DIGIarena.e15.cz

Humans of New York: více než jen galerie obyvatel NYC

Když Brandon Stanton s projektem Humans of New York začínal, měl jen dvě věci – ambiciózní nápad a fotoaparát. Nyní je autorem největší galerie Newyorčanů a sleduje jej téměř 3,5 milionu lidí na Facebooku.

Že neznáte Humans of New York? Pak vězte, že jde o název jednoho z největší fotoblogů a zároveň jedné z nejlépe prodávaných knih v USA. Autorem projektu Humans of New York je teprve třicetiletý fotograf Brandon Stanton.

Vše začalo v srpnu roku 2010, kdy Stanton přišel o své původní zaměstnání. Rozhodl se přestěhovat do New Yorku a odstartovat ambiciózní projekt. Jeho cílem tehdy bylo vytvořit celkem 10 tisíc portrétů Newyorčanů a umístit jejich fotografie na mapu města, podle toho kde byly pořízeny a reflektovat tak různé skupiny obyvatel. Časem však Humans of New York přerostl v něco úplně jiného. Je plný emocí, příběhů a dokonce pomáhá lidem.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek 

Od roku 2010 pořídil Brandon Stanton do dnešního dne více než 6 tisíc portrétů. Každý den vyráží před západem slunce z Brooklynu, kde bydlí, na Manhattan, aby asi 3–4 hodiny fotil. Vzniklé snímky pak publikuje nejpozději do druhého dne na svůj blog a Facebook.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Začátky prý pro něj byly hodně těžké, fotit se nechal jen málokdo. Jak ale postupně nabíral na zkušenostech a jeho galerie rostla, pochopil, že úspěch nepřijde ze dne na den. Svou snahu proto nevzdal a v komunikaci s lidmi se zdokonalil.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Z počátku měly snímky pouze krátké nebo žádné popisky. Čím více Brandon se svými subjekty komunikoval, tím více však začalo přibývat různých úryvků z rozhovorů. Nyní v podstatě platí, že co fotografie – to jeden lidský příběh.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Vzhledem k velkému úspěchu projektu vyšly fotky a příběhy také v papírové podobě. Kniha Humans of New York byla vydána 15. října 2013 a jen v předprodeji se jí prodalo přes 30 tisíc kusů. Na letošní rok plánuje autor pokračování nazvané Little Humans, jež by, soudě dle názvu, mělo obsahovat především fotografie dětí.

Klepněte pro větší obrázek

Sdílení snímků s ostatními ale není jedinou náplní volného času Brandona Stantona. Díky velké základně fanoušků, jichž má na Facebooku téměř tři a půl milionu, dokázal úspěšně uspořádat několik kampaní na zafinancování snů některých lidí či například na pomoc obyvatelům postiženým hurikánem Sandy. Na nejrůznější charity již lidé prostřednictvím Stantona darovali stovky tisíc dolarů.

Díky popularitě Humans of New York navíc začalo mnoho dalších fotografů rovněž pravidelně dokumentovat každodenní život obyvatel z jejich měst. Dalších projektů nazvaných Humans of … tak dnes najdeme několik desítek. Ať už ze Singapuru, Paříže, Říma nebo třeba Soulu. Nechybí mezi nimi dokonce ani projekt dvou českých fotografů Humans of Prague.

 

Brandon Stanton

Brandon Stanton se narodil 1. března 1984 v padesátitisícovém městečku Marietta v Georgii a vyrůstal po boku svého bratra Ryana. Úspěšně absolvoval studium dějin na University of Georgia, kde měl na něj vliv profesor historie Kirk Willis svým uchvacujícím způsobem vyprávění. Jeho velkým zájmem se stalo čtení biografií nejrůznějších lidí. Během svého posledního roku na univerzitě vsadil na vítězství senátora Obamy v prezidentských volbách 3000 USD, což nezůstalo bez povšimnutí jeho kamaráda, který mu zajistil místo obchodníka s dluhopisy v Chicagu. Vše šlo následující tři roky dobře až do chvíle, kdy udělal chybu a dostal vyhazov. Rozhodl se přestěhovat do New York City a odstartovat projekt Humans of New York. Zbytek už znáte.

Za povšimnutí stojí to, že žije hlavně ze svých úspor a pouze sem tam pracuje jako profesionální fotograf. Většinu úsilí totiž věnuje právě projektu.

S fotografováním začínal jako samouk pořizováním snímků v ulicích Chicaga ve svém volném čase. Sám o sobě říká, že chce na fotografiích zachytit hlavně lidský příběh a technické stránce věnuje mnohem méně pozornosti.

 
Další článek




celkem 3 komentáře

Nejnovější komentáře

On ale právě Stanton nefotí jenom "exoty". N… Jan Kalfus 5. 3. 2014, 09:39
Stát New Your bude mít kolem dvaceti milionu… vdeveveve 5. 3. 2014, 09:04
Přesnější název by mohl znít: "Vyfoť si svéh… jack08 4. 3. 2014, 08:01

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?