Kromě řady jiných vlastností je právě výměnná optika velkou předností pravých zrcadlovek. Skrývá však zprvu podceňované úskalí, které s počtem výměn objektivů dostává zcela reálné obrysy – prach, který se při demontáži objektivu dostává do šachty, dříve nebo později ulpí na snímači a důsledkem jsou tmavé skvrny na snímcích.
Samozřejmě je lze následně retušovat v editačních programech, ale je to práce navíc a v některých případech může být poškození snímku nenapravitelné. U analogů se tento prach odnášel spolu s filmem a zachycoval do sametky kazety, na čipu prostě zůstává.
Máte-li pocit, že vás tento problém zatím nepostihl, vyfotografujte například list papíru nebo neutrálně šedou tabulku při maximálním zaclonění objektivu. Je takřka vyloučeno, abyste neblahé skvrny neobjevili. Možná tím začne vaše malé trápení…
O celém jevu jsme shromáždili řadu dostupných informací a prakticky také odstraňování prachu na několika zrcadlovkách vyzkoušeli. Proces čistění jsme sledovali pod mikroskopem a několik praktických postřehů vám tedy nabízíme. Ne vždy je právě možné předávat aparát do servisu, nehledě na to, že řada „webových zkušeností“ hovoří i tak o problematickém výsledku.
Kde se bere?
Jistě nepochybujete, že v ovzduší se pohybuje obrovské množství prachových zrn různého původu. Ač nejsou okem viditelná, v měřítku pixelů obrazového snímače se jedná o balvany.
V každém případě vycházejte z holého faktu, že prach se do šachty dostává při odejmutém objektivu a jeho množství je přímo úměrné prašnosti prostředí. Vždy tedy zvažujte, kdy a kde budete objektiv měnit, ideální je místo s minimálním pohybem vzduchu. Výměnu každopádně provádějte rychle, dobré je aparátem mířit směrem k zemi.
Pro představu o velikosti zrnek prachu přijměte fakt, že pouhým okem na čipu viditelná zrna jsou již opravdu gigantická a na reálném snímku při vyšším clonění nepřehlédnutelná. Úhlavní boj však budete svádět s prachem okem neviditelným.
Není prach jako prach
Než se začnete zamýšlet nad způsobem odstranění prachových zrn, je dobré chvilku uvažovat právě nad jejich původem a druhem. Prachová zrna mohou být nerostného, organického nebo umělého původu a podle toho mohou být snímacímu čipu jinak nebezpečná.
Tvrdé anorganické zrnko sice nemá tendenci se k povrchu pevně přilepit, zato může být ostré a silně abrazivní. Jakýkoli jeho pohyb po snímači může mít za následek poškrábání.
Měkká organická zrnka skleněný filtr sice nepoškrábou, mohou však být lepivá a adhezívní a při pokusu o otření se mohou „rozmáznout“. Různá smítka umělého původu, jako třeba chloupky z textilií, papíru apod., jsou zase „jako živá“, nevyzpytatelně se znovu vznášejí a přemísťují v šachtě, navíc mají tendenci se elektrostaticky nabíjet.
Ukázky projevů nečistot na snímači
Filtr čipu není z cukru
Při úvaze o znečištění čipu si uvědomte, že ochránit nebo následně vyčistit je potřeba celou šachtu za objektivem, také však bajonet a výstupní čočku objektivu. Dostanou-li se smítka jednou za objektiv, budou se v tomto prostoru trvale pohybovat vlivem víření vzduchu závěrkou a zrcadlem, případně vlivem elektrostatického náboje. Proto je také nemusíte v lepším případě spatřovat trvale na jednom místě snímku, v tom horším na snímači docela houževnatě ulpí. Příčinou je jednak povaha konkrétního zrnka, nebo přítomnost vlhkosti vzniklé například kondenzací při změně teplot.
Naštěstí hovoříme-li o znečištění čipu, není to tak docela pravda – před samotným čipem CCD či CMOS je vždy předřazen filtr, který si lze představit jako skleněnou krycí desku. Ta je mechanicky poměrně dobře odolná a očistu při dodržení vhodného postupu snese. Naproti tomu se při manipulaci v šachtě pohybujete v těsné blízkosti extra jemných mechanizmů sklopného zrcadla a zejména závěrky – představa spuštění těchto mechanismů za přítomnosti čisticího nástroje nahání husí kůži snad více než lehký dotyk na filtru čipu.
Pokračování 2 / 2
KAPITOLA 2 - Způsoby čištění
Z již uvedeného plyne, že alfou a omegou eliminace prachových skvrn na čipu, je hygiena práce – při výměně objektivu a zejména při samotném čištění. Při pokusu o čištění čipu v průchozí kanceláři můžete elegantně způsobit více škody než užitku.
Zvolte pokud možno bezprašnou místnost, ve které není vzduch vířen například větrákem PC, do které během „operace“ nebude nikdo přicházet atp. Jistě znáte fotografie z výroby podobných elektronických zařízení – bílé pláště, čepce, roušky… Všechny nástroje které budete používat musí být co nejčistší, tedy bez prachu a zejména mastnot.
Je samozřejmě vyloučeno na čip chytat rukou a domyslíte-li tuto skutečnost, pak také na pracovní plochu čistícího nástroje. Není od věci použití sterilních rukavic bez zásypu (!), stojí pár korun.
Předem myslete na vhodné osvětlení, čip totiž není jako na dlani a při pohledu z blízka si budete zpravidla stínit. Silný zdroj světla v těsné blízkosti pak způsobuje mírný, leč přece jen pohyb vzduchu (= prachu), sekundárním efektem je rychlé vysoušení případně použité kapalné látky. Roli hraje i rychlost práce, po demontáži objektivu není času nazbyt – okolní prach nebude zahálet.
Proudem vzduchu
Asi jedním z prvních nápadů jak dostat prach z čipu a šachty, bývá „ofouknutí“. Kdo četl výše uvedené úvahy, má v této věci asi jasno: jakýkoli proud vzduchu může sice pár smítek odnést, zpravidla ovšem jiná přinese.
Tento efekt jsme pod mikroskopem sledovali zcela jednoznačně. Nehovoříme samozřejmě o foukání ústy, což by bylo evidentní barbarství – dech obsahuje vodní páry, které by na skleněném povrchu kondenzovaly a učinily jej dočasně „pracholapkou“. Navíc při nalepení a částečném rozpuštění například organické nečistoty dojde k jejímu pevnému ulpění. K pokusům s ofukováním se používají balonky na čištění optiky. Mějte však na paměti, že takto na čip prakticky vháníte okolní vzduch, který rozhodně není bez nečistot. Navíc čím déle takto činíte, tím větší je pravděpodobnost, že na čip vpravíte právě ty přilnavé a nejúpornější nečistoty.
Pokusy s tlakovým vzduchem pusťte z hlavy zcela, jde stejně zpravidla o aerosol… Opět je zde problém kondenzace par, zdroj tlakového vzduchu do něj zpravidla také něco nečistot (ne-li mastnot) přidává a pak je zde také možnost mechanického poškození.
Víte, jakou hmotnost má závěrka? Také se lze setkat s názorem, že tímto způsobem lze prach vpravit až za filtr, tedy skutečně na čip… Jak je libo.
Vysátím
Druhá lákavá myšlenka je vysátí prachu. Na účinnost této metody si odpovíte sami, když si představíte proudění vzduchu při této činnosti. Vzduch totiž není jen vysáván, ale současně i vtahován, takže účinek je srovnatelný s ofukováním. Zdroj podtlaku zatím za příslušného rachotu víří prach z těch nejzapadlejších koutů vaší laboratoře… Kde následně mimo jiné končí je nabíledni.
Štětcem
Jemné otírání čipu štětcem na optiku, nebo lépe speciálním štětcem s velmi jemným vlasem a nulovou mastnotou, se zdá být účinnější. Předpokladem je takový postup, při kterém nečistoty jakoby vyjímáte, ne pouze roztíráte a víříte. Po každém jednom otíracím pohybu štětec vyjměte ven a pomocí balonku nabraný prach ofoukněte. Ne ústy, ne nad otevřeným fotoaparátem! Postup několikrát opakujte.
Tímto postupem se zpravidla prach obtížně odstraňuje z rohů a okrajů čipu, hrozí rozmáznutí měkkých nečistot a je prakticky neúčinný na pevně ulpělé částice. Štětec který k tomuto účelu hodláte používat, je dobré předem odmastit a samozřejmě uchovávat v absolutní čistotě.
Utěrkou
Jako jednoduchá a účinná se jeví metoda prach ze snímače prostě utřít. Je k tomu potřeba vhodný nástroj formátu špachtličky a absolutně čistá, neabrazivní utěrka či papírek na čištění optiky, které sami o sobě nepouštějí chloupky.
Výhodou takového postupu je minimální víření prachu, dostatečný přítlak pro odstranění ulpělých nečistot při současné šetrnosti k povrchu filtru. Pro lepší zachytávání prachových částic je vhodné utěrku navlhčit vhodnou kapalinou – její volba je ovšem kritická, neboť nesmí po zaschnutí zanechávat žádná rezidua.
Typicky sebemenší přítomnost vody v daném roztoku, zanechá po zaschnutí „mapy“ nebo „bublinky“, které je nutno následně opět odstraňovat. V každém případě je při použití roztoku zásadou raději méně, než více, přičemž měřítkem jsou jedna až dvě kapky do blízkosti aktivní plochy utěrky – samotná aktivní plocha se pak zvlhčí rozpitím.
Prach na snímači
Úporně ulpělé nečistoty nezbývá než odstranit mechanickým otřením. Při tom je však již potřeba pracovat s odpovídající optickou pomůckou, v našem případě s mikroskopem. Samotné čištění pak není až takovým problémem, největším úskalím je vhodné osvětlení, neboť šachta může být poměrně úzká a hluboká.
Předmětem čištění by neměl být pouze samotný čip, v každém případě je nutno otřít i stěny šachty, resp. spodní stranu zrcadla. Zde je namístě zopakovat a zdůraznit mimořádnou jemnost a opatrnost – jde o velmi choulostivé mechanismy!
K použití při čištění se nabízejí buď mikrovláknové utěrky na optiku, nebo speciální jednorázové např. Digi-Pad utěrky. Manipulace s nimi musí být stejně „hygienická“, jako se samotným čipem, včetně již zmiňovaného dotyku rukou.Připravovat utěrku a čistící nástroj například na kuchyňském stole, znamená namazat snímač máslem…Vyvarujte se jejich stříhání, je zdrojem drobných částic. Špachtlička na kterou budete utěrku nasazovat, by měla být především lehká – důvodem je představa jakéhokoli vyklouznutí.
Vhodný postup
- 1. Nejprve je nutno fotoaparát uvést do „servisního“ stavu, tedy trvalého otevření závěrky a zrcadla. Jeho aktivaci najdete v menu a jen připomeňme, že během procesu nesmí být přerušeno napájení – nabité baterie, pozor na hlavní vypínač.
-
- 2. Je vhodné pokusit se otřít nečistoty ze stěn šachty. Řada z nich se přitom zvíří a dopadne na povrch čipu. Je zřejmé, že tento krok by neměl být v celém procesu posledním.
-
- 3. Následně odstraňte volné neadhezívní prachové částice z čipu. K tomu se poměrně dobře osvědčuje štětec. Do utěrky se totiž mohou tvrdá zrnka zabořit a při následném pohybu působit jako brusný papír. Není od věci držet při tom fotoaparát čipem dolů.
-
- 4. Pak je čas přistoupit k samotnému otření čipu utěrkou na špachtličce. Kontaktní plocha utěrky na „břitu“ špachtličky by měla být měkká, aby otírala povrch v celé ploše.
-
- Výsledek své práce ověříte kontrolním snímkem neutrálně šedé tabulky při maximálním zaclonění.
|
Je to vymyšleno
S ohledem na rozdílnou kupní sílu „zrcadlovkářů“ na západ od naší hranice, najdete tamtéž i bohatší praxi s „úklidem“ snímače. Nejen však zkušenosti, ale i vhodné nástroje a pomůcky, které na našem trhu zatím chybí. Jestli se mýlím, poraďte všem čtenářům v diskusi k tomuto článku vhodný zdroj. Za pozornost rozhodně stojí následující linky:
http://www.pbase.com/copperhill/ccd_cleaning
http://www.cleaningdigitalcameras.com/index.html
Informace na uvedených lincích se do značné míry kryjí právě s našimi praktickými zkušenostmi a navíc nešetří povzbuzováním fotografů v samostatném praktikování čištění snímače. Doslova se dočtete „jednoduchá procedura“. Přehnaný optimismus ovšem na místě není, bez vhodné optické pomůcky se v řadě případů obejít nedá a pak je na místě servis.
Nejste-li si právě jisti, není od věci malá zkouška procesu čištění třeba na zrcátku. Třeba s pomocí lupy si alespoň ověříte prašnost prostředí, bezezbytkové odpařování používané kapaliny, vlastnosti štětce a utěrky, nebo oslňování odraženým světlem. Mějte na paměti, že při samotném čištění snímače se věc komplikuje ještě zhoršenou přístupností, resp. problematickým osvětlením.
Hlavu vzhůru
Že je prach „obtížným hmyzem“ digitálního fotografa není žádných pochyb. Představa, že kvůli němu přestanete měnit objektivy nebo clonit je úsměvná, takže nezbude než:
- Prevence ve formě obezřetné výměny objektivů s ohledem na prašnost prostředí.
- Vhodný postup, cvik a zejména pečlivost při čištění čipu.
- Jistá míra tolerance k drobným nečistotám, jinak se prostě „nedočistíte“.
- Nehledě k tomu, že na prvním místě je ve fotografii vždy zachycení toho pravého okamžiku, světla, takže jde-li do tuhého, hlavně foťte – vždy ještě zbývá možnost retuše.
Poznámka redakce: Článek pochází z archivu DIGIareny, kde byl poprvé publikován již v roce 2005. Jeho obsah je však stále aktuální, pročež si zasloužil připomenout – problémy s prachem na čipu řeší velké množství uživatelů digitálních zrcadlovek každým dnem.