Možná se mu ještě dostane vysvětlení, že je to v podstatě Photoshop zdarma. Taková odpověď je samozřejmě velmi zjednodušující. Jiní diskutující budou namítat, že GIMP je nepochopitelný, složitý, pomalý a vůbec divný. Jistě mají kousek pravdy, i když ne moc velký.
GIMP i Photoshop jsou bitmapové editory určené původně grafikům. Nabízejí v podstatě nepřeberné možnosti úprav obrázků. Jsou určeny zkušeným uživatelům – základní úpravy typu zmenšení fotografie či vyvážení barev v nich sice také zvládnete, ale pokud se nechystáte na nic podstatně složitějšího, je zbytečné instalovat a učit se obsluhovat tak náročné programy. Při výstupu na Říp nebo Hády přece taky nestavíte čtyři výškové tábory.
Z tohoto pohledu je GIMP skutečně zbytečně složitý, stejně jako Photoshop. Přesto se o Photoshopu píše ve většině učebnic digitální fotografie, používá jej významná část fotografů. Domnívám se, že často jen ze setrvačnosti – programy navržené speciálně pro fotografy (nikoliv pro grafiky), které nabízejí možnost provést běžné úpravy mnohem efektivněji, vznikají nebo mají dostatek funkcí až v poslední době.
Proto bych začátečníkům doporučil vyzkoušet nejdříve jednoduchého správce fotografií s editačními funkcemi – nabízejí se třeba XnView nebo Picasa. Teprve ve chvíli, kdy zjistíte, že vás omezují, můžete vyzkoušet GIMP nebo některý placený program.
Samozřejmě se můžete učit pracovat s GIMPem také jen ze zájmu, bez zjevné potřeby, z touhy poznat do hloubky úpravy obrázků v počítači – podobně, jako se dnes někteří manažeři o své dovolené učí ovládat třeba bagr.
Oproti Photoshopu má GIMP několik omezení. Jedním z nich je, že neumí pracovat s barevným prostorem CMYK. V profesionálním DTP studiu je to samozřejmě zásadní problém, při úpravách fotografií pro webová alba nebo k domácímu tisku by to ale asi nikomu nemělo vadit. Podstatnějším omezením tak je, že současná verze GIMPu ještě neumí pracovat v barevné hloubce 16 bitů na kanál, která je potřebná pro zachování dostatku polotónů při zásadnějších úpravách barevnosti nebo kontrastu fotografií. Pro maximální kvalitu výsledku je proto vhodné fotografovat do formátu RAW a podobné úpravy nastavit ještě před konverzí do JPEGu či TIFFu.
Velkou výhodou GIMPu naproti tomu je jeho svobodná GPL licence. Ta dává každému uživateli právo studovat zdrojový kód programu, upravovat jej, vytvářet odvozené programy, dále GIMP šířit. Pro běžného uživatele bez programátorských ambicí z toho jako nejviditelnější výhoda plyne, že má program k dispozici zdarma – a že tomu tak zůstane i v budoucnu.
Podle legend o obtížnosti GIMPu byla velmi složitá už jeho samotná instalace. V praxi jste namísto jednoho balíčku museli stáhnout a instalovat dva, nejdříve pomocné knihovny Gtk, pak teprve samotný GIMP. Dnes už ani to neplatí, prostě stáhnete jeden instalační balíček. Vyberte si stabilní verzi – ta aktuální má číslo 2.4.5, chcete-li, aby program uměl česky, zvolte verzi multilingual. Kromě ní můžete narazit i na verze vývojové, ty poznáte podle toho, že prostřední číslo je liché – například 2.5.0. Vývojová verze může být nestabilní, slouží pro testování nových vlastností, není vhodná pro běžného uživatele.
Na stažený balíček pak stačí poklepat myší a nainstalovat úplně stejně, jako kterýkoliv jiný běžný program pro Windows.
Instalace samotná probíhá v angličtině, nejdříve tedy pomocí tlačítka Next odsouhlasíte verzi a smlouvu. Poté už stisknete Install Now, nakonec necháte restartovat počítač
Takto se nainstaluje GIMP bez nápovědy. Chcete-li, můžete nápovědu stáhnout a nainstalovat samostatně, bohužel v češtině není pro aktuální verzi k dispozici, stahujte zde.
Při prvním spuštění po instalaci vás GIMP asi překvapí. Místo jediného okna programu se totiž na ploše objeví hned tři samostatné části, každá z nich má vlastní zastoupení i dole na hlavním panelu.
Pokud potom otevřete ještě třeba tři fotografie, objeví se čtvrté, páté a šesté okno. Uživatelé Windows vnímají tuto vlastnost obvykle jako nevýhodu. Výhodou se stane, pokud využíváte několik monitorů nebo pokud do Windows přidáte rozšíření s virtuálními pracovními plochami (které jsou v Linuxu, odkud GIMP pochází, standardem). Jednu z virtuálních ploch pak můžete celou vyhradit GIMPu, na hlavním panelu uvidíte pouze okna patřící ke GIMPU.
Ze tří oken, která se objevila po instalaci, můžete bez jakýchkoliv rozpaků jednou provždy uzavřít Tip dne. Naopak další okno s nadpisem Vrstvy, Kanály, Cesty, Zpět nikdy nezavírejte, sdružuje užitečné funkce, a jakmile je jednou zavřete, asi se vám je nepodaří obnovit – alespoň já jsem nepřišel na jinou možnost, než smazat uživatelské nastavení (složka .gimp-2.4 ve vaší domovské složce).
Pozn. red.: Jak vyplynulo z diskuse pod článkem, je nakonec obnovení okna Vrstvy, Kanály, Cesty vcelku jednoduché, vede přes nabídku Soubor. V ní zvolíte Dialogy – Vytvořit nový dok – Vrstvy, kanály a cesty
Prvním krokem při práci s GIMPEM je otevření fotografie, kterou chcete upravit. Z nabídky Soubor vyberte Otevřít (klávesová zkratka Ctrl+O).
Objeví se dialogové okno, na které mají kritici složitosti GIMPu spadeno – liší se totiž od otevíracího dialogu, který je ve Windows standardní. GIMP zkrátka používá své vlastní rozhraní (přesněji, využívá knihovny Gtk), stejné ve Windows i v Linuxu. Pokud ale používáte verzi Windows Vista, zjistíte, že rozdíly jsou minimální. Rychlý průchod komplikovanou strukturou složek usnadňuje (stejně jako ve Windows Vista) cesta tvořená „tlačítky“ – jediným kliknutím se tak můžete dostat do kterékoliv složky na cestě k aktuálnímu souboru – na ukázkovém obrázku do kořene disku D (tlačítko zcela vlevo), do složek fotoarchiv, prezentace, nebo 2008.
Na závěr začátečnické lekce GIMPu bychom mohli otevřenou fotografii alespoň oříznout. V hlavním okně GIMPu klikněte na nástroj Ořez – má ikonu skalpelu, po instalaci se nachází ve druhém sloupci a třetím řádku nástrojů. Aktivovat jej můžete také klávesovou zkratkou Shift+C. Pak už stačí nastavit kurzor do jednoho rohu zamýšleného výřezu, stisknout levé tlačítko myši a táhnout do protilehlého rohu. Výsledek vidíte na obrázku – plocha nezahrnutá do výřezu je ztmavená. Výřez můžete doladit potáhnutím za čtverce naznačené v rozích. Finální výřez potvrďte kliknutím nebo stisknutím klávesy Enter.
Ve spodní části hlavního okna GIMPu si po výběru nástroje pro ořez můžete všimnout různých možností nastavení. Volby Poloha a Velikost například umožňují doladit výřez s přesností na jediný pixel – zkuste si změnit hodnoty, uvidíte, jak se výřez po ploše snímku stěhuje a mění velikost. Pokud chcete připravit fotografii pro tisk, může se vám zase hodit volba Pevné – Poměr stran. Zaškrtněte volbu a do pole pod ní vepište poměr třeba v centimetrech výsledného výtisku – oblíbený formát je například 13 × 18 cm, pro nastavení vhodného poměru napište (v případě fotografie naležato) 18:13. Pak zkuste znovu vytvořit výřez myší – uvidíte, že GIMP zachovává správný poměr stran.
Výslednou fotografii je samozřejmě vhodné uložit. V nabídce Soubor vyberte Uložit jako (klávesová zkratka Ctrl+Shift+S). Zvolte správnou cestu do složky, ve které chcete mít fotografii schovanou. Problém s nalezením cesty by mohl nastat snad jen v případě, že omylem kliknete na znaménko minus před nápisem Procházet jiné složky – v takovém případě totiž pod nápisem už nic neuvidíte. Pokud tedy nevíte, kudy kam, a před zmíněným nápisem je znaménko plus, klikněte na ně. Rozbalí se celá struktura dialogu a nalezení správné cesty bude snadné.
Fotografie je samozřejmě možné ukládat v různých formátech. V GIMPu je zvykem sdělit programu požadovaný formát zadáním přípony. Pokud tedy fotografii pojmenujete orez13x18.jpg, pochopí GIMP, že chcete použít oblíbený formát JPEG. Pokud byste zadali orez13x18.gif, pokusil by se uložit snímek ve formátu GIF, pro fotografie samozřejmě nevhodném.
Jestliže chcete formát pro uložení raději vybrat ze seznamu, klikněte na znaménko plus před nápisem Zvolte typ souboru. Po výběru klikněte na tlačítko Uložit. Většina formátů umožňuje nastavit různé parametry uložení. V JPEGu byste například měli zvolit alespoň vhodnou kvalitu. Samozřejmě platí, že čím nižší kvalita, tím menší vznikne soubor, ale tím více se také projeví negativní důsledky ztrátové komprese. Pro internetové galerie jistě bude stačit kvalita kolem 70. Nakonec ještě jednou stiskněte Uložit – a můžete si prohlédnout výsledek své první práce v GIMPu.