DIGIarena.e15.cz

Fotografování očima

Chcete se zbavit starostí s místem na kartě, s váhou techniky a nedokonalostmi vašich fotografií? Fotografujte očima!

Někdy na přelomu let 1987/88 jsem se rozhodl odložit na čas fotoaparát. Důvodů, proč jsem se k takovému kroku rozhodl, bylo několik. Jedním z nich, byť ne hlavním, byl dojem, že nevím jak dál. Pocit točení se v jakémsi kruhu s tím, že už nemám ostatním jako fotograf co říci.

Nakonec se doba, po kterou jsem nedržel fotoaparát v ruce, protáhla na více než dvacet let. Ale i když jsem neměl dvě desetiletí hledáček u oka, nikdy to neznamenalo, že bych skutečně přestal fotografovat. Celou tu dobu jsem měl někde v mysli pomyslnou klapku, která odlišuje pohled diváka od zraku fotografa. A tak se dá říci, že jsem fotografoval očima.

Klepněte pro větší obrázek 
Jeníček a Mařenka v panelovém lese

Tento způsob fotografování s sebou nese mnoho příjemných pozitiv:

  • Nikdy nedojde film, či místo na kartě (zažil jsem kolegyni, která přijela fotografovat vernisáž a na kartě měla místo pro čtyři snímky neb se cestou někde stavila a neudržela spoušť fotoaparátu na uzdě).
  • Pryč jsou starosti, jestli vydrží baterie a kde se dají dobít.
  • Na krku, zádech či u boku můžeme snížit zátěž o váhu přístroje i optiky, které s sebou nemusíme tahat. A to se ani nezmiňuji o neskladné a těžké záležitosti zvané stativ.
  • Extremisté mohou dokonce svou fotovýbavu prodat a věnovat se jen fotografování očima. Přičemž peníze utržené z prodeje lze investovat do poznávání nových, fotograficky lukrativních, lokalit nebo za ně zakoupit růžové brýle.

A to jsou jen vnější výhody tohoto způsobu tvorby. Ty vnitřní znáte jistě všichni. Kolikrát jsme už slyšeli, či řekli větu: „To by byla skvělá fotografie, ale zrovna jsem sebou neměl foťák.“? Věřím, při exponování očima vždy bílá bílou bude i bez nejnovějšího prášku na praní. Vyvážení barvy světla i osvit budou, jak jinak, také vždy perfektní. Zaostřeno je přesně na to, co potřebujeme a mimo hloubku ostrosti je vše, nač akomodace našeho oka stačí. O perfektní kompozici záběru se postará filtr zabudovaný v mozku, který ze záběru odstraní vše, co překáží. Srovná svislice i horizont, takže nehrozí vylití vody z obrazu, ani vypíchnutí oka osamělou větví, která ční někde z boku a jde přes půl záběru. A to už ani nepřipomínám nemožnost stržení přístroje při dlouhých časech, neboť stabilizátor, který máme ve své hlavě, je mnohem lepší než ty od renomovaných japonských firem.

 Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Něco je ve vzduchu | Divokej Bill

Fotografování očima má ale jednu zásadní nevýhodu. Je nepřenosné. Pokud nemáte v rodině telepata, nikomu nepředvedete ty skvělé obrazy, které jste spatřili. Žádná porota neocení to, co nesete jen ve své mysli. Takže jediní koho takovým obrazem potěšíte, budete zase jen vy. A ruku na srdce – fotografujeme hlavně pro sebe, že? Nebo je snad pravda taková, že primárním důvodem našeho fotosnažení je pokus srazit zbytek světa na jeho sedací svaly? Nenápadně se rozhlédněte, zda se někdo nedívá, či neposlouchá a tichoučce si pravdivě a upřímně odpovězte, jak to tedy je. Nikdo cizí neposlouchá… a lhát sám sobě, to je největší hřích před tváří všech bohů…

Klepněte pro větší obrázek 
Více světla

Pravda nejspíš bude někde mezi těmito polohami. Většina amatérských fotografů fotografuje z jakéhosi přetlaku v sobě a tedy pro sebe. Ale to nikomu nebrání někde v skrytu duše doufat, že jednou… jednou… přece i Popelka ke štěstí přišla. Pak už záleží jen nás, do jaké míry zůstaneme sami sebou a nakolik se přizpůsobíme okolí, až půjdeme svému štěstí (zviditelnění, slávě…) naproti.

Klepněte pro větší obrázek 
A kolik kamínků se vejde na dlaň dítěte
Další článek




celkem 69 komentářů

Nejnovější komentáře

Re: Moje nejoblíbenější čtení Richter (novy) 25. 2. 2010, 07:45
Moje nejoblíbenější čtení Tomáš Vimmr 28. 5. 2009, 23:28
Tak to je rjadny típek Michal Patarak 16. 5. 2009, 19:26
Pravda pravdoucí... Bára Jistová 15. 5. 2009, 13:04
Re: Maslostroj Richter (novy) 16. 3. 2009, 14:08

Další podobné články

Píchavé dobrodružství s nepálskými sběrači medu

Píchavé dobrodružství s nepálskými sběrači medu

Být profesionálním fotografem či filmařem může někdy vyžadovat odvahu hodnou výkonu adrenalinových sportů. Zvlášť, když máte zdokumentovat jedny z posledních sběračů medu nepálských včel

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Snímek o ztracených domovech ukazuje jeden takový tvůrčí pokus, který je ale nedokončený, neúplný, rozdělaný. Ukazuje rozestavěný dům, který už asi nikdo nepostaví; psa, který se dívá kolem sebe a neví, kam patří.

Podívejte se na fascinující fotosérii inspirovanou starými Slovany

Podívejte se na fascinující fotosérii inspirovanou starými Slovany

Češi uspěli v celosvětové soutěži 365 Days of Summer

Češi uspěli v celosvětové soutěži 365 Days of Summer

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Déšť je přírodní jev se zvláštní poetikou. Pokud na poušti začne pršet, tak velice rychle rozkvete a zazelená se. Celé to působí téměř jako zázrak – vyprahlá kamenitá poušť se během několika chvil přemění na krásné místo.

EyeEm Awards 2017 jdou do finiše. Podívejte se na výběr 20 úchvatných fotografií

EyeEm Awards 2017 jdou do finiše. Podívejte se na výběr 20 úchvatných fotografií

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Říká se, že dobrá architektura by měla určitým způsobem citlivě pracovat s okolní krajinou. Santini na Vysočině vycházel z barokní představy, že ji lze přeměnit. Jeho stavby s krajinou nelícovaly, neztrácely se, ale dotvářely ji.

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Rozdíl mezi tím, jaké věci jsou ve skutečnosti, a jak se nám jeví, může vést k radikální skepsi a odmítnutí smyslového vnímání světa, neboť se na něj nelze spolehnout, nebo k přesvědčení, že mezi skutečností – a tím, jak ji vidíme – existuje shoda.