DIGIarena.e15.cz

Jordi Socías: Fotka vyžaduje nadání, ale taky vzdělání

Seznam kapitol
„To co ostatní vidí, já prožívám,“ říká španělský fotoreportér Jordi Socías, jehož díla zdobí přes léto prostory pražského institutu Cervantes. Obsaženo je zde téměř osmdesát fotografií.

Hned, jak jsem vešla do místnosti a spatřila první obraz, došlo mi, jak blízko má Jordi k člověku. Ačkoliv se z velké části jedná o reportážní fotografii, dokázal v ní zachytit osobnost každého vyobrazeného jedince, ať v negativním nebo pozitivním smyslu. Jordi říká, že krásu nachází v talentu, a ten je podle něj ve všech. Liší se pouze jeho množství.

Jordi Socías se narodil těsně po válce do dělnické republikánské rodiny. Dětství strávil v hlavním městě Španělska, avšak v bídě – vyrůstal na chodnících, volných prostranstvích, mezi domácími pracemi a bary. Kdykoliv se našla vhodná chvíle, rád pozoroval okolí, a tato vlastnost se mu stala osudovou. Ač se k fotografii dostal čistě náhodou, věnuje se jí už více než třicet let. 

Klepněte pro větší obrázek  
Foto: Jordi Socías

Za tu dobu se z původního hodináře stal vynikající odborník žurnalistického řemesla. V začátcích hodně studoval, podle něj totiž fotografie vyžaduje nejen nadání, ale i vzdělání. „Je to součást kultury a jako taková se živí z jiných umění a z pohledu, což je něco, co nás v této zemi nikdo neučí rozvíjet,“ vysvětluje, proč studoval francouzské knihy. Pracoval v několika časopisech,vyzkoušel si fotit společenská i politická témata, ale jemu byla nejbližší kultura – focení talentovaných lidí. 

Klepněte pro větší obrázek 
Foto: Jordi Socías

Nakonec Jordi před deseti lety zakotvil v časopise El Europeo, kde dělá kromě fotoreportéra navíc editora. To má podle něj nesmírnou výhodu. Časopis totiž přirovnává k filmu, a proto je třeba seřadit fotografie vhodně. „Časopisy mají dvojí čtení: obrazové a textové. Je třeba poskládat obrázky tak, abys donutil čtenáře přemýšlet,“ říká.

V posledních letech se tento Katalánec věnuje tomu, co ho baví nejvíc – portrétuje známé osobnosti. Tedy opět má blízko k nadaným lidem. Snímky z této etapy zdobí celou jednu stěnu výstavy. V jeho sbírce nalezneme filmaře a hudebníky, ale neskrývá ani vášeň pro ženy. Věřte, že Penélope Cruz, která se stala hlavní tváří výstavy v Praze, není jediný důvod, proč zajít do institutu Cervantes. Kromě autorova portrétu spatříte i obraz Salvadora Dalího či Palomy Picassové, začervenáte se nad obrazem nahého klínu nebo se vám zamotá hlava nad snímky šilhajícího muže. V neposlední řadě přijel Jordi představit černobílé fotografie z období španělského přechodu k demokracii, kdy se plížil davem a nahlížel do obličejů rozbouřených lidí.

Klepněte pro větší obrázek 
Foto: Jordi Socías

Výstavu můžete shlédnout do 10. září v institutu Cervantes, který sídlí v ulici Na Rybníčku. Před vstupem do galerie si nezapomeňte vzít brožuru, která byla vyrobena speciálně pro tuto akci a v níž naleznete rozsáhlý životopis Jordia Socíase. V případě většího zájmu si můžete na místě pořídit rovnou knihu.

Další kapitola
Seznam kapitol


celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Pravda článek krapet stručnější, ale doprovo… MJirasek 19. 7. 2011, 13:16

Další podobné články

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát