Snímek ploché krajiny bez hloubky, obrovský nos a malinké uši fotografované osoby... S takovými záběry už jste se určitě nejednou setkali. Jak tyto deformace vznikají a kdo za ně může?
Každý, kdo někdy v ruce držel fotoaparát, si při fotografování (nejen) portrétů jistě všiml jedné věci: při použití širokoúhlého objektivu dochází ke zkreslení tváře a prohloubení – zvýraznění – perspektivy, zatímco při použití teleobjektivu dochází ke zploštění – kompresi – perspektivy, takže se zdá, že fotografovaný objekt a pozadí se nacházejí blíže u sebe.
Co je to perspektiva
„Perspektiva je optický jev, jenž způsobuje to, že se vzdálené objekty jeví zdánlivě menší než objekty blízké. Jev způsobuje také to, že u stejných objektů postavených za sebou do jedné řady se objekty vzdálenější od pozorovatele jeví blíže u sebe (perspektiva tedy způsobuje optické zkracování linií).“
[zdroj: Wikipedia]
Tento jev pak vede mnohé fotografy k domněnce, že zkreslení u širokoúhlého záběru a kompresi u dlouhého záběru způsobují použité objektivy – v angličtině se dokonce používá termín „lens compression“ (čes. komprese objektivu). Právě tento mýtus se ve svém videu rozhodl vyvrátit fotograf Lee Morris z webového magazínu Fstoppers. Své tvrzení, že komprese a zkreslení perspektivy nemají co do činění s objektivem, ale jsou způsobeny vzdáleností fotoaparátu od fotografovaného objektu a od pozadí, dokazuje dvěma experimenty.
V prvním se pokusil ze širokoúhlého záběru vytvořit záběr odpovídající snímku pořízenému teleobjektivem. Z totožné vzdálenosti vyfotografoval objekt – v tomto případě postavu – s nastavenými ohnisky 400 mm a 24 mm. Ze širokoúhlého záběru posléze udělal výřez odpovídající obrazu (se zachovanou velikostí a proporcemi hlavního objektu), který byl pořízen teleobjektivem. Prvky v pozadí i perspektiva zůstaly stejné.
Teorie: Jestliže je od vás fotografovaný objekt vzdálený 1 m a pozadí 50 m, pokud ustoupíte vzad o 1 m, vzdálenost mezi vámi a objektem se zdvojnásobí (vzroste o 100 %), a velikost objektu tedy bude poloviční, zatímco vzhledem k pozadí se váš odstup změní minimálně (pouze o 2 %) a perspektiva zůstane takřka totožná.
V druhém pokusu provedl autor videa pravý opak než v experimentu číslo jedna: se 70mm objektivem vytvořil záběr odpovídající snímku pořízenému s ohniskem 15 mm. Opět ze stejné vzdálenosti nejprve pořídil záběr kola širokoúhlým 15 mm objektivem a poté naprosto stejnou scénu se zcela totožnou perspektivou vytvořil složením několika snímků pořízených 70 mm objektivem.
K vytvoření záběru s libovolnou perspektivou by vám tedy teoreticky mohl stačit jediný objektiv… a editace v počítači prostřednictvím výřezů či skládání. V praxi je to samozřejmě nesmysl, a to i když vynecháme další proměnné jako např. hloubka ostrosti. Nicméně je dobré si uvědomit, že pojmy vztahující se k perspektivě jsou často nepřesně používány, a v horším případě i nesprávně chápany.