„Fotografování pro mě představuje možnost rozvíjet se, vytvářet hodnoty, dělat radost sobě, ale přinášet ji i druhým,“ říká Alice Bochňáková, jejíž tvůrčí vášeň někdy doslova táhne ke dnu těžký kyslíkový přístroj.
Kde se vzal váš vztah k vodě a vůbec k focení pod hladinou?
K normálnímu focení, tedy nad vodou, jsem se dostala asi před dvaceti lety, kdy jsem jako dárek dostala svůj první fotoaparát. O pár let později jsem se začala věnovat přístrojovému potápění, což vedlo k vzájemnému propojení. Fascinovalo mě pozorovat podvodní svět, vnímat soubor mnoha skutečností a jejich detailů, které se vzájemně doplňují, prolínají, a tak tvoří neopakovatelný, netradiční fascinující celek. Mluvím o neobvyklém chování světla, jeho lomu o vodní hladinu, o pomalém, ladném pohybu věcí, zejména látek nebo vlasů a samozřejmě i pohybu lidí. Také o schopnosti uvolnění, o tom, být sám sebou s uvědomováním si lehkosti a prostoru.
Vodu vnímáme jako relaxaci, cítíme ji na kůži, vytváří to „příjemno“. Tam, kde se upínáme do oděvů, do vody vkládáme svobodu. Možná nás taky trochu dráždí fakt, že voda je jednoznačně živel a náš kontakt s ní, zvláště v otevřeném prostoru, je jistým adrenalinovým pokořením. Na tom mě neskutečně láká pokusit se to vše co nejvěrněji otisknout, zachytit na ten malý digitální čtvereček snímače… a že to není snadné.
Alice Bochňáková při práci na snímku „Šermířská bitevní“ (vlevo) a výsledek jejího úsilí (vpravo)
Proč na rozdíl od většiny „podvodních“ fotografů nesnímáte faunu nebo floru, ale pracujete s lidskými modely?
Jsou momenty, kde prožitek vnímání podvodního světa je pro mne daleko intenzivnější, pokud jej zaznamenám pouze okem, ne fotoaparátem. Život pod vodní hladinou je tak pozoruhodný a tak rychle se měnící, že vnímám jako obrovskou škodu něco propást. A na kvalitní podvodní snímek flory či fauny potřebujete maximální soustředění a čas.
Podmínky jsou mnohdy velice složité – proudy, špatná viditelnost, málo světla, rychle se pohybující živočichové, omezený přísun vzduchu atd. Také v masce máte omezené prostorové vidění, takže když se soustředíte na jeden cíl, například focení klauna v sasance na mořském dně, nad vámi proplují třeba žraloci a vy tu krásu vůbec nezaznamenáte, což vím z vlastní zkušenosti. Proto si užívám poznávání života pod vodou bez fotoaparátu.
Je problém získat nadšence pro takovou spolupráci?
Mými prvními a naprosto dokonalými modely byly postupně mé tři děti. Vodu milují, plavou od čtyř let, důvěřují mi a na maminku s permanentně přitisknutým fotoaparátem u nosu jsou zvyklí od narození. Stále i po letech zůstávají ústředními postavami v mých fotografiích. S dospělými modely, co se týče chtění z jejich strany, není nouze. Poměrně složité je ale najít člověka, který svůj um před objektivem zvládne aplikovat pod vodou. Pak už je to ale záležitostí umění komunikace mezi modelem a fotografem.
Fotíte jen pro radost, nebo vaše „mokré“ snímky oslovují i zájemce o komerční zakázky?
Focení pod vodu je mým koníčkem. Čím déle ale fotím, tím více přichází výpravnější, složitější scenérie a ty něco stojí. Abych mohla tyto vize realizovat, začala jsem přijímat i komerční zakázky. Lidé se mi sami ozývají, že mají zájem o nevšední podvodní snímky, včetně souvisejícího zážitku. Jsou to ženy samotné nebo s dětmi, těhotné maminky, ale také páry. Rovněž se na mě obrací společnosti, jako například Česká televize, která měla zájem nafotit podvodní záběry pro pořad StarDance.
Foto: Alice Bochňáková
Co je na focení pod vodou nejtěžší?
Každý fotograf vidí složitost při své práci v něčem jiném. Pakliže mám hovořit čistě o svém vlastním pohledu, vnímám pouze dvě polohy. Snadnou a náročnou. Nic mezi tím. Co je u mě osobně snadné, je nápad, myšlenka. Zpočátku má jen hrubý základ, který se ale po chvíli začne vypracovávat do nejmenších detailů. Vidím jasně před očima výpravu včetně pozadí, které nahrazuje klasické bazénové dlaždice jiným motivem, scenérii děje, ústřední postavy, jejich pohledy, gesta i celkové nasvícení. Cílem je snaha o výpověď, myšlenku, vtip, vytvoření emočního dojmu.
A pak následuje cesta složitá. K dosažení kvalitní fotografie jak technikou, tak zpracováním, je absolutně nutné sladění mnoha faktorů ovlivňující výslednou fotografii. Jakékoli polevení jediného z nich může fotografii negativně ovlivnit.
Jaké faktory máte na mysli?
Příkladem je třeba správné načasování focení. Modelové musí být v pohodě, v opačném případě je to znát na mimice, gestech i samotné práci. Je potřeba vytvořit kvalitní, téměř domácí zázemí. Nutno brát na zřetel teplotu vody, ta ovlivňuje dobu, po kterou v ní vydržíte, a také míru uvolnění fotografovaných osob. Důležité je použití správné kosmetiky vhodné pod vodu, aby se na obličej nelepily tisíce malých bublinek, netekla řasenka atd. Záleží na výběru vhodné paruky, šatů, dekoračních látek, aby ve vodě vlály a neponořovaly se.
Velice podstatné je správné vyvážení pod vodou, tedy zatížení, aby model byl co možná nejvíce v klidu, pevně nohama na dně a mohl se soustředit pouze na vytvoření postoje a mimiky. Základem je pak celkové nasvícení scény. Modelové i přes zatížení nikdy nejsou absolutně bez hnutí, což není ani záměrem, proto je nutné scénu i modely nasvítit tak, aby světlo kopírovalo jejich pohyb a nevznikaly při tom nežádoucí stíny. Každý dekorační prvek pod vodou je nutné zatížit, správně uchytit, aby uprostřed focení nevyplaval. Ústředním faktorem je ale komunikace mezi modely a fotografem. Zvláště při práci s dětmi. Správně jim vysvětlit myšlenku, záměr „příběhu“, a to včetně následného postupu pod vodou. Na mě, fotografovi pak je, abych byla na správném místě, ve správný čas.
Foto: Alice Bochňáková
Jak dlouho se na takové focení chystáte?
Před zmáčknutím spoustě předchází několikadenní přípravy nad vodou a několikahodinové přípravy pod vodou. Závěrem k vaší otázce, co je pro mě na focení pod vodou nejtěžší: synchronizace všeho výše zmíněného v moment zmáčknutí spouště.
Je vůbec možné udělat pod vodou přesně to, co si řeknete?
Přestože při mém podvodním fotografování se jedná o promyšlené tematické scenérie, tak základním pilířem zůstává zachování „přirozenosti“ fotografovaných osob v netradičním prostředí včetně celkového emočního dojmu.
Chci říct, že ačkoli si přesně definujeme pohyb, postoj, výraz atd., nechávám čistě na fotografovaném, jak onu podvodní divadelní scénu pojme. Pak se dolaďují jen technické detaily – jako je hlídání si vlajících vlasů, šatů, dekoračních látek, aby nebránily v záběru, zabránit nafouknutým tvářím při nádechu atd.
Jakou používáte techniku a jaké osvětlení?
Při fotografování pod vodou používám profesionální řady Nikon D2X a D700. Objektivy Nikkor 12-24, 17-55, 18-70 ED-DX a 10,5 mm. Zábleskové přístroje Ikelite, blesk Nikon SB 800, mobilní světla Green Force a Technisub. Dál ještě podvodní case pro Nikon Hugyfot.
Foto: Alice Bochňáková
Ve vaší šermířské sérii jste pod hladinou stylizovala skupinu kaskadérů do podoby starověkých bojovníků v dramatických uskupeních. Jak se taková scenérie režíruje a jak vaším modelům zadáváte pokyny? Na rozdíl od vás nemají dýchací přístroje, takže bez dechu zřejmě dlouho nevydrží, musejí bojovat se vztlakem…
Vytvořením této série jsem si splnila svůj dlouholetý sen, tedy zachycení boje pod vodou. Pomohlo tomu také náhodné setkání s našimi předními kaskadéry a rovněž zhlédnutí filmu Bitva u Thermopyl, který mě velice zaujal svým výtvarným pojetím. Chtěla jsem zachytit kontrast síly bojovníka proti éterické, křehké a nevinné bytosti. Tou se stala má v té době devítiletá dcera, která se této role velice ráda zhostila.
Protože se jednalo o větší projekt, tak i přípravy vyžadovaly širší záběr a několik dní chystání podvodní scény a pozadí. S kaskadéry jsme se několikrát sešli, sdělila jsem jim přesně, jak si celou sérii představuji, a co focení pod vodou obnáší. Pak jsme společně hledali, zkoušeli bojové techniky, které by mé představě byly nejblíže. Bylo potřeba vymyslet choreografii všech zúčastněných pod vodou tak, aby boj vypadal věrohodně, efektně a zároveň se v tom počtu osob na ploše 16 čtverečních metrů zbraněmi nezranili. Jednotlivé fáze „boje“ se proto museli naučit zcela přesně zpaměti. Pod vodou je bez masky navíc horší viditelnost, která snižuje schopnost prostorového vnímání.
Když byla celá scenérie připravena, šlo se do vody. Před každým ponorem jsme si znovu opakovali detaily o focené scéně. Každému zvlášť jsem podrobně vysvětlovala jeho roli. Komunikace probíhá velice intenzivně před každým zanořením.
Dosáhnout ideálního momentu při větším počtu fotografovaných osob pod vodou, kdy mají všichni kýžený výraz, neruší v záběru žádné plápolající vlasy, látky, šaty a bubliny je pak i přes důslednou přípravu velmi složité.
Fotografování probíhá v bazénu dvou úrovní, mělké (1,7 m) a hluboké. Děj se odehrával v mělké části, přičemž já, abych měla potřebný odstup, jsem fotografovala v hlubší části bazénu (4 m). Z toho důvodu jsem výjimečně použila dýchací přístroj. Ten je pro podvodního fotografa totiž poměrně velkou překážkou, jelikož takové focení vyžaduje velice hbité, rychlé pohyby a plavání, právě abych v tak krátkém čase, kdy jsou modely pod vodou mohla najít ten správný úhel pohledu. Tady to ale vyžadovala daná scéna. Jinak fotografuji bez přístroje. V každém případě jsem pod vodou stejně dlouho, jako osoby, které fotím.
Co se týče vztlaku, ten řeším zatížením osob, tedy použitím dostatečného množství zátěží.Tím se stabilizují a mohou se pak plně věnovat samotnému focení.
Foto: Alice Bochňáková
Z vašeho portfolia je patrné, že už potápíte i nevěsty a celé svatební páry. Jsou to fotografie reálné, tj. jde o skutečné novomanžele? Nechce se věřit, že by se někdo rád z focení na svatební hostinu vracel promáčený jako vodník.
Ano, svatební fotografie pod vodou vznikly na základě prosby skutečných novomanželů. Tedy lidí, kteří plánovali svatbu. Tyto mé snímky měly být použity jako podklad pro jejich svatební oznámení. Což se i tak stalo.
Překvapilo vás někdy něco při focení pod vodou?
Focení jednoho mladého krásného černocha, který mi ale neřekl, že neumí vůbec plavat, což jeho „tematická role“ vyžadovala. Muselo se tedy flexibilně improvizovat a na místě celou scénu a vše změnit. Mimo jiné, flexibilita a postřeh je na fotografování snad to nejdůležitější. Dále mě jednou překvapila skutečnost, že při focení dvou vzájemně neznámých lidí může vzniknout slušná seznamka, obzvlášť když fotím na téma „láska“.
Foto: Alice Bochňáková
A otázka poslední – vaše fotografie působí velmi „klasickým“ dojmem, jako by v nich nebyly aplikovány žádné grafické úpravy. Je to váš umělecký záměr nebo jste si k počítačové postprodukci zatím nenašla cestu?
Děkuji, to, že mé fotografie působí klasickým dojmem, beru jako kompliment. Nicméně postprodukce u některých podvodních snímků nutná je. V programech na úpravu fotografií se orientuji, takže své podvodní snímky si upravuji sama.
Fotografování pod vodou má jisté odlišnosti od toho klasického, které zná asi většina čtenářů. A to převážně v barevnosti, světle a vyvážení bílé. Čím větší je vzdálenost od objektu, tím více se ztrácí barvy, zvláště červená. To platí stejně o intenzitě světla. Různí se teplota světel denního a umělého, které kombinuji. Takže to je jedna z věcí, které velice jemně dolaďuji na svých fotografiích. Další z úprav, které provádím, je odstranění nežádoucích drobných bublinek, které se drží na kůži, u mužů mezi vousy, na některých látkách atd. Jedná se o nepatrný zásah do celku fotografie, který ale vyžaduje poměrně dlouhý čas práce na počítači.
Základem mého snažení je vytvoření takového snímku, který bude snímkem konečným. Tedy bez potřeby úprav. Co mě na tom nejvíce baví, je samotný proces. Cesta. Hledání. Najití. Co největší přiblížení mé původní vize v reálno. Pracuji převážně s mými dětmi a přáteli, kteří mé nadšení sdílejí, a to mi činí ohromné potěšení a představuje motivaci k dalšímu rozvíjení mého koníčku.