DIGIarena.e15.cz

Jindřich Štreit: Fotografuji nenápadně

V brněnském Kavárna Baru byla 24. července zahájena výstava renomovaného českého dokumentaristy a fotografa Jindřicha Štreita. Fotografická výstava Tak blízko, tak daleko dokumentuje každodenní život v Čečensku a Ingušsku a zároveň upozorňuje na činnost humanitární organizace Sdružení Česká katolická charita.
Jindřich Štreit: Fotografuji nenápadně

Štreitův rozsáhlý fotografický soubor se skládá ze tří navzájem se prolínajících částí: Obyčejný život Ingušska, Život školek a Život uprchlických táborů. Proto výstava probíhá současně na třech místech v Brně - v Kavárna Baru, Pomalém Baru a v Café Steiner, do 18. srpna 2004.

Výstava, kterou pořádají občanská sdružení Nesehnutí, Soužití 21 a Sdružení Česká katolická charita má oporu ve stejnojmenné fotografické publikaci Jindřicha Štreita, jejímž základem se stalo sedm desítek černobílých snímků ze Zakavkazska. Jindřich Štreit za tuto svou již dvacátou publikaci získal na pražském veletrhu Svět knihy ocenění Nejlepší fotografická kniha roku.

Klepněte pro větší obrázek
Obal knihy Tak blízko, tak daleko

Ačkoli válka v Čečensku oficiálně skončila, krajina zůstává nadále jedním z nejbolavějších míst na Kavkaze. Čečenské obyvatelstvo se každodenně potýká se šikanováním ruskými úřady, policií a armádou, mučením a mimosoudními popravami. Na 350 000 lidí opustilo své domovy a nejvíce z nich se uchýlilo do sousedního Ingušska. Život uprchlíků je ale i zde velmi obtížný. Ingušská vláda zrušila postupně všechny oficiální tábory. "Bylo nesmírně těžké, ale krásné mít možnost poznat způsob života těchto lidí. Jsou velice hrdí a mají obrovskou chuť žít v míru, a přesto jsou neustále vláčeni různými frakcemi nebo politikou, což je odvádí od toho, aby žili normálním způsobem života," vyjádřil se k tamní situaci Jindřich Štreit.

Jindřich Štreit spolupracuje se Sdružením Česká katolická charita už tři roky. Na její pozvání odjel v létě 2003 na severní Kavkaz, do Ingušska a Čečenska, kde žil a dokumentoval nejen práci Charity v jedenácti dětských centrech, ale také všední místní život. "Do soukromí jsem se snažil zasahovat co nejmíň. Domnívám se, že moje fotografování je velmi nenápadné a nenarušuje atmosféru. Ale řekl bych, že hlavně v táborech bylo moje působení chápáno spíš jako zpestření fádního života."

Snímky Jindřicha Štreita jsou syrovými záběry ze života v nelidských podmínkách. Autorova míra empatie je přitom velmi hluboká. Jeho lidské dokumenty zobrazují rozpor mezi oficiálními obrázky propagandy a realitou. Ukazují zpustošení prostředí a lidí, ale rovněž tradiční zvyky, hodnoty a touhy, které si tito lidé navzdory situaci uchovávají.

Klepněte pro větší obrázek
Děti dostaly od charity nové školní batohy s pomůckami. Foto: Jindřich Štreit

Renomovaný český fotograf Jindřich Štreit se zabývá sociálním dokumentem. V současnosti vyučuje dokumentární fotografii na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě a na FAMU v Praze. Má za sebou více než 500 autorských výstav a jeho snímky jsou součástí prestižních veřejných sbírek doma i v zahraničí. Vydal 20 fotografických publikací, které dokumentují jeho projekty realizované ve Francii, Anglii, Rakousku, Německu, Maďarsku, Rusku, Japonsku, Číně a České republice. Při fotografování používá Nikon FM2 a Leicu.

Rozsáhlý rozhovor s Jindřichem Štreitem si můžete přečíst ve čtvrtém čísle časopisu DIGI, které vyjde 9. srpna.


 

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Nejlepší fotografie roku 2017 v galerii DIGIareny

Nejlepší fotografie roku 2017 v galerii DIGIareny

Rok se s rokem sešel a nastal čas malé retrospektivy do naší webové galerie. Pojďte se s námi podívat a zapřemýšlet nad nejlépe hodnocenými snímky, které jste do galerie v uplynulém roce nahráli.

Díky videu můžete cestovat zdarma po celém světě

Díky videu můžete cestovat zdarma po celém světě

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Život v zahálce je vnímaný jako nekvalitní, vnitřně nedobrý. Žít v zahálce je vzdání se toho, co bychom mohli označit jako aktivní lidství. Dokonce ani odpočinek, který jsme si zvykli přejmenovat na volný čas, není možné trávit zahálkou.

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Tři králové (či tři mágové) putují za králem z východu. Chtějí ho uvidět, obětovat mu zlato, kadidlo a myrhu. Na cestu se vydávají všichni společně. Musí si důvěřovat a být si oporou. Bez toho by byli ztraceni.

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Píseň Karla Kryla – Král a klaun zachycuje příběh krále, který dělá to, co mu právo dovoluje – vstupuje do války, pálí vesnice a dobývá města. Klaun vedle něj nejede na koni, ale na mezkovi, nemá meč, ale loutnu a přesto se rozhoduje něco dělat.

Fotografie týdne: kde je krtek – o tom, že důležité věci mohou zůstávat schované

Fotografie týdne: kde je krtek – o tom, že důležité věci mohou zůstávat schované

Vánoční příběh o narození Ježíše je příběhem udávajícím se pod zemí, plný překvapení a paradoxů. Josef mohl Marii nechat zabít a místo toho si bere nemanželského syna. Vydává se s těhotnou ženou do Betléma na sčítání lidu.

Fotografie týdne: dílo rukou – o práci člověka a díle jeho rukou

Fotografie týdne: dílo rukou – o práci člověka a díle jeho rukou

Hannah Arendtová ve své knize Vita Activa rozlišuje dva druhy práce či činností. Ten první lze označit za práci člověka, celého jeho těla, času a bytí. Jde o práci, jejímž jediným cílem je obživa, práci, kterou vykonáváme z nutnosti.

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!