DIGIarena.e15.cz

Fotovýstava: Jaké rostou v lese houby? Sněhové!

Brněnská pětatřicetiletá autorka Barbora Přidalová se poprvé samostatně prezentovala v roce 2002. Představila tehdy svou tvorbu, v níž se snažila uchopit tzv. ženskou otázku. Ve fotografickém souboru, který hraničil s deníkovými záznamy, zachycovala svou devítiletou dceru Adu v každodenních situacích.
Fotovýstava: Jaké rostou v lese houby? Sněhové!

Už tehdy zobrazovala (a hledala) intimitu blízkých lidí a tajemný svět fantazie. Nyní Přidalová kráčí jiným směrem. Svůj zatím poslední fotografický cyklus černobílých fotografií nazvala příznačně "Houbaři“, přičemž se nechala inspirovat říkankou o houbách ze sněhu. 

V létě jsme chodili do lesa na houby.
Žádné houby nerostly.
V zimě jsme udělali houby ze sněhu a uložili je do mrazicího boxu.
Na jaře jsme sněhové houby odnesli do lesa.

Klepněte pro větší obrázek
Barbora Přidalová: foto z cyklu Houbaři

Jak zmiňuje kurátor výstavy František Kowolowski, Barbora Přidalová zjevuje “z jedné strany zastavení v časové smyčce událostí, zcela banálních činností, z druhé intimní až metafyzický charakter místa (lesa) protkaného světlem, nekonečností a tajemstvím.”

Přidalová s jistou nadsázkou spojuje dva zdánlivě neslučitelné světy. Zkoumá intimitu blízkých osob, které téměř srůstají s přírodním místem, s tvary stromů. Fotografické vidění autorky se orientuje zejména na barvu a její obsahové vyznění.

Klepněte pro větší obrázek
Barbora Přidalová: foto z cyklu Houbaři

Autorčina ironie se naplno projevuje v konceptuální rovině ve vytváření sněhových hub. Tyto objekty nestálého materiálu následně umísťuje do přirozeného světa lesa. Svědky vzniku a umírání příběhu mohou být jen ti nejbližší. Pro ostatní zůstává fotografický záznam, který by měl zprostředkovat emoce do snímků vložené. Rozhodně však upoutá rozhodností a jistotou v osobitém pojetí.

Klepněte pro větší obrázek
Barbora Přidalová: foto z cyklu Houbaři

Pokud se vám ovšem podaří koncept Přidalové z vystavených fotografií vyčíst. O “Příběhu postav na cestě do hlubin bytostného Já”, který s neochvějnou přesvědčivostí popisuje kurátor v doprovodném textu výstavy, už ani nemluvě. Některé z houbařských fotografií mají poetickou atmosféru, ale o tu zřejmě autorce až tak nešlo. Soubor jako celek má významové mezery a bez doplnění slov kurátora si jej těžko slepíte. Zkuste se však lépe ponořit do hlubin lesa, třeba tam najdete odpověď. I na své sny o houbách, třeba v mrazáku...

Klepněte pro větší obrázek
Barbora Přidalová: foto z cyklu Houbaři

Výstava Houbaři probíhá v Atelieru Josefa Sudka v Praze do 3. dubna 2005

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: V šachu...

Fotografie týdne: V šachu...

Šachy jsou jednou z nejpozoruhodnějších her, které člověk kdy vymyslel. Dlouhou dobu platily za jistý etalon lidského intelektu, hráli je chytří lidé, se strategickým a analytickým myšlením, dobrou pamětí a schopností se dlouho soustředit.

Americká státní pošta pochybila, nyní musí zaplatit 3, 5 milionu dolarů

Americká státní pošta pochybila, nyní musí zaplatit 3, 5 milionu dolarů

Pro slávu do roztrhání těla? Modelka z Instagramu se fotila mezi žraloky!

Pro slávu do roztrhání těla? Modelka z Instagramu se fotila mezi žraloky!

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Z hodin na Fakultě informatiky si vzpomínám na rýmovačku vyučujícího programování: „Kdo má dobrý vkus, programuje v C++, kdo má vkus slabší, tomu Cčko stačí.“ Tato jednoduchá veršovánka ukazuje, jak problematické je to s vkusem.

Fotografie týdne: Cesta domov

Fotografie týdne: Cesta domov

Karel Václav Rais ve své známé básni tématizuje cestu k domu následovně: „Cestička k domovu známě se vine. Hezčí je krásnější než všecky jiné. … A kdybych ve světě smutně se míval, na téhle cestičce vždy bych si zpíval.“ Jde o báseň, která je pozoruhodná nejméně dvěma momenty, které autor nemohl v době jejího napsání rozhodně zamýšlet

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Je moderní říkat, že ničeho, co člověk v životě udělal, nelituje. Otázkou, je, zda je takový postoj možný a především, co daná věta vlastně znamená. Předně je třeba říci, že asi není nikdo, kdo by se vždy rozhodl tak, aby z perspektivy své přítomnosti nyní mohl říci, že všechna jeho rozhodnutí byla správná.

Časopis TIME použil 985 dronů k vytvoření nejnovější titulky

Časopis TIME použil 985 dronů k vytvoření nejnovější titulky

Američan vysoudil na největším pornografickém portálu 3 miliony dolarů

Američan vysoudil na největším pornografickém portálu 3 miliony dolarů