DIGIarena.e15.cz

Hřejivá Fotografie týdne pod stromeček

„Slunečnice každým dnem otáčí se za sluncem...“ Pole plné optimistických rostlin dokáže zářit daleko do kraje, i když je třeba zrovna pod mrakem.
Hřejivá Fotografie týdne pod stromeček

Nevím, čím to je, ale pokaždé, když přijde zima, tak v Galerii zavládne tma. Černobílá fotografie sice dokáže být doslova fantastická a ta barevná zas někdy funguje podle hesla méně je více, ale moře slunečnic, které se zde objevilo během minulého týdne, se zdá být tím pravým lékem na zimní deprese. Dost bylo zádumčivého šera a světelného deficitu. Nastal čas sáhnout do zásoby sluncí pro příští léto.

Tyhle květiny jsou jako lidé, kteří neustále rozdávají dobrou náladu a pohodu, i když se nad jejich malým políčkem zrovna stahují bouřkové mraky. Žlutá je barvou života, optimismu a naděje. Nemá v sobě agresi rudé barvy, ale intenzivně z ní sálá teplo a pohoda. „Ty hřejí i přes monitor“, objevuje se v diskusi pod snímkem názor jednoho z čtenářů. Slunečnice vypadají jako dav, který míří za zábavou. „Jako sluníčka ve školce“, tvrdí autor dalšího příspěvku. Jako rozdychtěné publikum – jeho mluvčím je květina v popředí, která nás přesvědčuje, abychom se zapojili do jejich zářivě žluté uniformity a nechali se pohltit. Nezdá se vám ten dav z tohoto pohledu svým způsobem i trochu děsivý?

Klepněte pro větší obrázek
Zásoba sluncí pro příští léto; foto: Jonatán

V popředí ještě rozeznáváme jednotlivé individuality – zírají do objektivu, naklání se k sobě, komunikují. „Ta vpravo dole se maluje a nedává pozor“, doplňuje další čtenář. Pozvedneme-li však oči trochu výš, spatříme splývající miliardy, masu téměř identických jedinců. Čím jsou vzdálenější, tím více nám splývají. Možná je lidstvo vlastně úplně stejné. Jeden jako druhý, odlišnost se s rostoucím odcizením stírá. Jen nezáříme žlutě, protože se utápíme v každodenní šedi. Jak by to asi vypadalo, kdyby se někdo z nás zítra rozhodl stát se slunečnicí v šedém světě?

Pod tímto fascinujícím výřezem ze skutečnosti je podepsán Jonatán, celým jménem Ivan Janota. Podepsán je možná až příliš křiklavým způsobem. Jméno autora by asi nemuselo být tím, na co naše oči padnou nejdříve. Také bych ocenila trochu decentnější rámeček, ten stávající působí trochu agresivněji, než je nutné. Spolu s podpisem totiž zápasí se zářivou a kontrastní fotografii, i když jsou vyvedeny v podobných barvách. Možná právě z tohoto konfliktu pochází ta nejistota a zneklidnění, které spatříte pod optimistickým teplem, když se na snímek díváte déle. Ale možná vůbec ne. Možná se jedná jen o krásné a nekomplikované žluté moře.

Další článek



Související články


Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Pták byl vždy vnímán jako určitý symbol svobody. Být volný jako pták. Toto lidové, ale také literární, tvrzení může vycházet ze dvou základních možných pohybů letce. Může se pohybovat horizontálně bez ohledu na překážky.