DIGIarena.e15.cz

Fotovýstava: Jaké rostou v lese houby? Sněhové!

Brněnská pětatřicetiletá autorka Barbora Přidalová se poprvé samostatně prezentovala v roce 2002. Představila tehdy svou tvorbu, v níž se snažila uchopit tzv. ženskou otázku. Ve fotografickém souboru, který hraničil s deníkovými záznamy, zachycovala svou devítiletou dceru Adu v každodenních situacích.
Fotovýstava: Jaké rostou v lese houby? Sněhové!

Už tehdy zobrazovala (a hledala) intimitu blízkých lidí a tajemný svět fantazie. Nyní Přidalová kráčí jiným směrem. Svůj zatím poslední fotografický cyklus černobílých fotografií nazvala příznačně "Houbaři“, přičemž se nechala inspirovat říkankou o houbách ze sněhu. 

V létě jsme chodili do lesa na houby.
Žádné houby nerostly.
V zimě jsme udělali houby ze sněhu a uložili je do mrazicího boxu.
Na jaře jsme sněhové houby odnesli do lesa.

Klepněte pro větší obrázek
Barbora Přidalová: foto z cyklu Houbaři

Jak zmiňuje kurátor výstavy František Kowolowski, Barbora Přidalová zjevuje “z jedné strany zastavení v časové smyčce událostí, zcela banálních činností, z druhé intimní až metafyzický charakter místa (lesa) protkaného světlem, nekonečností a tajemstvím.”

Přidalová s jistou nadsázkou spojuje dva zdánlivě neslučitelné světy. Zkoumá intimitu blízkých osob, které téměř srůstají s přírodním místem, s tvary stromů. Fotografické vidění autorky se orientuje zejména na barvu a její obsahové vyznění.

Klepněte pro větší obrázek
Barbora Přidalová: foto z cyklu Houbaři

Autorčina ironie se naplno projevuje v konceptuální rovině ve vytváření sněhových hub. Tyto objekty nestálého materiálu následně umísťuje do přirozeného světa lesa. Svědky vzniku a umírání příběhu mohou být jen ti nejbližší. Pro ostatní zůstává fotografický záznam, který by měl zprostředkovat emoce do snímků vložené. Rozhodně však upoutá rozhodností a jistotou v osobitém pojetí.

Klepněte pro větší obrázek
Barbora Přidalová: foto z cyklu Houbaři

Pokud se vám ovšem podaří koncept Přidalové z vystavených fotografií vyčíst. O “Příběhu postav na cestě do hlubin bytostného Já”, který s neochvějnou přesvědčivostí popisuje kurátor v doprovodném textu výstavy, už ani nemluvě. Některé z houbařských fotografií mají poetickou atmosféru, ale o tu zřejmě autorce až tak nešlo. Soubor jako celek má významové mezery a bez doplnění slov kurátora si jej těžko slepíte. Zkuste se však lépe ponořit do hlubin lesa, třeba tam najdete odpověď. I na své sny o houbách, třeba v mrazáku...

Klepněte pro větší obrázek
Barbora Přidalová: foto z cyklu Houbaři

Výstava Houbaři probíhá v Atelieru Josefa Sudka v Praze do 3. dubna 2005

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Píchavé dobrodružství s nepálskými sběrači medu

Píchavé dobrodružství s nepálskými sběrači medu

Být profesionálním fotografem či filmařem může někdy vyžadovat odvahu hodnou výkonu adrenalinových sportů. Zvlášť, když máte zdokumentovat jedny z posledních sběračů medu nepálských včel

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Snímek o ztracených domovech ukazuje jeden takový tvůrčí pokus, který je ale nedokončený, neúplný, rozdělaný. Ukazuje rozestavěný dům, který už asi nikdo nepostaví; psa, který se dívá kolem sebe a neví, kam patří.

Podívejte se na fascinující fotosérii inspirovanou starými Slovany

Podívejte se na fascinující fotosérii inspirovanou starými Slovany

Češi uspěli v celosvětové soutěži 365 Days of Summer

Češi uspěli v celosvětové soutěži 365 Days of Summer

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Déšť je přírodní jev se zvláštní poetikou. Pokud na poušti začne pršet, tak velice rychle rozkvete a zazelená se. Celé to působí téměř jako zázrak – vyprahlá kamenitá poušť se během několika chvil přemění na krásné místo.

EyeEm Awards 2017 jdou do finiše. Podívejte se na výběr 20 úchvatných fotografií

EyeEm Awards 2017 jdou do finiše. Podívejte se na výběr 20 úchvatných fotografií

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Říká se, že dobrá architektura by měla určitým způsobem citlivě pracovat s okolní krajinou. Santini na Vysočině vycházel z barokní představy, že ji lze přeměnit. Jeho stavby s krajinou nelícovaly, neztrácely se, ale dotvářely ji.

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Rozdíl mezi tím, jaké věci jsou ve skutečnosti, a jak se nám jeví, může vést k radikální skepsi a odmítnutí smyslového vnímání světa, neboť se na něj nelze spolehnout, nebo k přesvědčení, že mezi skutečností – a tím, jak ji vidíme – existuje shoda.