DIGIarena.e15.cz

Jediná správná cesta na Fotografii týdne

Uplynulé týdny nám přinesly záběry z vinic pod Pálavou. Jeden zadumaně zelenkavý a druhý v dechberoucí černobílé škále. Spojuje je jméno Back.
Jediná správná cesta na Fotografii týdne

Tak si totiž říká tvořivý lovec krajinek, jehož snímky se už mnohokrát dostaly do nejužšího výběru v rámci předchozích Fotografií týdne. V jeho tvorbě se od začátku objevují barevné i černobílé snímky přírody, ale klasická poetika stále více ustupuje naléhavé a dramatické atmosféře. Po několika měsících, kdy na jeho snímcích převládaly měkké tóny podzimu a křehkost zimního chladu, přišla opět změna. Na svých posledních fotografiích nám autor předkládá zdánlivě klidné a zamyšlené scenérie, okořeněné prvkem napětí. Kontrasty a nezanedbatelný nádech temnoty najdeme i na aktuální Fotografii týdne.

Jmenuje se „Pálavské eurovinice“, ale narozdíl od její barevné předchůdkyně bychom v ní romantiku opuštěných vinic hledali jen marně. Jak trefně poznamenává jeden ze čtenářů, spíše si vzpomeneme na pole křížů z přebalu LP od kapely Metallica. Kompozice z nekonečných řad naprosto stejných tyčí, uprostřed nichž jsme se ocitli, působí neuvěřitelně tísnivě. Kontrastní tyčky se stávají čímsi, co vystupuje z šera a stahuje se v zástupech kolem nás. Když se zahledíme do šera, zjistíme, že pomyslné mezery mezi nimi vyplňují mříže. Svoboda je pouze mýtus, musíme po zbytek života šlapat pouze po té „správné“, vyznačené cestě. Nebo je snad jiná možnost?

Klepněte pro větší obrázek
Pálavské eurovinice; foto: back

Backův opuštěný vinohrad patří mezi kompozice, pro které byl zřejmě stvořen čtvercový formát. Nabízí se však otázka, jestli je správné nechat jej „přestřihnout“ čarou horizontu přesně v půli, nebo spíše sáhnout po oblíbeném zlatém řezu. Autor si nevybral ani jednu z variant a výsledek z tohoto úhlu vyznívá poněkud rozpačitě, i když výrazná obloha na sebe strhává pozornost a zčásti tento přešlap zachraňuje.

Velmi dobrý pocit ze snímku podtrhuje také skvěle odvedená práce na poli dodatečných úprav – tvůrcův záměr je jasný, linie jsou působivé a přitom čisté, kompozice je jednoduchá, ale přitom zaujme už v malém náhledu. „Někdy prostě podmínky klapnou, tak jen zbývá zmáčknout spoušť,“ ospravedlňuje se autor stydlivě, ale je jasné, že do sbírky Fotografií týdne právě přibyl další výjimečný kousek.

Další článek




celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

... DuPe 15. 3. 2007, 17:12
jojo hacava 13. 3. 2007, 11:35

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.