DIGIarena.e15.cz

Jean-Marc Bouju miluje digitály

Již téměř půl století je každým rokem udělována za nejzajímavější novinářské snímky cena World Press Photo.
Jean-Marc Bouju miluje digitály

Klepněte pro větší obrázekOrganizace World Press Photo byla založena v roce 1955 v Nizozemí, aby podporovala práci profesionálních žurnalistických fotografů. Letos vybírala porota v Amserdamu z 63 093 snímků od 4176 fotografů. Vítěznou cenu si odnesl francouzský fotograf Jean-Marc Bouju z The Associated Press za snímek zachycující životní situaci a emoce lidí v zemi zmítané válkou. Irácký chlapec se náhodou zamíchal mezi zajatce, neboť jedním z nich byl i jeho otec, kterého se nechtěl pustit. Když vojáci otce spoutali a nasadili mu na hlavu kápi, chlapec se vyděsil a začal naříkat. Jednomu z vojáků se chlapce zželelo, rozvázal otcovi pouta a pustil k němu syna, aby ho utišil a právě tento moment Jen-Marc Bouju zachytil. Podařilo se mu podat výpověď o válce v Iráku i bez záběrů na zbraně a krev, a přesto tak emotivním způsobem. Silný citový prvek se Jean-Marc Boujuovi podařilo do fotografie vnést možná i proto, že i on je otcem čtyřleté dcery. Fotografie byla pořízena 31. března 2003 blízko An Najafu v základním táboře stoprvní letecké divize americké armády, kterou fotograf doprovázel během jejích bojových operací. Co se stalo s mužem na snímku a jeho synem není známo.
Exluzivně pro Digi poskytnul Jean-Marc Bouju krátký rozhovor.

Jaký fotoaparát používáte?

Mám dva Canony EOS-1D.

Vítězná fotografie byla pořízena v Iráku. Jak se Vám tam pracovalo?

Největší problém spočíval v tom, že jsem své foto příslušenství musel nějak chránit před všudypřítomným pískem. Proto jsem těla fotoaparátů a hlavně objektivy zabalil do plastikové tašky Ziploc. To se mi velmi osvědčilo, protože po celých devět týdnů, kdy jsem pobýval v poušti, fotoaparáty výborně fungovaly.

Co pro vás znamená fotografie?

Fotografování je pro mne způsob vidění světa a sdílení mého pohledu na svět s ostatními lidmi. Rozhodnul jsem se být žurnalistou s fotoaparátem, pokouším se vyprávět příběhy obrazy a ne slovy. Navíc se považuji za vizuálního člověka a mám rád obrázky - ať již to jsou fotografie, kresby či malby.

Co si myslíte o nových digitálních technologiích?

Miluji nové digitální systémy. Na způsobu pořizování fotografií digitály nic nezměnily. Pro žurnalistického je fotografa však rozhodující cesta, jakou se snímky dostávají z jeho fotoaparátu k divákům. A ta je s digitály mnohem rychlejší a jednodušší! Znamená to pro mne, že můžu trávit mnohem více času focením. Navíc je v současnosti kvalita fotografií pořízených digitály velmi, velmi vysoká. Fakt, že přes osmdesát procent fotografií, jež se letos ucházely o cenu World Press Photo, mě vůbec nepřekvapuje.

Jean-Marc Bouju (1962) vystudoval fakultu žurnalistiky na University of Texas v Austinu. Od roku 1993 pracuje pro renomovanou agenturu The Associated Press. Dvakrát si za své fotografie odnesl Pulitzerovu cenu. Poprvé v roce 1995 za snímek prchajících dětí, které se snažily přejít most oddělující Rwandu a Zair, po druhé v roce 1999 za fotografie atentátů na americkou ambasádu v Keni a v Tanzánii. Ve světě žurnalistické fotografie se proslavil hlavně díky své odvaze. S manželkou Karin a dcerou Lauren žije v Los Angeles.

Od 10. září do 3. října budou všechny vítězné snímky World Press Photo k vidění v pražském Karolinu.

 

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne