DIGIarena.e15.cz

Jiří Toman v Pardubicích: Nenápadné velké zjevení

Jméno Jiřího Tomana zůstává ukryto kdesi v historii, přestože se jedná o výjimečného tvůrce 50. a 60. let 20. století. Důvodem může být Tomanovo dobrovolné stranění se společnosti anebo jeho předčasné úmrtí.

V současné době rozsáhlé dílo tohoto pardubického rodáka připomíná výstava v Domě U Jonáše. Jiří Toman (1924 – 1972) byl amatérem v tom pravém slova smyslu. Jako milovník a tvůrce fotografií žil celý život v rodných Pardubicích.

Občas za ním dojížděl z Prahy i Josef Sudek, aby se spolu toulali podél řeky Labe a vytvářeli snímky malebné rovinaté krajiny.

Když jsem se narodil a porozhlédl se po Zemi, jevila se mi potřeba nějak zaplnit čas, který mi zbývá do konce. Živelně jsem byl setkán s různými obory tvůrčí činnosti. Akademický spolek, tiskárna, výstavy, divadlo, knihy a pilně navštěvovaný biograf byla místa setkání. Ještě než jsem dokončil protektorátní střední školu, byl jsem změněn na léta 1943-1945 v totálního dělníka,“ napsal Jiří Toman ve svém životopisu.

Klepněte pro větší obrázek 
Jiří Toman, foto: Marie Holoubková

Už od mládí vynikal všestranným uměleckým talentem. Ještě před tím, než definitivně propadl fotografii a filmu, vytvářel aktivně grafiky, kresby a akvarely. Od roku 1945 navštěvoval Josefa Sudka, kterému byl zpočátku pomocníkem, asistentem a žákem a i posléze celoživotním přítelem.

Toman pomáhal Sudkovi při realizaci cyklu Praha panoramatická. Můžeme se jen domnívat, proč tak nadaný fotograf nikdy nenastoupil na pražskou FAMU, kam třikrát za sebou úspěšně složil zkoušky (v letech 1946, 1947 a 1948). Rozhodnutí zůstat v Pardubicích ho odřízlo od možnosti zapojit se naplno do uměleckého života.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Stanislav Kolíbal na svého přítele Jiřího Tomana vzpomenul v rozhovoru s Martinem Dostálem: „Jiří Toman byl altruista, často vystupoval ve prospěch jiných, když něco potřebovali, a na sebe mu potom nezbyl čas. Tam vidím také příčinu jeho neklidu a svých způsobem i neúspěchu jeho vlastní práce.“ Toman rád lidi organizoval a často na své chatě za městem pořádal různé mejdany, večírky pro své přátelé, zde se bavil a rozptyloval.

Na povrchu dospělý, ale uvnitř dítě, které dokáže najít v maličkosti denně viděné působivou věc ke hraní. Dětské hry byly oblíbeným tématem jeho fotografií: klukovský fotbálek na udupaném plácku, bruslení na zamrzlých zatopených loukách u Labe, sáňkování v Polabinách. Ve zvláštních oblibách měl především draky a sám byl organizátorem každoročních „drakiád“ u Labe. Nelze opomenout ani tolik známé novoročenky, které s oblibou fotil a rozdával svým přátelům.

Krása je všude kolem nás

Je jen jedno umění a to je smrtelně vážné, ale jen velice málo lidí tomu skutečně rozumí. A jestli je to obraz, hra nebo kresba na zamrzlém okně, je to jedno. Ty způsoby, které mizí jako dech na skle, mám rád proto, že jsou výsměchem na smysl, funkci a cenu uměleckého díla,“ vyjádřil se Toman v roce 1973, tedy rok před svou smrtí.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Toman fotil všechno – krajiny, sport, lidi, fragmenty i zátiší – lépe snad říct, že ve všem dokázal najít půvab. Scény si pečlivě instaloval, ale byla mu blízká i momentková fotografie. Jeho dílo je natolik široké a rozmanité, že cokoliv o něm řeknete, můžete si být jisti, že téměř vždy budete mít pravdu. Toman se ale škatulkování vyhýbal. Hrál si, avšak svou hru často nedovedl do konce; spokojil se většinou s vyvoláním filmu a zvětšoval už jen minimálně. První, kdo Tomanovo dílo uspořádal, byla Anna Fárová na začátku 90. let a představila ho jako průkopníka konceptualismu. Postupně byly zpracovávány i další části Tomanovy pozůstalosti.

Komentovaná prohlídka výstavy se koná 18.2.2014, průvodcem je kurátor Vít Bouček

Rozsáhlá výstava, kterou připravil kurátor Vít Bouček za Východočeskou galerii, zaplňuje téměř celý Dům U Jonáše v Pardubicích. K vidění jsou snímky známé i zcela nové; podstatnou část výstavy tvoří nové zvětšeniny zhotovené pardubickým fotografem Luďkem Vojtěchovským. Kromě fotografií nabízí výstava ukázku dalších autorových aktivit – koláží, ilustrací, kreseb a tvorby drobných objektů.

Klepněte pro větší obrázek 

Pro neznalce Tomanových děl bude výstava velkým překvapením. Málokdy se dnes stane, že se zjeví nějaký zapomenutý umělec, o kterém dlouhá léta nikdo nevěděl. Naposled to byl u nás Miroslav Tichý, rodák z Kijeva, kterého objevil švýcarský kurátor Buxbaum, aby ho následně představil světu.

Miroslav Tichý: osobnost stvořena náhodou

Miroslav Tichý: osobnost stvořena náhodou

Jedni o něm mluví jako o géniovi, v jiných vyvolává otázku, kdo z nás je blázen. Není jednoduché odpovědět. Jedno je ale jisté. Miroslav Tichý je nejuznávanějším českým fotografem ve světě.

Jiřího Tomana bychom k Tichého zjevu mohli přirovnat. Podivný mužík, který se rád toulal ulicemi a všímal si věcí, které by jiný přehlédl. Lidé z okolí měli Tomana za blázna a kroutili hlavou nad tím, co na té zdi Toman vidí, proč fotí do prázdna. Na podobné řeči však pardubický rodák nikdy moc nedal. Naštěstí...

 

Jiří Toman

  • 4. 12. 2013 – 16. 3. 2014
  • Dům U Jonáše
  • Pernštýnské nám. 50, Pardubice

Pět otázek pro kurátora Víta Boučka

Jak dlouho jste retrospektivní výstavu Jiřího Tomana připravovali?

Jedná se již o čtvrtou výstavu Jiřího Tomana, která se ve Východočeské galerii uskutečnila. Postupně se zhodnocují nákupy negativů, dary a získání částí pozůstalosti a to od již zhruba od poloviny 90 let. Na současné výstavě se pracovalo skoro celý rok, čekali jsme na grant MK ČR, na uvolnění peněz, což bylo až po polovině roku. Bylo nutno zhotovit fotografie z negativů, většinou i z těch, které pravděpodobně ještě ani nikdy nebyly kopírovány.

Téměř všechny posmrtné výstavy Jiřího Tomana byly vytvořeny na nových zvětšeninách a poněkud chaoticky, takže ty zvětšeniny jsou neoznačené a mohou se mylně považovat za původní zvětšeniny. Toman fotil hodně a zvětšoval málo, asi i z finančních důvodů, ale také na to neměl vůli ani čas. Takže výstava postavená na nových zvětšeninách, které v duchu Tomana vytvořil Luděk Vojtěchovský, má své opodstatnění. Na původních Tomanových fotkách by se výstava postavit nedala.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Kolik Tomanových fotografií výstava čítá a podle čeho jste je vybíral?

Na výstavě je 160 fotografií, 42 koláží a několik drobných objektů, celkem asi 215 prací. Výběr by měl být objektivní, a proto zahrnoval i neznámé práce ze 40 let. Nejen soubor Volby 1946, ale i snímky poetického charakteru – města, řeky Labe a Loučné, jez a splav, chatu Vozuty medo apod.

Důraz tedy nebyl položen jen na panoramata a „hry a přání“, tedy na ty slavné novoročenky. Výstava chtěla Tomana představit co nejkomplexněji. Navíc v Pardubicích tyto snímky mají i jiné – regionální vyznění. Dokonce má částečně i prvky dokumentu doby, přestože Toman dokumentaristou programově nebyl. Fotky jsem vybíral podle toho, aby vypověděly o Tomanovi co nejvíce. Neupřednostňoval jsem tedy pouze estetická kritéria.

Klepněte pro větší obrázek 

Vnímáte postavu Jiřího Tomana jako významnou pro Pardubický region?

Ocenil bych cit pro zachycení absurdity či komičnosti situace, talent pro nenápadnou symbolickou zkratku, originalitu prvotního nápadu a jeho zpracování. Na výstavě jsem se snažil poukázat na jakousi Tomanovu strategii v hledání kompozice a originalitu vidění konkrétního jevu či situace. Tomanovo vidění bylo dějové a mělo filmařské prvky.Důležitý je i obrovský inspirativní koncepční a estetický vliv Josefa Sudka. Proto jsem také ve výstavě vytvořil celek zátiší…

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Myslíte, že jeho dílo dokáží Pardubice dnes ocenit?

Myslím, že se daří Tomana v Pardubicích zviditelňovat jako významnou osobnost. Fotka má tu výhodu, že ji dokáže přijmout i poměrně výtvarně nedotčená veřejnost. Dobře na výstavu reagovala paní primátorka Pardubic Štěpánka Fraňková – nejen že byla z města podpořena výstava grantem, ale Tomanova fotka na schodech do Tyršových sadů z roku 1957 – sloužila jako inspirace pro novoročenku primátorky. Reakcí z vernisáže bylo víc, jestli bude zájem o reprízu výstavy nebo její části, se teprve ukáže, ale nějaké přísliby byly vyřčeny.

Klepněte pro větší obrázek 

Co tedy se tedy s výstavou stane, až v Domě U Jonáše skončí?

Nevím, ale bylo by dobré výstavu reprízovat. Katalog a adjustace výstavy by to umožnila. Už teď mohu říct, že na konci roku 2014, snad v listopadu, by se měla uskutečnit menší výstava fotografií Jiřího Tomana, které mají víceméně dokumentární historickou hodnotu a které se vztahují k proměnám Pardubic. To ale již budu připravovat jako důchodce externě. Jsem rád, že jsem stihl pro Tomana učinit alespoň toto. Bez grantu by se taková výstava ve Východočeském muzeu za stávající ekonomické situace udělat nedala.

Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Miroslav Tichý rodák z Kyjova!!! MC61 4. 2. 2014, 08:40

Další podobné články

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne