O HDR fotografii toho již bylo řečeno poměrně dost. Pokud o ní uvažujete a stále si nejste jisti jak začít, tak vám pomůže dnešní přehled tipů.
Než zabrouzdáme do archivu a odkážeme na několik velmi dobře zpracovaných textů k HDR fotografii, pojďme si říct, co vlastně HDR (někdy také HDRI) znamená. HDR je zkratka pro High Dynamic Range (písmeno I nakonci znamená Image) neboli obrázky s vysokým (česky lépe širokým) dynamickým/expozičním rozsahem.
Proč HDR fotografie
V běžném životě se setkáte se spustou situací, kdy je před vámi velmi kontrastní scéna s obrovským rozdlem jasu mezi nejsvětlejším a nejtmavším místem. Zachytit podobnou scénu fotoaparátem je obyvkle nesnadné, neboť snímače digitálů mají omezený dynamický rozsah a na jednom snímku umí zaznamenat jas pouze v určitých mezích. To, co je za těmito mezemi se stává přepalem či podexponovaným místem. V případě filmového materiálu u analogových fotoaparátů byla situace o něco lepší, neboť film má širší expoziční rozsah a tudíž dokáže zachytit více informací.
Řešením je v podobných situacích právě HDR fotografie, která vzniká složením minimálně dvou snímků s různou expozicí. Jedna fotografie je exponována tzv. na světla - světlá místa snímku jsou exponována správně bez přepalů avšak ve stínech prakticky chybí kresba. Naopak druhá fotografie je exponována tzv. na stíny, kdy jsou prokresleny tmavé části obrazu a ve světlech se silným přepalem chybí kresba.
Ukázka běžně nasnímané fotografie a stejný záběr složený z více snímků
Složením snímků do jednoho dostanete HDR fotografii, kde jsou zastoupeny jak prokreslené stíny, tak i světla. Takto zachycenou scénu nemáte šanci vidět jinak, než uměle složenou, protože ani lidské oko nedokáže v některých případech zachytit široký expoziční rozsah scény.
Podrobný rozbor HDR fotografie, který obsáhl i základní informace o světle najdete v článku Úvod do HDR fotografie od našeho slovenského spolupracovníka Andreje Bočíka.
Jak HDR fotografie vytvořit?
Cesta k vytvoření fotografie s širokým expozičním rozsahem je vždy stejná, nejprve musíte nasnímat scénu s různou expozicí a posléze fotografie složit v jednu. Pro pořízení zdrojových fotek je ideální využít funkce bracketing, která automaticky vyfotí tři až sedm snímků s odstupňovanou expozicí. Praxe ukázala, že pro základní pokus o HDR postačují dvě až tři fotografie (-1EV, 0EV, +1 EV), pro lepší prokreslení scény je však vhodnější pořídit snímků alespoň 5 až 7, které budou odstupňovány v krocích po 1/2 EV nebo 1/3 EV.
Jednoduchou cestou k HDR snímku je vytvoření zdrojových fotografií konverzí z RAW souboru, kdy pozměníte pouze kompenzaci expozice a tím dostanete různě exponované snímky velmi rychle, bez nutnosti vytahovat stativ.
Alternativní cestou je tzv. HDR ve fotoaparátu, mnoho výrobců v posledních letech přidává do digitálů funkci k projasnění stínů. Nikon ji nazývá Active D-ligting, Sony má zase optimalizaci dynamického rozsahu a Canon nabídne funkci i-Contrast. Ve všech případech se jedná o softwarovou úpravu snímku, kdy je zvýšen jas v tmavých oblastech snímku. V podstatě je exponováno na světla a následně upravuje obrazový procesor pouze tmavé oblasti. Ve většině případů jsou podobné funkce užitečné a získáte tak snímek, ke kterému by úpravou v počítači vedla delší cesta. Ovšem jako u všech úprav přímo v digitálu, máte i v tomto případě prakticky nulovou šanci ovlivnit výsledek
Pro složení snímků je možné využít celou řadu programů, které funkci nabízejí, a to od profesionálních, přes specializované až po správce a editory fotografií, jako je například Zoner Photo Studio. Photo Studio umožňuje složit HDR snímek pouze ze dvou nebo ze tří snímků, větší počet již není možný.Výhodou je naopak to, že nemusíte snímky fotit ze stativu, protože program je zanalyzuje a sám zarovná.
Asi nejznámějším programem pro tvrobu HDR snímků je Photomatix, v němž je možné složit prakticky neomezený počet snímků v jeden. Zdrojové obrázky by však měly být naprosto stejné, tudíž focené ze stativu, jen tak dosáhnete nejlepších výsledků. Postupem času se objevují i další programy, mezi ty novější patří například HDR Express.
Základní přehled programů a jejich využití včetně výsledného snímku najdete v druhém dílu Základů HDR fotografie.
Prezentace a úpravy HDR
Podobně jako vedou své malé války zastánci různých zanček fotoaparátů, vedou své války také příznivci a odpůrci HDR fotografií se silnými úpravami, takové snímky totiž vypadají mnohdy až nepřirozeně a jsou označovány jako omalovánky.
Podobné snímky již nejsou příliš podobné původní fotografii, na druhou stranu však působí velmi nezvykle a efekteně. Pravdou ale je, že se po čase okoukají a již nemají moc co nabídnout. Samostanou skupinou jsou podle mého názoru černobílé omalovánky architektury, kdy je možné díky úpravě lokálního mikrokontrastu dosáhnout velmi silné atmosféry.
Foto: RTeo II
Vcelku obsáhlý text o pořizování HDR snímků, jejich různých možnostech skládání a s doplněním praktických tipů a rad najdete v článku Jaroslava Horáka Jak na HDR fotografie aneb dejte vale přepalům.