DIGIarena.e15.cz

Je nutné váhat nad smyslem Fotografie??

Pavel Vančát a Jan Freiberg, kurátoři výstavy Fotografie??, si stanovili za cíl podat fotografii jinak, než jsou současní diváci zvyklí, vyčlenit se z proudu. Výstava probíhající v prostorách Domu pánů z Kunštátu na Dominikánské ulici 9 v Brně prezentuje snímky českých umělců tvořících v 70., 80. a 90. letech minulého století.
Je nutné váhat nad smyslem Fotografie??

Ústřední postavou je Jan Svoboda, z ostatních třinácti jmen stojí za zmínku Markéta Othová, která je nositelkou ceny Jindřicha Chalupeckého (cena pro mladého umělce do 35 let) za rok 2002.

Dva otazníky v názvu mají poukázat na váhání nad smyslem fotografie, což je podle kurátorů v Čechách výrazný problém převážně devadesátých let. Snaží se prý alespoň zvlnit zastydlou atmosféru, která tu v devadesátých letech panovala. Daří se jim to?

Klepněte pro větší obrázek
Štěpán Grygar: bez názvu, 1984

Pokud se chceme touto otázkou zabývat, musíme si nejdříve uvědomit, že byla položena z velmi subjektivního postoje. Tam, kde se jednomu může zdát, že hladina českých fotografických vod je velmi poklidná, může mít člověk stojící v centru dění pocity naprosto odlišné.

V tiskové zprávě k výstavě je použito pojmu „nefotografická“ fotografie, čímž se snaží poukázat na to, že do výstavy jsou zahrnuty fotografové, kteří jdou mimo hlavní proud a nehodí se do současného fotografického kánonu. Ovšem co je hlavní proud mezi tak rozličnými fotografickými osobnostmi působícími v Čechách?

Po takovémto komentáři by si případný divák asi sliboval šokující výstavu přinášející spoustu nových neobjevených podnětů. Opak je bohužel pravdou. Výběr prací proběhl na formální rovině, snímky spojuje černobílé podání a ztvárnění statických zátiší či architektury, zachycení „melancholického přístupu ke skutečnosti.“ Takže místo šoku se můžeme spíše setkat s nudou. Rozdíly mezi jednotlivými autory či obdobími, ve kterých tvořili, jsou často téměř nepostřehnutelné, a snaha o umělecké gesto vyznívá před nezasvěcenými návštěvníky naprázdno.

Klepněte pro větší obrázek
Markéta Othová: z cyklu Staré zdroje, 1995-1996

Zajisté se výstava vyčleňuje z proudu komerční fotografie, její umělecký záměr však může působit na obyčejného diváka až příliš umělecky. To si uvědomují i sami kurátoři, kteří na 8. března v 17 hodin připravili komentovanou prohlídku výstavy. Otázkou zůstává, do jaké míry je nutno umění vysvětlovat a do jaké míry by mělo mluvit samo za sebe.

Klepněte pro větší obrázek
Lukáš Jasanský/Martin Polák: z cyklu Fluxus, 1990

Na různých minulých výstavních projektech se ukázalo, že snaha přiblížit byť i komerčním či zábavným způsobem výtvarné prostory široké veřejnosti se vyplácí. Jako příklad můžeme uvést pražskou galerii Rudolfinum, která v loňském roce přinesla dvě rozsáhlé fotografické výstavy (Česká fotografie 1840-1950, 15. ledna – 28. dubna 2004 a Ivan Pinkava: Heroes, 27. května – 22. srpna 2004), a která si bez problémů našla svoji cestu k návštěvníkům. A to i přesto, že volná tvorba Ivana Pinkavy rozhodně patří do té umělečtější sekce.

V Rudolfinu si však často musíte u pokladny vystát frontu, ve výstavních prostorách pak často vidíte návštěvníky živě debatující o prezentovaných dílech. To se bohužel výstavě Fotografie?? s největší pravděpodobností nestane.  

Fotografie??
Dům pánů z Kunštátu, Brno
do 3. dubna 2005

Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Opravdu pěkný článek Jan Klapetek 10. 6. 2005, 11:33

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?