Mnoho lidí jen matně tuší, jak přesně pracuje systém automatického ostření v jejich fotoaparátu, nezná jeho výhody a limity, a nedokáže tak plně využít jeho potenciálu. V následujícím videu z produkce ZY Production je vysvětleno, jak funguje fázový autofokus u digitálních zrcadlovek (pozor: nikoli bezzrcadlovek, jejichž AF systém je odlišný) a proč je více než počet AF bodů důležitější jejich typ.
Jak víme, světlo proudící do zrcadlovky skrz objektiv se odráží od zrcátka a putuje vzhůru do optického hranolu a z něj do hledáčku: díky tomu vidíme to, co náš fotoaparát. To však nemá nic společného s automatickým ostřením. AF jednotka je totiž umístěna ve spodní části přístroje a světlo do ní proudí přes polopropustnou část zrcátka a odrazem od pomocného zrcátka.
Princip fungování AF je ve videu vysvětlen takto: předtím než obraz dopadne na AF snímač, je optickou soustavou rozdělen na obrazy dva. Ty se promítají na AF senzor a čím vzdálenější od sebe jsou, tím víc jsou rozostřeny různé části scény. Jakmile se objekt, na který chceme zaostřit dostane do roviny ostrosti, oba obrazy se spojí v jeden – a je zaostřeno.
Ostřicí body mohou být vertikální nebo horizontální, což však může vést k problému, je-li v oblasti dosahu autofokusu pouze jeden typ linie (svislé nebo vodorovné). V tom případě se sice obraz rozdělí do dvou dílčích, ale AF nedokáže najít průsečík, podle něhož by obrazy sloučil. Proto je velmi důležitá přítomnost křížových ostřicích bodů, které jsou kombinací obou výše zmíněných typů. Ještě účinnějším typem je potom duální křížový ostřicí bod, který je sloučením dvou křížových.