DIGIarena.e15.cz

Hřejivá Fotografie týdne pod stromeček

„Slunečnice každým dnem otáčí se za sluncem...“ Pole plné optimistických rostlin dokáže zářit daleko do kraje, i když je třeba zrovna pod mrakem.
Hřejivá Fotografie týdne pod stromeček

Nevím, čím to je, ale pokaždé, když přijde zima, tak v Galerii zavládne tma. Černobílá fotografie sice dokáže být doslova fantastická a ta barevná zas někdy funguje podle hesla méně je více, ale moře slunečnic, které se zde objevilo během minulého týdne, se zdá být tím pravým lékem na zimní deprese. Dost bylo zádumčivého šera a světelného deficitu. Nastal čas sáhnout do zásoby sluncí pro příští léto.

Tyhle květiny jsou jako lidé, kteří neustále rozdávají dobrou náladu a pohodu, i když se nad jejich malým políčkem zrovna stahují bouřkové mraky. Žlutá je barvou života, optimismu a naděje. Nemá v sobě agresi rudé barvy, ale intenzivně z ní sálá teplo a pohoda. „Ty hřejí i přes monitor“, objevuje se v diskusi pod snímkem názor jednoho z čtenářů. Slunečnice vypadají jako dav, který míří za zábavou. „Jako sluníčka ve školce“, tvrdí autor dalšího příspěvku. Jako rozdychtěné publikum – jeho mluvčím je květina v popředí, která nás přesvědčuje, abychom se zapojili do jejich zářivě žluté uniformity a nechali se pohltit. Nezdá se vám ten dav z tohoto pohledu svým způsobem i trochu děsivý?

Klepněte pro větší obrázek
Zásoba sluncí pro příští léto; foto: Jonatán

V popředí ještě rozeznáváme jednotlivé individuality – zírají do objektivu, naklání se k sobě, komunikují. „Ta vpravo dole se maluje a nedává pozor“, doplňuje další čtenář. Pozvedneme-li však oči trochu výš, spatříme splývající miliardy, masu téměř identických jedinců. Čím jsou vzdálenější, tím více nám splývají. Možná je lidstvo vlastně úplně stejné. Jeden jako druhý, odlišnost se s rostoucím odcizením stírá. Jen nezáříme žlutě, protože se utápíme v každodenní šedi. Jak by to asi vypadalo, kdyby se někdo z nás zítra rozhodl stát se slunečnicí v šedém světě?

Pod tímto fascinujícím výřezem ze skutečnosti je podepsán Jonatán, celým jménem Ivan Janota. Podepsán je možná až příliš křiklavým způsobem. Jméno autora by asi nemuselo být tím, na co naše oči padnou nejdříve. Také bych ocenila trochu decentnější rámeček, ten stávající působí trochu agresivněji, než je nutné. Spolu s podpisem totiž zápasí se zářivou a kontrastní fotografii, i když jsou vyvedeny v podobných barvách. Možná právě z tohoto konfliktu pochází ta nejistota a zneklidnění, které spatříte pod optimistickým teplem, když se na snímek díváte déle. Ale možná vůbec ne. Možná se jedná jen o krásné a nekomplikované žluté moře.

Další článek



Související články


Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: Prostý muž a tažná kráva

Fotografie týdne: Prostý muž a tažná kráva

Když se o někom řekne, že je to prostý člověk, nemusí to znamenat, že by byl analfabetem nebo nevzdělancem. Ostatně také babička Boženy Němcové, alespoň jako literární postava, byla na jedné straně archetypem prostoty a na druhé moudrosti.

Fotografie týdne: Rozprostřel jsem své sny pod tvé nohy...

Fotografie týdne: Rozprostřel jsem své sny pod tvé nohy...

...našlapuj lehce, neboť kráčíš po mých snech, je citátem anglického básníka Samuela Butlera. Otevírá přitom dvě důležité otázky – proč sníme a co s těmi sny mají dělat druzí. Na první otázku by bylo možné odpovědět psychologicky.

Fotografie týdne: Industriality II

Fotografie týdne: Industriality II

Továrna není jen místo, kde se něco vyrábí, ale sociální fenomén. Joshua B. Freeman ve své knize Behemoth ukazuje, jak továrna a struktura společnosti spolu těsně souvisejí. Postavit velkou a úspěšnou továrnu totiž předpokládá mít v ní koho zaměstnat

Fotografie týdne: Černobílé blues ....

Fotografie týdne: Černobílé blues ....

Peter Jervis ve svých knihách pracuje s pojmem epizodická zkušenost. Jde o nějaký nejmenší atomický celek poznání, který nám umožní o světě něco vypovědět. Epizodickou zkušeností může být čas potřebný pro rozpoznání kolegy z práce nebo třeba poznání melodie oblíbené písně.

Fotografie týdne: Frankfurt am Main / Germany

Fotografie týdne: Frankfurt am Main / Germany

Brno si již od dvacátých let minulého století přálo svůj vlastní mrakodrap. Jakoby výšková budova pro obyvatele představovala něco kouzelného či zázračného, stavbu, kterou město, s komplexem (a půvabem) předměstí Vídně mít musí.

Fotografie týdne: lustrování

Fotografie týdne: lustrování

Člověk je nesporně bytostí časovou – každá buňka v našem těle má svůj čas, který vydrží, naše myšlení je nekonečně spojené s časovostí bytí. Přemýšlíme, co stihneme, co po nás zůstane, toužíme po nesmrtelností, kterou rozličným způsobem naplňujeme.

Fotografie týdne: Poslední oblouček – o zážitku, zkušenosti, plnosti okamžiku

Fotografie týdne: Poslední oblouček – o zážitku, zkušenosti, plnosti okamžiku

Historicismus, respektive snaha přenášet historické struktury, kulisy a reálie do doby, do které nepatří, může nabývat různých podob a mít různé kořeny, mezi kterými je třeba rozlišovat.

Fotografie týdne: Slnečné a tienisté

Fotografie týdne: Slnečné a tienisté

Jednou ze základních myšlenek buddhismu, který je pro současný západní kulturní okruh stále přitažlivější je nehodnocení. To neznamená utonutí v bezbřehém relativismu (který je v mnoha ohledech obtížně konzistentně udržitelný), ale do jisté míry ztrátu zájmu o okolí.