DIGIarena.e15.cz

Jak jsem fotil (ne)slavnou kapelu

Všude okolo na nás čekají fotografické výzvy. Jak se s nimi vypořádat? Úplně jednoduše: Jděte do nich.

Je ráno a já ležím v posteli. Je pátek, ale nemusím do práce. Ležérně se převaluji v polospánku a vychutnávám drobné posměšky směrem k vypnutému budíku, když tu odněkud z ulice jako vosy přiletí podivné tóny trubky. Skrze otevřené okno projedou pokojem až do mého ucha. Po chvíli se přidá další trubka, pak trombón a nakonec i buben: „Tá dada dada.“ Svraštím obočí. Je to blízko. Sólo na klarinet. Je to příliš blízko. Tam venku někdo provozuje hudbu. Tedy vlastně její o dost ošklivější, hlasitější a falešnější sestru. Svatba? Pohřeb? Ale proč tak brzy? Snažím se zachytit melodii, ale jde těžko, protože tóny jsou neposedné jako mouchy na hnoji. Vybaví se mi filmy od Kusturici. A jak tak kroutím hlavou, mátožím se pomalu k oknu. Tam mi to doklapne.

Jak mé fotografické já zvítězilo nad leností

První máj. Ano, První máj a Svátek práce poskytl ideální záminku k tomuto podivnému hudebnímu budíku. Skrz okno totiž vidím původce toho randálu – hlouček mužíků v modrých uniformách s nástroji. „No teda, že se nestydíte, takhle ráno budit slušné lidi.“ bojuji s myšlenkami na pomstu. Pak ovšem v mé hlavě nastane zásadní obrat. Hudba, která nejprve narušila moji ranní pohodu v uších, teď začala systematicky rozeznívat struny mé fotografické duše. Jestli ty struny máte v sobě, tak víte o čem mluvím. Mé fotografické já se ihned ujímá velení nad celým tělem i mozkem a komponuje. Ne v notách, nýbrž v obrazech. Jako loutku vede moje kroky do pokoje, kde automaticky sahám po foťáku, rychle vyměním objektiv a už jsem zase u okna. Na tváři blažený úsměv, protože tohle se prostě musí zdokumentovat.

Klepněte pro větší obrázek
max. velikost
Objednal si někdo kapelu?

Na tu vzdálenost se toho však moc vymyslet nedá, tak zavírám okno. Zatímco mi v hlavě začíná rezonovat „Chtěl bych mít kapelu ze samejch pozounů.“, oblékám se a vařím kávu. Hudba zatím ustala. Zalévám kafe a než stačím dolít vodu k okraji, vynoří se mi báječná myšlenka s opravdu velkým „M“. No, nebo tak středně velkým. Dobře, prostě s o dost větším „m“, než moje myšlenky běžně mívají.

Plížením až na dostřel

Běž je nafotit, radí mi ta myšlenka. Poslušně zakývám hlavou, jako že ano a z koutku mi málem ukápne slina. Za pár sekund za mnou zaklapnou dveře a už beru schody po dvou. Před domem začíná malá detektivní práce, protože sledovaný objekt – kapelu, slyšet je, ale vidět nikoliv. Po vzoru indiánských stopařů proto lovím ušima ztracené tóny, snažíce se odhadnout směr, odkud přichází. Ve chvíli pauzy mezi písničkami propadám panice, ale s další skladbou už v dálce rozeznávám majáky modrých stejnokrojů. Vydávám se k nim.

Klepněte pro větší obrázek
max. velikost
„Chtěl bych mít kapelu ze samejch pozounů…“

Čím víc se blížím ke kapele, která zatím radostně budí další spoluobčany, tím rychleji přicházejí první obavy. Většina lidí se totiž nerodí fotoreportérem a v hlavě mi začnou pulzovat otázky. Jak je vlastně budu fotit? Nebude jim to vadit? Jak mám vyfotit zajímavý fotoreport? Ty myšlenky mě na chvíli ochromí. Ostýchavě proto zastavuji tak padesát metrů od kapely, nastavuji na objektivu nejdelší ohnisko a zkouším něco nakomponovat. Sakra, je to daleko, muzikanti jsou na fotce jako mravenci. Musím je mít větší. Odskočil jsem „jen tak od plotny“ a mám jen jeden objektiv, takže nic se nedá dělat, musím jít blíž. Jako vlk se plížím okolo stáda hudebníků, kteří zatím nic netuší a spokojeně troubí. Jsou to už starší pánové, takže se uklidňuji tím, že bych jim snad v případě nedorozumění utekl. Pět metrů na dostřel, to už je lepší. Z těch pár metrů už jsou udělat nějaké zajímavější záběry, polodetaily.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
max. velikost | max. velikost
Kompozice s jednou postavou. Zajímavě vynikne kontrast hudebníka s pozadím paneláku. | Lidé na balkónech dotváří atmosféru.

Když chci zachytit atmosféru dechovky mezi paneláky, musím udělat nějaké záběry tak, aby tam byli i hudebníci i lidi na balkonech. Musím být rychlý, protože nikdo na moje štelování čekat nebude. Další písnička zatím skončila, chlapi sklánějí nástroje a vydávají se na cestu.

Zrada, jsem prozrazen!

Teď si mě všimli, to je konec. Skloním foťák i hlavu, zkouším neobratně zatleskat a s úsměvem prohodit tiché „Výborně.“. Hudebníci si o mě myslí svoje, ale žádný nástroj ani bota mým směrem neletí. Pomalu odcházejí a já si zatím můžu udělat několik fotek jejich cesty mezi paneláky. Snažím se fotit na menší clony okolo F4, abych díky hloubce ostrosti vypíchl vždy jen část fotky nebo postavu od pozadí. Je to sice takové střílení do zad, ale i tak se snažím alespoň trošku komponovat.

Klepněte pro větší obrázek
max. velikost
Při přesunu střílám alespoň „do zad“. Zbývá alespoň komponovat na zlatý řez a tam umístit trubku.

Hudebníci zatím přešli mezi další paneláky. To, že mě zatím neokřikli mi dodává trošku odvahy a tak se jako černá ovce pomalu courám za nimi. Před domem se stavějí do své kruhové formace a radí se nad další písní. To už si dovoluji přijít dost blízko a zkouším zachytit nějaké portréty. Jeden z nich to už nevydrží a ptá se, jestli jsem od novin. Když mu řeknu, že si fotím jen tak, pousměje se, nasadí trubku a spustí další písničku. A tehdy ze mne tak nějak opadnou všechny obavy a stud. Jako bych se stal členem partičky.

Už se nebojím být blízko a pomalu obcházím kolem kruhu a zkouším hledat zajímavější náměty na fotky. V hlavě se splaší myšlenky a obrazy se rozletí naplno rychlostí blesku. Jeden cvak z větší dálky, aby bylo vidět celkový záběr kapely s panelákem. Pak rychle přiběhnout, kleknout a vzít to ještě jednou s těmi lidmi v oknech na balkonech. Postavy s hubeními nástroji kreslí na zemi parádní stíny. Ten pán v brýlích je úžasný na portrét. Všimnu si jejich rukou a prstů, jak rychle běhají po klapkách trubek a udělám jejich detail.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
max. velikost | max. velikost | max. velikost
Zkouším hledat zajímavé kompozice | V trubkách se odráží svět | Všímám si zajímavých detailů

A pak objevím všechny ty legrační odrazy na tělech trubek a pozounů. Věřili byste, jak úžasné se v nich odráží svět? Všechny ty ošklivé paneláky se teď legračně kroutí a protahují. Zlaté oblouky trubek jako zrcadla odráží všechnu tu šedivou městskost okolo a taví ji v pozlacené a veselé obrázky. Tak rychle nakomponovat trombónistu, kde se toho odráží nejvíc. Ale pozor, to už z paneláku vychází paní s flaškou borovičky a muzikantům nabídne po štamprli. Někteří si dají, jiní odmítnou s odůvodněním, že čeká je ještě dlouhý den. Zatímco flaška koluje, pořizuji další záběry do mé velké ranní hudební skládačky.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
max. velikost | max. velikost | max. velikost
Klasická momentka na vytvoření atmosféry nemůže chybět | A zase ty odrazy | Důraz na kompozici

Fotoreportáž si představuji jako takovou mozaiku, složenou z různých střípků. Ty nemusí fungovat samostatně, ale důležité je, že spolu pak budou tvořit výsledný obraz. Abych dosáhl uceleného pohledu z celého dne, neměly by mi chybět záběry z větší vzdálenosti, abych divákovi dokázal zprostředkovat atmosféru kapely na sídlišti. Určitě budu potřebovat pár polodetailů nebo kompozic s jednou postavou. Na nich bude velmi dobře vidět kontrast těch okamžiků.

Kompozice v rytmu polky

Samozřejmě musím mít také nějaké detailnější záběry, třeba na portréty hudebníků. V nich se mi snad podaří zachytit emoce a vnitřní kouzlo těch lidí, kteří tráví svůj čas hradním mezi paneláky. Všimnu si, že jeden z nich chodí o berli. Zkusím ji tedy nějak zakomponovat do záběru. A také se budu snažit hledat nějaké „bonbónky“ – netradiční, zajímavé a originální pohledy, které budou vyčnívat nad ostatními „klasickými“ fotkami. To budou v mém případě všechny ty odkazy v nástrojích. Tak tohle všechno mi běží hlavou, zatímco já běhám okolo muzikantů za taktu polky.

Následuje další přesun o dům dál a všechno se ještě jednou opakuje. Dokonce se dávám do řeči s kapelníkem. Konečně se dozvídám, že fotím dechovou kapelu Kysučanka a že tohle ranní buzení na Prvního máje tu už má dlouholetou tradici. Před dalším stěhováním se rozloučím a popřeji pevný takt i krok po celý dnešní den. Jedno i druhé možná budou potřebovat, protože nevím, kolik zastávek je ještě čeká. Já se vracím domů dopít studenou kávu.

Dopoledne se pak s hudebníky z Kysučanky ještě jednou potkávám. Doprovázejí průvod mažoretek na náměstí a tak mám ještě další šanci na doplnění „fotobonboniéry“. Proto ještě zkouším nějaké kompozice s mažoretkami nebo stínovky. 

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
max. velikost | max. velikost | max. velikost
Třetinová kompozice s mažoretkami | Mé oblíbené stíny, které dokáží vyprávět mnohem více | Celý průvod se vejde na trombón

Dnes, po pár dnech, vidím, že některé fotky jsem mohl vyfotit jinak a lépe. S odstupem času už mě také napadají jiné a zajímavější záběry, které jsem za tu půl hodinu prostě nestihl udělat nebo neviděl.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
max. velikost | max. velikost | max. velikost
Diagonální hrátky s odrazem v trubce | Všímat si obyčejných věcí je důležité | Někdy stačí málo. Všímat si a počkat na tu správnou chvíli

Nevíte co fotit? Běžte ven!

Pokud jste tedy mé vyprávění dočetli až sem, děkuji. Co říci na závěr? Všichni víme, že krása fotografie spočívá v zachycení jedinečného a prchavého kouzla okamžiku. Nebojte se tedy dokumentovat život okolo sebe. Nebojte se přijímat výzvy a fotit běžný život, jak kolem nás pomalu teče. Je totiž často mnohem větší zábava, než všechny ty ateliérové a technicky dokonalé fotky. Každé sídliště, každé město je velké mraveniště, které v sobě ukrývá tisíce nádherných obrazů, příběhů a anekdot. Chvíli co chvíli se tam odehrávají komedie i tragédie a vy můžete být jejich kameramanem. Vydražte s foťákem na procházku vaším městem (nebo vesnicí) a hledejte místa, pohledy a okamžiky, které ostatním zůstávají skryté. Dívejte se kolem sebe a najdete jistě nevšední situace, které se v tom městském mikrokosmu dějí.

Klepněte pro větší obrázek
max. velikost
Kysučanka

Uvnitř jsem rád, že jsem mohl strávit těch pár desítek minut s muzikanty z Kysučanky. Pochopil jsem při tom  hlavně to, že nezáleží na tom, jestli pískáte skvěle, bez chyb nebo trošku falešně. Důležité je, že pískáte s chutí a radostí. A tak je to se vším.

Máte nějaké své osvědčené postupy při reportáži? Jak se snažíte zachytit atmosféru dané akce vy? Podělte se o své názory v diskuzi.

Další článek




celkem 26 komentářů

Nejnovější komentáře

Re: Trochu bych narusil zdejsi spokojenost..… JIří Galdia 25. 10. 2009, 18:35
Re: Trochu bych narusil zdejsi spokojenost..… memo 24. 10. 2009, 15:44
Re: článok a lá reportáž Cikorsky 16. 5. 2009, 22:03
článok a lá reportáž Michal Patarak 16. 5. 2009, 19:09
Re: Trochu bych narusil zdejsi spokojenost..… Jiři Galdia 12. 5. 2009, 15:36

Další podobné články

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Život v zahálce je vnímaný jako nekvalitní, vnitřně nedobrý. Žít v zahálce je vzdání se toho, co bychom mohli označit jako aktivní lidství. Dokonce ani odpočinek, který jsme si zvykli přejmenovat na volný čas, není možné trávit zahálkou.

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Tři králové (či tři mágové) putují za králem z východu. Chtějí ho uvidět, obětovat mu zlato, kadidlo a myrhu. Na cestu se vydávají všichni společně. Musí si důvěřovat a být si oporou. Bez toho by byli ztraceni.

13 nejčtenějších článků aneb co vás nejvíce zajímalo v roce 2017

13 nejčtenějších článků aneb co vás nejvíce zajímalo v roce 2017

Jsou témata běžná, témata kontroverzní a pak taková, nad kterými se rozvine konstruktivní diskuze a mnoha čtenářům přinesou i nové poznatky a informace. Vybrali jsme ty nejčtenější články uplynulého roku, snad se dozvíte i něco nového.

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Píseň Karla Kryla – Král a klaun zachycuje příběh krále, který dělá to, co mu právo dovoluje – vstupuje do války, pálí vesnice a dobývá města. Klaun vedle něj nejede na koni, ale na mezkovi, nemá meč, ale loutnu a přesto se rozhoduje něco dělat.

Fotografie týdne: kde je krtek – o tom, že důležité věci mohou zůstávat schované

Fotografie týdne: kde je krtek – o tom, že důležité věci mohou zůstávat schované

Vánoční příběh o narození Ježíše je příběhem udávajícím se pod zemí, plný překvapení a paradoxů. Josef mohl Marii nechat zabít a místo toho si bere nemanželského syna. Vydává se s těhotnou ženou do Betléma na sčítání lidu.

Fotografie týdne: dílo rukou – o práci člověka a díle jeho rukou

Fotografie týdne: dílo rukou – o práci člověka a díle jeho rukou

Hannah Arendtová ve své knize Vita Activa rozlišuje dva druhy práce či činností. Ten první lze označit za práci člověka, celého jeho těla, času a bytí. Jde o práci, jejímž jediným cílem je obživa, práci, kterou vykonáváme z nutnosti.

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.