DIGIarena.e15.cz

Fotografování očima

Chcete se zbavit starostí s místem na kartě, s váhou techniky a nedokonalostmi vašich fotografií? Fotografujte očima!

Někdy na přelomu let 1987/88 jsem se rozhodl odložit na čas fotoaparát. Důvodů, proč jsem se k takovému kroku rozhodl, bylo několik. Jedním z nich, byť ne hlavním, byl dojem, že nevím jak dál. Pocit točení se v jakémsi kruhu s tím, že už nemám ostatním jako fotograf co říci.

Nakonec se doba, po kterou jsem nedržel fotoaparát v ruce, protáhla na více než dvacet let. Ale i když jsem neměl dvě desetiletí hledáček u oka, nikdy to neznamenalo, že bych skutečně přestal fotografovat. Celou tu dobu jsem měl někde v mysli pomyslnou klapku, která odlišuje pohled diváka od zraku fotografa. A tak se dá říci, že jsem fotografoval očima.

Klepněte pro větší obrázek 
Jeníček a Mařenka v panelovém lese

Tento způsob fotografování s sebou nese mnoho příjemných pozitiv:

  • Nikdy nedojde film, či místo na kartě (zažil jsem kolegyni, která přijela fotografovat vernisáž a na kartě měla místo pro čtyři snímky neb se cestou někde stavila a neudržela spoušť fotoaparátu na uzdě).
  • Pryč jsou starosti, jestli vydrží baterie a kde se dají dobít.
  • Na krku, zádech či u boku můžeme snížit zátěž o váhu přístroje i optiky, které s sebou nemusíme tahat. A to se ani nezmiňuji o neskladné a těžké záležitosti zvané stativ.
  • Extremisté mohou dokonce svou fotovýbavu prodat a věnovat se jen fotografování očima. Přičemž peníze utržené z prodeje lze investovat do poznávání nových, fotograficky lukrativních, lokalit nebo za ně zakoupit růžové brýle.

A to jsou jen vnější výhody tohoto způsobu tvorby. Ty vnitřní znáte jistě všichni. Kolikrát jsme už slyšeli, či řekli větu: „To by byla skvělá fotografie, ale zrovna jsem sebou neměl foťák.“? Věřím, při exponování očima vždy bílá bílou bude i bez nejnovějšího prášku na praní. Vyvážení barvy světla i osvit budou, jak jinak, také vždy perfektní. Zaostřeno je přesně na to, co potřebujeme a mimo hloubku ostrosti je vše, nač akomodace našeho oka stačí. O perfektní kompozici záběru se postará filtr zabudovaný v mozku, který ze záběru odstraní vše, co překáží. Srovná svislice i horizont, takže nehrozí vylití vody z obrazu, ani vypíchnutí oka osamělou větví, která ční někde z boku a jde přes půl záběru. A to už ani nepřipomínám nemožnost stržení přístroje při dlouhých časech, neboť stabilizátor, který máme ve své hlavě, je mnohem lepší než ty od renomovaných japonských firem.

 Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Něco je ve vzduchu | Divokej Bill

Fotografování očima má ale jednu zásadní nevýhodu. Je nepřenosné. Pokud nemáte v rodině telepata, nikomu nepředvedete ty skvělé obrazy, které jste spatřili. Žádná porota neocení to, co nesete jen ve své mysli. Takže jediní koho takovým obrazem potěšíte, budete zase jen vy. A ruku na srdce – fotografujeme hlavně pro sebe, že? Nebo je snad pravda taková, že primárním důvodem našeho fotosnažení je pokus srazit zbytek světa na jeho sedací svaly? Nenápadně se rozhlédněte, zda se někdo nedívá, či neposlouchá a tichoučce si pravdivě a upřímně odpovězte, jak to tedy je. Nikdo cizí neposlouchá… a lhát sám sobě, to je největší hřích před tváří všech bohů…

Klepněte pro větší obrázek 
Více světla

Pravda nejspíš bude někde mezi těmito polohami. Většina amatérských fotografů fotografuje z jakéhosi přetlaku v sobě a tedy pro sebe. Ale to nikomu nebrání někde v skrytu duše doufat, že jednou… jednou… přece i Popelka ke štěstí přišla. Pak už záleží jen nás, do jaké míry zůstaneme sami sebou a nakolik se přizpůsobíme okolí, až půjdeme svému štěstí (zviditelnění, slávě…) naproti.

Klepněte pro větší obrázek 
A kolik kamínků se vejde na dlaň dítěte
Další článek




celkem 69 komentářů

Nejnovější komentáře

Re: Moje nejoblíbenější čtení Richter (novy) 25. 2. 2010, 07:45
Moje nejoblíbenější čtení Tomáš Vimmr 28. 5. 2009, 23:28
Tak to je rjadny típek Michal Patarak 16. 5. 2009, 19:26
Pravda pravdoucí... Bára Jistová 15. 5. 2009, 13:04
Re: Maslostroj Richter (novy) 16. 3. 2009, 14:08

Další podobné články

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Jen několik málo fotografií se stalo opravdu ikonickými – každý je viděl a snadno si je vybaví. Mnohá tato díla mají moc promítnout se do reálného světa a ovlivnit skutečnost. Patří mezi ně i snímek Dorothey Langeové Kočující matka.

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Sledovat kulturu toho, jak nakládáme s mrtvými je nesmírně zajímavé a poučné, nikoli kvůli nim samotným, ale především proto, že nám ukazuje, jak k vlastní smrti a bytí ve světě přistupujeme sami

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Emoce patří mezi nesporně literárně nejreflektovanější, ale současně nejméně vážně branou složku, lidského myšlení či osobnosti vůbec.

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Fotografie týdne: Za oponou

Fotografie týdne: Za oponou

Hannah Arendtová ve své knize Původ totalitarismu nesmírně pečlivě analyzuje to, jak snadno člověk upadne do schémat veřejného mínění, aniž by byl schopen a ochoten napřít svůj kritický úsudek, jenž by mohl vést k tomu, že některá obecně tradovaná interpretační pojetí překročí nebo problematizuje.

Zkázonosné selfie. Návštěvnice muzea poškodili obrazy Dalího a Goyi

Zkázonosné selfie. Návštěvnice muzea poškodili obrazy Dalího a Goyi