DIGIarena.e15.cz

Hřejivá Fotografie týdne pod stromeček

„Slunečnice každým dnem otáčí se za sluncem...“ Pole plné optimistických rostlin dokáže zářit daleko do kraje, i když je třeba zrovna pod mrakem.
Hřejivá Fotografie týdne pod stromeček

Nevím, čím to je, ale pokaždé, když přijde zima, tak v Galerii zavládne tma. Černobílá fotografie sice dokáže být doslova fantastická a ta barevná zas někdy funguje podle hesla méně je více, ale moře slunečnic, které se zde objevilo během minulého týdne, se zdá být tím pravým lékem na zimní deprese. Dost bylo zádumčivého šera a světelného deficitu. Nastal čas sáhnout do zásoby sluncí pro příští léto.

Tyhle květiny jsou jako lidé, kteří neustále rozdávají dobrou náladu a pohodu, i když se nad jejich malým políčkem zrovna stahují bouřkové mraky. Žlutá je barvou života, optimismu a naděje. Nemá v sobě agresi rudé barvy, ale intenzivně z ní sálá teplo a pohoda. „Ty hřejí i přes monitor“, objevuje se v diskusi pod snímkem názor jednoho z čtenářů. Slunečnice vypadají jako dav, který míří za zábavou. „Jako sluníčka ve školce“, tvrdí autor dalšího příspěvku. Jako rozdychtěné publikum – jeho mluvčím je květina v popředí, která nás přesvědčuje, abychom se zapojili do jejich zářivě žluté uniformity a nechali se pohltit. Nezdá se vám ten dav z tohoto pohledu svým způsobem i trochu děsivý?

Klepněte pro větší obrázek
Zásoba sluncí pro příští léto; foto: Jonatán

V popředí ještě rozeznáváme jednotlivé individuality – zírají do objektivu, naklání se k sobě, komunikují. „Ta vpravo dole se maluje a nedává pozor“, doplňuje další čtenář. Pozvedneme-li však oči trochu výš, spatříme splývající miliardy, masu téměř identických jedinců. Čím jsou vzdálenější, tím více nám splývají. Možná je lidstvo vlastně úplně stejné. Jeden jako druhý, odlišnost se s rostoucím odcizením stírá. Jen nezáříme žlutě, protože se utápíme v každodenní šedi. Jak by to asi vypadalo, kdyby se někdo z nás zítra rozhodl stát se slunečnicí v šedém světě?

Pod tímto fascinujícím výřezem ze skutečnosti je podepsán Jonatán, celým jménem Ivan Janota. Podepsán je možná až příliš křiklavým způsobem. Jméno autora by asi nemuselo být tím, na co naše oči padnou nejdříve. Také bych ocenila trochu decentnější rámeček, ten stávající působí trochu agresivněji, než je nutné. Spolu s podpisem totiž zápasí se zářivou a kontrastní fotografii, i když jsou vyvedeny v podobných barvách. Možná právě z tohoto konfliktu pochází ta nejistota a zneklidnění, které spatříte pod optimistickým teplem, když se na snímek díváte déle. Ale možná vůbec ne. Možná se jedná jen o krásné a nekomplikované žluté moře.

Další článek



Související články


Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: Podvečer

Fotografie týdne: Podvečer

Podvečer je časem mimořádně romantickým – končí denní shon, lidé se vracejí ze svých prací a jsou současně dost čerství a silní na to, aby se mohli ponořit do podvečera s druhými. Aby objevovali krásu, sdíleli se s druhými, aby byly vtaženi do víru žití, než je čas povolá na lože.

Fotografie týdne: Blackberry

Fotografie týdne: Blackberry

Aristoteles ve své Metafyzice hledá nejobecnější principy, něco, na co se lze ve světě spolehnout, i když nás smysly šálí. Tento přístup budování ontologie na základě substance či esence se pak stal přirozeným programem filozofie v podstatě až do současnosti.

Fotografie týdne: Rozhlédnu se po kraji, co mi na zob chystají

Fotografie týdne: Rozhlédnu se po kraji, co mi na zob chystají

Dekonstrukce reality je jedním z dominantních směrů filosofie druhé poloviny 20. století. Reaguje na analytickou filosofii a na pragmatismus, což jsou dva klíčové prameny, které dávají právě dekonstrukci významné myšlenkové pozadí.

Fotografie týdne: Dáma v okně aneb co lze vyčíst ze stínů...

Fotografie týdne: Dáma v okně aneb co lze vyčíst ze stínů...

Od samotného začátku filozofie existoval spor o to, jak je možné, že něco poznáváme, respektive, jaký je vztah mezi poznávaným a poznávajícím. Člověk v naivním pohledu může propadnout dvěma extrémům, které jsou ale dlouhodobě obtížně udržitelné.

Fotografie týdne: V šachu...

Fotografie týdne: V šachu...

Šachy jsou jednou z nejpozoruhodnějších her, které člověk kdy vymyslel. Dlouhou dobu platily za jistý etalon lidského intelektu, hráli je chytří lidé, se strategickým a analytickým myšlením, dobrou pamětí a schopností se dlouho soustředit.

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Z hodin na Fakultě informatiky si vzpomínám na rýmovačku vyučujícího programování: „Kdo má dobrý vkus, programuje v C++, kdo má vkus slabší, tomu Cčko stačí.“ Tato jednoduchá veršovánka ukazuje, jak problematické je to s vkusem.

Fotografie týdne: Cesta domov

Fotografie týdne: Cesta domov

Karel Václav Rais ve své známé básni tématizuje cestu k domu následovně: „Cestička k domovu známě se vine. Hezčí je krásnější než všecky jiné. … A kdybych ve světě smutně se míval, na téhle cestičce vždy bych si zpíval.“ Jde o báseň, která je pozoruhodná nejméně dvěma momenty, které autor nemohl v době jejího napsání rozhodně zamýšlet

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Je moderní říkat, že ničeho, co člověk v životě udělal, nelituje. Otázkou, je, zda je takový postoj možný a především, co daná věta vlastně znamená. Předně je třeba říci, že asi není nikdo, kdo by se vždy rozhodl tak, aby z perspektivy své přítomnosti nyní mohl říci, že všechna jeho rozhodnutí byla správná.