Tvorba snímků s vysokým dynamickým rozsahem láká stále více fotografických nadšenců. Mnozí přitom nevědí, jak začít. Především pro ně je připraven tento návod.
Nebudeme se zde detailně zabývat tím, co HDR fotografie je, ani jak pořídit data pro její sestavení – se vším podstatným se můžete seznámit v článcích z archivu DIGIareny, například tady nebo tady.
Předpokládejme, že jste pořídili sérii různě exponovaných snímků, nejlépe ze stativu, z nichž chcete složit obraz s vysokým dynamickým rozsahem. Ideální je mít alespoň tři odlišné expozice – jednu průměrnou, jednu přeexponovanou (pro vykreslení detailů ve stínech) a jednu podexponovanou (pro vykreslení detailů ve světlech a eliminaci přepalů).
Rozdíl mezi běžným snímkem z fotoaparátu (nahoře) a upraveným HDR obrazem (dole) je zjevný. Cílem je dospět sloučením několika expozic k výsledku odpovídajícímu vnímání lidského oka.
Tip: Pohlídejte si, aby zpracovávané fotografie měly stejnou hloubku ostrosti, byly shodně zaostřené a nelišila se jejich barevná teplota. Při focení volte co nejnižší hodnotu ISO výměnou za delší časy expozice – zajistíte si tak minimum případného šumu v zastíněných částech obrazu. Co do možností „vyvolávání“ je zcela nejlepší volbou souborový formát RAW.
Zvládnete to na pár kliknutí
Adobe Photoshop (pro článek byla použita verze CS4 Extended) má pro tento účel velmi dobře fungující nástroj „Sloučit do HDR“. Dostanete se k němu z nabídky Soubor > Automaticky > Sloučit do HDR.
Dialogové okno nástroje „Sloučit do HDR“ v programu Adobe Photoshop CS4.
Potřebné fotografie vyberete z okna programu v Průzkumníku, do něhož se dostanete stisknutím tlačítka „Procházet“. Vybrat můžete všechny soubory najednou – jednoduše je označíte myší se současným držením klávesy Ctrl.
Alternativní cesta, jak zprocesovat ve Photoshopu soubory nástrojem „Sloučit do HDR“, vede přes program Adobe Bridge, v němž opět se stisknutou klávesou Ctrl vyberete potřebné soubory a k funkci „Sloučit do HDR“ se dostanete přímo z nabídky Bridge Nástroje > Photoshop > Sloučit do HDR.
Přístup ke sloučení více obrazů do jednoho HDRI přes Photoshop z programu Adobe Bridge.
Po zarovnání a sloučení všech snímků Photoshop zobrazí náhled výsledku, se kterým s největší pravděpodobností nebudete spokojení. Navzdory tomu, že se vám sloučený obraz nelíbí, nemusíte v tomto okně provádět žádné úpravy, stačí výsledek potvrdit tlačítkem OK.
Náhled obrazu s vysokým rozlišením v 32bitové hloubce vás nijak mile nepřekvapí, můžete jej ovšem zcela ignorovat, to podstatné vás teprve čeká.
Počítač vygeneruje finální HDR „sendvič“, obsahující veškerá obrazová data dostupná napříč sloučeným histogramem, což zabere nějakou chvíli v závislosti na výkonu vašeho hardwaru. Nenechte se zaskočit výsledkem, který je možná stejně jako v předcházejícím náhledu značně nedokonalý. Na vině je fakt, že sloužený obraz je 32bitový a váš monitor jednoduše nezvládá zobrazit světla a stíny v celém jeho rozsahu.
Tak se dostáváme ke klíčovému kroku tvorby vizuálně atraktivního a realistického HDR obrazu. Sloučený výsledek musíte převést do 16bitové barevné hloubky, což provedete přes nabídku Obraz > Režim > 16 bitů/kanál.
Aby váš monitor dokázal zobrazit všechny barvy, musíte obraz převést do 16bitového režimu.
Při převodu vás program vyzve k výběru metody, s jakou má HDR data přepočítat – z roletového menu vyberte volbu „Lokální přizpůsobení“, která pro tuto potřebu podává nejlepší výsledky.
Rozbalovací šipkou v okně „Převod HDR“ zobrazte křivku tónování a histogram. Zde vás čeká největší díl ruční práce, jelikož právě a jen pečlivou modifikací křivky můžete vyladit obraz do vytoužené podoby. Hodnoty posuvníků „Poloměr“ a „Práh“ nastavte experimentováním s citem a podle potřeby. Nelze zde přesně určit konkrétní parametry, jelikož jejich nastavení se liší obraz od obrazu.
Při převodu obrazu do 16bitového režimu zvolte metodu „Lokální přizpůsobení“ a výsledek dolaďte editací křivky ve sloučeném histogramu.
Jakmile jste s výsledkem spokojeni, potvrďte zpracování tlačítkem OK, načež se vám zobrazí již poměrně věrný výsledek vaší touhy po vysokém dynamickém rozsahu. Pro větší univerzálnost použití můžete přes volbu Obraz > Režim > 8 bitů/kanál fotografii převést do běžného osmibitového režimu.
Poznámka: Práce s křivkami je pro laika tak trochu alchymie, nicméně věnovat se jí zde nebudeme – jestliže vás tato problematika zajímá, napište nám do komentářů pod článkem.
Pár tipů na doplnění
Byla by škoda nechat fotku tak, jak ji pro vás připravila automatika, byť s ruční editací histogramu. Nastavení křivky při „vyvolávání“ není vždy dokonalé a může negativně ovlivnit reprodukci některých barevných tónů. Je proto dobré i ke sloučenému HDR obrazu přistupovat stále jako k polotovaru a doladit jej prostřednictvím dalších dostupných nástrojů.
Škála možností je zde široká stejně jako možnosti Photoshopu. Drobné nedostatky můžete napravit dodatečnou editací křivek, úrovní nebo kontrastu. Možná bude vhodné obraz taky doostřit. Narazíte-li na vyloženě chybnou reprodukci některých míst, neváhejte si tyto plochy vykopírovat přímo ze zdrojových fotografií (tedy z těch, jež jste použili pro sloučení) a s využitím masky je jednoduše do HDR snímku „doklíčujte“.
Ukázka jednoduché opravy: Navzdory pečlivé práci s křivkami se při převodu do 16 bitů z obrazu ztratily některé odstíny béžové (viz horní obrázek, hlína vypadá příliš učesaně). Tento nedostatek byl napraven překrytím HDR obrazu částí jedné ze zdrojových fotografií, která měla v daném místě vhodnou expozici a byla jako překrývající vrstva nastavena na režim „Světlost“.
Na závěr ještě poznámka k barevné věrnosti obrazů s vysokým dynamickým rozsahem. Velkou devízou této technologie je možnost obejít neschopnost fotografických čipů pokrýt takový dynamický rozsah, jaký má lidské oko a připravit digitální fotografii v takové podobě, jakou vnímá ve skutečné situaci pozorovatel.
Paradoxně se stává spíše pravidlem než výjimkou, že HDR fotografie vypadají naopak velmi nerealisticky a barevně přesyceně. Pokud si při pohledu na fotku okamžitě řeknete „ano, toto je to HDR!“, pravděpodobně je to právě ono nerealistické HDR. Záleží samozřejmě na vkusu tvůrce a jeho záměru, který chce svým snímkům vetknout. Potřebujete-li však pořídit fotografie interiérů či exteriérů pro běžné použití, je dobré takzvaně se držet při zemi a snímek zpracovat tak, aby divák neměl důvod přemýšlet o tom, že s ním bylo jakkoliv manipulováno.