Erasmus Rotterdamský, v jednom z nejpozoruhodnějších spisů renesance – Chvála Bláznivosti, ukazuje, jak směšné jsou formy seriózního nebo váženého způsobu života. Kniha je pozoruhodná především svoji literární lehkostí a vtipem.
A mimo jiné sám Erasmus by se mohl zařadit mezi ony intelektuály a učence, ze kterých si dělá legraci. Člověk nemůže být bez bláznivosti. A čím více se snaží o to, aby vypadal dostatečně vážně, učeně, seriózně, tím větší je rozdíl mezi tím, jak se jeví druhým a jaký si myslí, že skutečně je.
Paradoxní přitom je, že jen velice málo lidí je si této disproporce sama na sobě vědoma a dokáže s ní pracovat. Většina pak žije v podivně směšném, až karikaturním rozdělení, která má k autentickému lidství, o kterém tak ráda hovoří moderní filosofie, skutečně nesmírně daleko.
Bláznivost je něčím, co k životu nezpochybnitelně patří. Každý člověk má svoji bláznivost, či chceme-li svoji oblast bláznovství. Umění života pak spočívá jednak v jejím rozumném přijetí, ale také usměrnění a promyšlení. Jen tehdy, když si vlastní bláznivost uvědomíme, může skutečně žít a nebýt směšní druhým, sami sobě ani Bohu.
Jen i tak trochu zablbnout..., foto: sysho
Stát se bláznivým, respektive bláznivost přijmout, je jedinou cestou k moudrosti a opravdovosti. Snímek Jen si tak trochu zablbnout... je ukázkou toho, jak s tímto motivem v životě pracovat. Odložení seriózních forem a prožití autentické radosti, tance, krásy, to vše vede k tomu, že svět kolem nás se změní. Rozjasní a bude skutečným.
Gratuluji autorovi, kterým je Sysho k pěknému snímku, který ukazuje svět zvláštně, v kapkách deště, ale přesto v určitém ohledu skutečněji, než jaký je fyzicky. A dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých snímků uplynulého týden.
Manažeři z podvěží je snímek koncipovaný velice podobně jako předcházející fotografie. Jen místo bláznivosti si hraje s motivem lidské interakce, pózy a věže. Je to lež jako věž? Vkládá téměř každému divákovi do hlavy Subal.
Manažeři z podvěží, foto: subal
Vzdálené světy od Kubislava jsou ukázkou originálního geometrického a výtvarného vidění autora, na jehož předchozí tvorbu integrálně navazují.
Vzdálené světy, foto: Kubislav5
I cesta může být cíl je název známé písně od kapely Mňága & Žďorp, ale také motiv snímku Mlhavé ráno od lance1.
Mlhavé ráno, foto: lance1
A na závěr ještě Přístavní kaple od Lukáše Pecháčka, která zřejmě uzavírá myšlenkovou i fotografickou reflexi léta i dovolených.