DIGIarena.e15.cz

Fotovýstava: Jaké rostou v lese houby? Sněhové!

Brněnská pětatřicetiletá autorka Barbora Přidalová se poprvé samostatně prezentovala v roce 2002. Představila tehdy svou tvorbu, v níž se snažila uchopit tzv. ženskou otázku. Ve fotografickém souboru, který hraničil s deníkovými záznamy, zachycovala svou devítiletou dceru Adu v každodenních situacích.
Fotovýstava: Jaké rostou v lese houby? Sněhové!

Už tehdy zobrazovala (a hledala) intimitu blízkých lidí a tajemný svět fantazie. Nyní Přidalová kráčí jiným směrem. Svůj zatím poslední fotografický cyklus černobílých fotografií nazvala příznačně "Houbaři“, přičemž se nechala inspirovat říkankou o houbách ze sněhu. 

V létě jsme chodili do lesa na houby.
Žádné houby nerostly.
V zimě jsme udělali houby ze sněhu a uložili je do mrazicího boxu.
Na jaře jsme sněhové houby odnesli do lesa.

Klepněte pro větší obrázek
Barbora Přidalová: foto z cyklu Houbaři

Jak zmiňuje kurátor výstavy František Kowolowski, Barbora Přidalová zjevuje “z jedné strany zastavení v časové smyčce událostí, zcela banálních činností, z druhé intimní až metafyzický charakter místa (lesa) protkaného světlem, nekonečností a tajemstvím.”

Přidalová s jistou nadsázkou spojuje dva zdánlivě neslučitelné světy. Zkoumá intimitu blízkých osob, které téměř srůstají s přírodním místem, s tvary stromů. Fotografické vidění autorky se orientuje zejména na barvu a její obsahové vyznění.

Klepněte pro větší obrázek
Barbora Přidalová: foto z cyklu Houbaři

Autorčina ironie se naplno projevuje v konceptuální rovině ve vytváření sněhových hub. Tyto objekty nestálého materiálu následně umísťuje do přirozeného světa lesa. Svědky vzniku a umírání příběhu mohou být jen ti nejbližší. Pro ostatní zůstává fotografický záznam, který by měl zprostředkovat emoce do snímků vložené. Rozhodně však upoutá rozhodností a jistotou v osobitém pojetí.

Klepněte pro větší obrázek
Barbora Přidalová: foto z cyklu Houbaři

Pokud se vám ovšem podaří koncept Přidalové z vystavených fotografií vyčíst. O “Příběhu postav na cestě do hlubin bytostného Já”, který s neochvějnou přesvědčivostí popisuje kurátor v doprovodném textu výstavy, už ani nemluvě. Některé z houbařských fotografií mají poetickou atmosféru, ale o tu zřejmě autorce až tak nešlo. Soubor jako celek má významové mezery a bez doplnění slov kurátora si jej těžko slepíte. Zkuste se však lépe ponořit do hlubin lesa, třeba tam najdete odpověď. I na své sny o houbách, třeba v mrazáku...

Klepněte pro větší obrázek
Barbora Přidalová: foto z cyklu Houbaři

Výstava Houbaři probíhá v Atelieru Josefa Sudka v Praze do 3. dubna 2005

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne