V prvním díle miniseriálu Jak vybrat objektiv jsme se věnovali výběru správného objektivu podle technických parametrů. Následující text na něj logicky navazuje a věnuje se optické kvalitě objektivů.
Poté, co si zvolíte objektiv podle technických parametrů, pravděpodobně se setkáte s tím, že vašim požadavkům bude vyhovovat více objektivů konkurenčních značek. Zcela jistě si budete chtít vybrat ten opticky nejlepší.
Kvalitu objektivu nejlépe prověří praxe čili osobní vyzkoušení. Málokdo má ale možnost sklo před koupí důkladně otestovat. Při výběru se proto musíme spoléhat na informace z druhé ruky, a věřte, že v dnešní internetové době jich lze nalézt opravdu dost. Nejspolehlivějším zdrojem jsou specializované weby zabývající se exaktním testováním fotoaparátů a/nebo objektivů. Najdeme na nich jak demosnímky v plném rozlišení, které jsou primárním materiálem při „domácím“ hodnocení kvality objektivu, tak výsledky laboratorních testů zanesené do grafů.
DxOMark – asi nejznámější web zaměřený na testování fotoaparátů, smartphonů a objektivů. V nedávné době prodělal plastiku uživatelského rozhraní, dle mého soudu nikoli dobrým směrem. Přesto se jedná o jeden z nejkomplexnějších nástrojů pro porovnání kvality nejen objektivů.
Photozone – jednoduché uživatelské rozhraní, testované objektivy lze vyhledávat podle typu bajenotu, v grafech jsou zaneseny informace o míře optických vad, nechybí MTF graf, demosnímky (v plném rozlišení) a na závěr jednoduché hodnocení v bodech (optická kvalita, mechanické zpracování, poměr cena/výkon).
LensTip – jeden z mých nejoblíbenějších „testovacích“ webu nabízí velmi příjemné a uživatelsky vstřícné rozhraní, velmi podrobné testy, včetně poznatků z terénu – chování objektivu v protisvětle, široká nabídka demosnímků.
SLRGear – poněkud méně přehledné, ale i zde najdeme všechny potřebné informace týkající se optické kvaility objektivů – grafy s měřením optických vad, testovací obrazec, vše doprovozeno slovním hodnocením.
LensBuyersGuide – rozcestník s českou lokalizací nabízí odkazy na recenze a testy jednotlivých objektivů.
Další specializované weby: DPreview, CameraLabs
Při zkoumání optické kvality objektivu se nejprve musíte naučit v obraze „číst", předevšim odhalit optické nedostatky. Jediné co k tomu potřebujete jsou vaše oči a snímek pořízený daným objektivem v plném rozlišení, jehož kvalitu je nejlépe posuzovat při 100% přiblížení. A co máte v obraze hledat? Vady, které způsobuje nedokonalá (bezchybný objektiv neexistuje) konstrukce objektivu.
Cílem článku není vysvětlovat, jak která vada vzniká a proč, pro výběr objektivu je důležité vědět, jak se vada projevuje a je-li ji možné odstranit při úpravách ve fotoeditoru.
Sférické zkreslení
Ano, to jsou ty soudky a podušky, které se objevují zejména u zoomů s velkým ohniskovým rozsahem, ale i u objektivů s pevným ohniskem. Na širokém ohnisku dochází k vydutí obrazu (soudkovitosti), na dlouhém naopak k jeho vdutí (poduškovitosti). Ale pozor, u některých objektivů je zkreslení záměrné, a to u tzv. rybích ok, kde je vydutí obrazu žádoucím efektem.
Sférické zkreslení bývá eliminováno softwarově už ve fotoaparátu (v JPEGu), ale poměrně jednoduchá je i jeho náprava ve fotoeditoru, kam si můžete stáhnout profil objektivu, podle něhož bude úprava provedena automaticky. Ale! Je nutné počítat s tím, že při narovnávání obrazu dojde k jeho ořezu, čili že na snímku nebude přesně to, co jste viděli v hledáčku nebo na LCD.
Soudkovitost vs. poduškovitost
Odlesky
Odlesky jakož i celková ztráta kontrastu jsou obvyklým neduhem při fotografování v protisvětle. Výrobce objektivů je řeší povrchovou antireflexní úpravou předního optického členu. Nejlepších výsledků ovšem dosáhnete při fotografování se sluneční clonou.
Čočka s antireflexní úpravou, ukázka odlesků objektivu
Vinětace
Vinětace se nejčastěji objevuje u širokoúhlých objektivů. V důsledku poklesu množství světla, které objektiv propustí na okraje snímače dochází k tmavnutí obrazu v rozích snímků. Do jaké míry objektiv vinětuje, poznáte z testovacích snímků, mnohé však může napovědět i tzv. MTF křivka, o níž si povíme v další kapitole.
Barevná vada
Barevná vada neboli chromatická aberace (CA) se projevuje barevnými konturami na kontrastních přechodech ve snímku. Nejsilnější bývá při maximálním odclonění objektivu (nastavení nejnižšího clonového čísla) a také v rozích snímku. Touto vadou nejvíce trpí teleobjektivy.
Chromatická aberace je v konstrukci objektivu potlačována použitím speciálních čoček nebo skupinou čoček. U levnějších skel je vada odstraňována ve dvou vlnových délkách; označuji se jako achromatické. U dražších poloprofesionálních a profesionálních objektivů bývá CA korigována ve třech vlnových délkách; takové objektivy se nazývají apochromatické (APO).
Odstraňování barevné vady v počítači je poměrně složitý úkon. Snad každý fotoeditor sice disponuje funkcí automatické korekce, velmi často však dochází k potlačení barev (typicky fialové) i tam, kde je to nežádoucí. Nejlepším pomocníkem je v tomto směru Photoshop a práce ve vrstvách s použitím maskování. Těmto peripetiím lze předejít pouze při focení mírným zacloněním objektivu čili nastavením vyššího clonového čísla.
Ukázka CA v rozích snímku
Difrakce
Difrakce se objevuje při vyšším zaclonění objektivu. Po nastavení vyššího clonového čísla se světlo se na hranách clonového otvoru rozptyluje a jakoby září, v důsledku čehož dochází k rozostření obrazu. Mezní hodnota zaclonění, kdy se difrakce začne objevovat, se liší objektiv od objektivu, u těch nejhorších kousků počítejte s hodnotou kolem F8. S difrakcí se ve větší či menší míře setkáme u všech objektivů. Pro posouzení míry vady jsou opět ideální testovací, ukázkové snímky v plném rozlišení.
Vliv difrakce na ostrost obrazu při vyšším zaclonění: vlevo F5,6, vpravo F22
Tajemný bokeh
Zvláštní, víceméně subjektivní kategorií, je tzv. bokeh čili vzhled rozostřených oblastí snímků nacházejících se mimo hloubku ostrosti (zaostřené části obrazu). Hlavní roli v charakteru a podání rozostřeného pozadí hraje tvar a konstrukce clony, která se skládá z určitého počtu lamel různého tvaru – údaj o počtu lamel je uveden v technickém popisu objektivu.
Obecně platí, že čím jsou lamely více od sebe, čehož dosáhneme nastavením nižšího clonového čísla, otevřením clony, tím více se otvor podobá kruhu a tím plynulejší a kompaktnější je bokeh. A také to, že větší počet lamel dokáže vykreslit tvar co nejvíce podobný kruhu.
Kvalitu bokehu nelze exaktně změřit, jedná se o estetický parametr, jehož hodnocení závisí na vkusu jednotlivce.
Pokračování 2 / 2
Kvalita kresby: MTF graf jako vodítko?
Při vyhodnocování kvality kresby objektivů se nejčastěji setkáme s tzv. MTF (Modulation Transfer Function) grafem. Ač tento diagram vypadá dosti složitě, jeho poselství je poměrně prosté…
Z MTF grafu můžeme vyčíst, jak dobře objektiv reprodukuje detaily a kontrast na scéně (přenáší kontrast) od středu obrazového pole (snímače) k jeho rohům. Jedná se vpodstatě o jednoduchý diagram sestávající ze dvou os – na vodorovné ose je v milimetrech udána diagonální vzdálenost od středu do rohu snímače, svislá osa udává schopnost přenosu kontrastu, v hodnotách od 0 do 1. V grafu je zaneseno několik křivek, obvykle bývají 4.
MTF graf: vlevo Sigma 30 mm F1,4 DC HSM | Art, vpravo Nikkor 50 mm F1,4 G
Při testování se fotí obrazec, mřížka obsahující čáry – různě orientované a s odlišnou hustotou, která se udává v množství čar/mm. Pro naše účely stačí znát fakt, že červená křivka (10 čar/mm) znázorňuje schopnost objektivu reprodukovat hrubé struktury (kontrast objektivu), modrá (30 čar/mm) zase kvalitu přenosu jemných struktur (rozlišení, ostrost objektivu).
Na jednotlivých webech se můžeme setkat s odlišným barevným znázorněním křívek, např. Nikon používá kombinaci červaná – zelená.
Při vyhodnocování grafu lze uplatnit jednoduché pravidlo: Čím výš se křivka nachází, tím lépe objektiv kreslí. Pokud by dosahovala horního okraje grafu čili hodnoty 1, byl by objektiv schopen 100% přenosu kontrastu, takové sklo však neexistuje, ty nejkvalitnější se pohybují nad hodnotou 0,8. V praxi se obvykle setkáme s jevem, že křivka na svém konci klesá, což znamená, že směrem k okrajům obrazu objektiv hůře kreslí (zejm. v důsledku vinětace, o níž jsme mluvili v předchozí kapitole).
Metodiky testování a jejich prezentace se v drobnostech liší – výrobce od výrobce, web od webu – jejich princip však zůstává stejný.
A proč jsou v grafu dvě křivky stejné barvy? Plná křivka indikuje schopnost přenosu kontrastu v tzv. meridionálním směru – na čarách probíhajících v testovací mřížce z levého dolního do pravého horního rohu, přerušovaná křivka ve směru sagitálním – na čarách směřujících z levého horního do pravého dolního rohu.
Nebudeme se pouštět do hlubšího rozboru termínů jako prostorová frekvence apod., pro naše účely stačí vědět, že pokud se od sebe plná a přerušovaná křivka téže barvy vzdalují (rozevírají se), jedná se o optickou vadu, tzv. astigmatismus, v jehož důsledku je obraz rozmazaný, čili o nežádoucí vlastnost objektivu. MTF křivky jsou u některých výrobců součástí specifikací produktu, např. u Sigmy, viz sklo z artové řady Sigma 30 mm F1,4 DC HSM | Art.
Rady na závěr v bodech:
- Tělo je bez oka (objektivu) slepé – objektiv je základ.
- Objektivy jsou přenositelné a jejich kvalita trvalá – těla fotoaparátů se mění téměř tak často jak ponožky, trvanlivost objektivů je mnohonásobně větší.
- Dvakrát měř, jednou kupuj: důkladné studium kvality objektivu zaručí dobré snímky a ušetří peníze.