých náboženských systémech je možné vidět, že existuje bůh Slunce, jako jedna z klíčových postav celého panteonu. Někde k němu bývá přiřazována také jistá moudrost nebo nadvláda nad živými.

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Teilhard de Chardin má ve své knize Úvahy o štěstí zajímavý obraz lidí, které dělí do tří kategorií. Jde o horolezce, kteří se chystají na výstup.

Fotografie týdne: Starosti

Fotografie týdne: Starosti

Slovo starost etymologicky souvisí se stářím, je odvozeno od jeho představy, jako věku truchlivého či smutného. Být starý a mrzutý, je tedy jistým jazykovým rámováním, které se zde užilo a jehož základní strukturu slov dodnes nese.

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Říká se, že do dýní a do lidí, člověk zvenčí nevidí. A zatímco u dýně je možné užívat různé diagnostické metody pro zkoumání toho, co je uvnitř, tak u člověka to jde hůře. Respektive zkoumat můžeme mnohé, ale onoho vnitřního se zatím dokážeme dotýkat skutečně jen málo.

Fotografie týdne: Marcel Bruckmann

Fotografie týdne: Marcel Bruckmann

Moderní umění je vždy specifické tím, že aby se člověku líbilo, musí se ho naučit konzumovat. Někdy se s nadsázkou říká, že je třeba sníst sto oliv, aby nám zachutnaly. S uměním je to přitom podobné. To, co nekopíruje dlouhodobě zažité vzory se může jevit nedostupně či nepěkně.