Pavel Vančát a Jan Freiberg, kurátoři výstavy Fotografie??, si stanovili za cíl podat fotografii jinak, než jsou současní diváci zvyklí, vyčlenit se z proudu. Výstava probíhající v prostorách Domu pánů z Kunštátu na Dominikánské ulici 9 v Brně prezentuje snímky českých umělců tvořících v 70., 80. a 90. letech minulého století.
Ústřední postavou je Jan Svoboda, z ostatních třinácti jmen stojí za zmínku Markéta Othová, která je nositelkou ceny Jindřicha Chalupeckého (cena pro mladého umělce do 35 let) za rok 2002.
Dva otazníky v názvu mají poukázat na váhání nad smyslem fotografie, což je podle kurátorů v Čechách výrazný problém převážně devadesátých let. Snaží se prý alespoň zvlnit zastydlou atmosféru, která tu v devadesátých letech panovala. Daří se jim to?
Štěpán Grygar: bez názvu, 1984
Pokud se chceme touto otázkou zabývat, musíme si nejdříve uvědomit, že byla položena z velmi subjektivního postoje. Tam, kde se jednomu může zdát, že hladina českých fotografických vod je velmi poklidná, může mít člověk stojící v centru dění pocity naprosto odlišné.
V tiskové zprávě k výstavě je použito pojmu „nefotografická“ fotografie, čímž se snaží poukázat na to, že do výstavy jsou zahrnuty fotografové, kteří jdou mimo hlavní proud a nehodí se do současného fotografického kánonu. Ovšem co je hlavní proud mezi tak rozličnými fotografickými osobnostmi působícími v Čechách?
Po takovémto komentáři by si případný divák asi sliboval šokující výstavu přinášející spoustu nových neobjevených podnětů. Opak je bohužel pravdou. Výběr prací proběhl na formální rovině, snímky spojuje černobílé podání a ztvárnění statických zátiší či architektury, zachycení „melancholického přístupu ke skutečnosti.“ Takže místo šoku se můžeme spíše setkat s nudou. Rozdíly mezi jednotlivými autory či obdobími, ve kterých tvořili, jsou často téměř nepostřehnutelné, a snaha o umělecké gesto vyznívá před nezasvěcenými návštěvníky naprázdno.
Markéta Othová: z cyklu Staré zdroje, 1995-1996
Zajisté se výstava vyčleňuje z proudu komerční fotografie, její umělecký záměr však může působit na obyčejného diváka až příliš umělecky. To si uvědomují i sami kurátoři, kteří na 8. března v 17 hodin připravili komentovanou prohlídku výstavy. Otázkou zůstává, do jaké míry je nutno umění vysvětlovat a do jaké míry by mělo mluvit samo za sebe.
Lukáš Jasanský/Martin Polák: z cyklu Fluxus, 1990
Na různých minulých výstavních projektech se ukázalo, že snaha přiblížit byť i komerčním či zábavným způsobem výtvarné prostory široké veřejnosti se vyplácí. Jako příklad můžeme uvést pražskou galerii Rudolfinum, která v loňském roce přinesla dvě rozsáhlé fotografické výstavy (Česká fotografie 1840-1950, 15. ledna – 28. dubna 2004 a Ivan Pinkava: Heroes, 27. května – 22. srpna 2004), a která si bez problémů našla svoji cestu k návštěvníkům. A to i přesto, že volná tvorba Ivana Pinkavy rozhodně patří do té umělečtější sekce.
V Rudolfinu si však často musíte u pokladny vystát frontu, ve výstavních prostorách pak často vidíte návštěvníky živě debatující o prezentovaných dílech. To se bohužel výstavě Fotografie?? s největší pravděpodobností nestane.
Fotografie??
Dům pánů z Kunštátu, Brno
do 3. dubna 2005