Autorka Fotografie tohoto týdne, Petra Šochmanová, popisuje, jakým způsobem vznikl její snímek „Má to háček“. Přidává i dvě fotografie z procesu úprav.
Má to háček (foto: Petra Šochmanová)
Většinou neplánuji dopředu, fotím, co vidím a co mě zaujme. A tak to bylo i s touto fotografií. Když nemůžu mít s sebou zrovna zrcadlovkku, nosím v kapse aspoň malý kompakt pro případ, že potkám něco zajímavého. Myslím, že kolikrát nezáleží na použité technice, ale stačí malá krabička a když člověk chce, je to tam. A co nedokáže malý foťáček doženeme softwarovými úpravami. Tak nějak to bylo i u této fotky.
Má cesta vedla na kontrolu na zubní. Jako vždy si nechávám trochu času a bloumám si a rozhlížím se, kde uvidím nějakou zajímavou scénu. Svítilo krásně sluníčko, ale den byl velice mrazivý, takže už jsem ani nepočítala s tím, že budu vůbec něco fotit; ruce radši byly pěkně v kapsách.
Za posledním rohem mi ale do očí padl krásně červený panelák, na němž se odrážela „prasátka“ z oken protějších domů. Šedý pruh zdobící dům mi krásně ladil do kompozice se stojany na věšení prádla. Hned mi bylo jasno, nasadila jsem rukavice-palčáky, ve kterých malý foťáček skoro nebyl vidět, nastavila nejmenší ISO (to je asi tak skoro jediné, co se dalo nastavit) a pustila se do toho.
Originální snímek (Canon Ixus 105, 1/250 s, f/4.0, ISO 80)
Cvakla jsem dvakrát a ruce mrzly, ale věděla jsem, že už ten první záběr jsem trefila. Doma jsem fotografii ořízla, srovnala linie a trošku potahala za křivky pro větší barevnost a kontrast. Aby obrázek vypadal tak, jak jsem ho celý ten den nosila v hlavě: Jednoduchý motiv s příjemným barevným laděním dotažený tou správnou kompozicí.
Fotografie po srovnání linií a úpravách barevnosti, ještě před finálním ořezem
