Jak se fotí s nejmenší zrcadlovkou na světě?

10. října 2006 • 0:00

V nedávné době jsme měli unikátní možnost vyzkoušet si nejmenší zrcadlovku Olympus E-400 v praxi. Ačkoliv se jednalo o předprodukční vzorky, u kterých dojde ještě k malým změnám v použitém firmwaru, rozhodli jsme se podělit se s vámi o první dojmy.

V polovině září představil Olympus poslední model digitální zrcadlovky s označením E-400. Spolu s jejím představením neopomněli zástupci společnosti zdůraznit, že se jedná momentálně o nejmenší zrcadlovku na světě. Zajímavostí je, že tento model je určen výhradně pro evropský trh. Se svými rozměry 129,5 × 91 × 53 mm a váhou 380 gramů je menší než tradičně malé zrcadlovky Pentax. Váha tohoto drobečka je pak téměř poloviční oproti Pentaxu nebo třeba Canonu EOS 400D.

Právě Canon EOS 400D a Sony Alfa A100 jsou přímí konkurenti Olympusu E-400, všechny tři fotoaparáty mají rozlišení 10 Mpx, řadí se do kategorie malých amatérských zrcadlovek a jejich cena se pohybuje kolem 20 000 korun. Všechny tři modely používají pro záznam CompactFlash karty, Olympus má navíc duální slot a je možné fotografovat i na karty xD Picture Card.

Jaká sedne do ruky?

Pokud jste zvyklí fotografovat zrcadlovkou, digitální nebo analogovou, a dostane se vám do ruky E-400, budete mírně na rozpacích. Tělo je opravdu miniaturní, spíše se rozměry a hmotností podobá většímu kompaktu typu Canon PowerShot S3 IS. Při prvním uchopení jsem nevěděl kam že si mám opřít prsteníček a malíček pravé ruky, protože tělo je velice nízké a na tyto dva prsty bohužel nezůstalo místo. Po určité době si však ruka zvykne a prsty si samovolně najdou místo na spodní straně fotoaparátu, kde plní funkci "vyvažovadla" v předo-zadním směru.

Bohužel jsme neměli možnost vyzkoušet snímání s nasazeným bateriovým gripem, který o něco prodlouží samotné tělo. Je více než pravděpodobné, že s nasazeným gripem bude zrcadlovka sedět v ruce mnohem lépe, podobně jako tomu bylo u ergonomicky výborných modelů C5060 WZ a C7070, které měli vysoké tělo. Osobně mi tělo E-400 sedlo do ruky mnohem lépe než třeba Canon EOS 350D nebo 400D. I když je zrcadlovka od Olympusu menší, přece jen se, subjektivně, drží lépe.

Tradiční ovládání

Také ovládání je poměrně intuitivní, na horní straně je vlevo volič expozičních režimů a vedle něj pak kolečko pro nastavení hodnoty vybraného parametru. Na levé straně jsou dvě tlačítka pro nastavení režimu blesku, respektive samospouště a sériového snímání. Pokud máte zkušenosti s ovládáním zrcadlovky Olympus, velice snadno si zvyknete.

Zadní strana pak nabízí pouze tlačítko zámku expozice, programovatelné tlačítko "Fn" a další tři ovladače. Při fotografování citelně chybí více tlačítek přímého přístupu, kterými by bylo možné měnit základní parametry. Můžete si sice zvolit jaká funkce bude přiřazena programovatelnému tlačítku, sami však uznáte, že jeden ovladač přímé volby je opravdu málo.

Předprodukční vzorek – Olympus E-400 + Zuiko Digital 14-42 mm F3,5–5,6

Druhou věcí, která mi při fotografování vadila je absence stavového displeje. V tomto ohledu se názory liší, osobně si však bez stavového displeje připadám jako slepec bez hole. E-400 navíc v hledáčku nezobrazuje počet zbývajících snímků, což je nepříjemné. Na druhou stranu si však konstruktéři zaslouží pochvalu na poměrně dobře zpracované submenu, které vyvoláte tlačítkem "OK" na zadní straně. Po jeho stisknutí se objeví malé menu s přibližně desítkou položek, které můžete rychle měnit – jsou mezi nimi například citlivost, kvalita snímání, nastavení vyvážení bílé apod.

Předprodukční vzorek – Olympus E-400 + Zuiko Digital 14-42 mm F3,5–5,6

Jedině v tomto submenu naleznete údaj o počtu zbývajících snímků, a to opravdu nepřehlédnutelnými číslicemi v pravém dolním rohu. Ovšem i k samotnému submenu mám výtku, pokud totiž chcete změnit parametr, který má více stupňů volby (typicky volba ISO), můžete se pohybovat v další úrovni pouze šipkami doprava a doleva, volby nahoru/dolů nefunguje. To znamená, že máte-li nastavenou citlivost ISO 400 a chcete ji změnit na ISO 1 600, která je na místě přímo pod aktuální citlivostí, musíte "proklikat" všechny zbývající hodnoty šipkou vpravo. Můžeme tedy doufat, že ostrá verze firmwaru přinese zlepšení a toto submenu bude možné procházet ve všech směrech.

Tělo bez objektivu = tělo bez hlavy

Po stránce samotného fotografování, nepřinesl nový model žádné závratné změny oproti svým předchůdcům. Hledáček zůstal prakticky stejně velký, ke změně nedošlo ani v počtu zaostřovacích bodů – ty jsou stále tři a díky jejich malému rozptylu tvoří spíše jeden větší segment. Rychlost autofokusu je velice dobrá, stejně tak i reakce na stisk spouště. Přeostření je i s dlouhým sklem 40–150 mm velmi svižné a bezproblémové. V případě nízké hladiny osvětlení funguje autofokus také relativně spolehlivě i bez pomocného paprsku Pokud však máte nastavenou automatiku a ocitnete se například ve slabě osvětlené místnosti, automatika vyklopí blesk a při ostření si "posvítí" několika stroboskopickými, a pro model dost nepříjemnými, předzáblesky.

Předprodukční vzorek – Olympus E-400 + Zuiko Digital 40–150 mm F4,0–5,6

Pokud si chcete vyzkoušet digitální zrcadlovku Olympus E-400 v praxi, pak neváhejte a navštivte veletrh Invex/Digitex na brněnském výstavišti, kde bude fotoaparát i se zmíněnými objektivy k dispozici. Na veletrhu naleznete i jiné "kousky", které stojí za shlédnutí – například pevné sklo ZUIKO DIGITAL ED 150 mm F2,0, které váží celých 1 350 gramů, ale za ten zážitek to stojí, podívejte se sami...