DIGIarena.e15.cz

Josef Sudek neznámý

Ke stodesátému výročí narození třicáté výročí úmrtí autora – takový podtitul má výstava legendárního českého fotografa Josefa Sudka, která právě probíhá v Moravská galerie v Brně.

Vernisáž výstavy sice proběhla již 14.prosince 2006 a v Uměleckoprůmyslovém muzeu na Husově ulici v Brně ji však můžete navštívit až do 25. března 2007. Nejde o úplně první zpětné nahlédnutí do tvorby Josefa Sudka. Moravská galerie v Brně se věnuje dílu tohoto významného umělce systematicky již od roku 1969 a vlastní přes šest set jeho fotografií. Většinu snímků věnovala galerii sestra Josefa Sudka – Božena Sudková.

Klepněte pro větší obrázek
Takto zachytil Josefa Sudka fotograf Miloň Novotný

Expozice obsahuje čtyříasedmdesát fotografií ze Sudkovy rozsáhlé rané tvorby, konkrétně z let 1918–1942. Jde o takzvané salónní fotografie, tedy snímky, kterými byly obesílány fotografické salóny v Čechách a v zahraničí. Salóny měly soutěžní charakter. Práce hodnotila porota určitým počtem bodů a z publikovaných ročenek se pak autor dozvěděl, zda a na kolika salónech uspěl. Svým způsobem byly tyto fotografie vizitkou státu, ze kterého pocházely.

Zveřejněné snímky reprezentují všechny tehdy oblíbené žánry. Naleznete zde lyrické krajinky se serpentýnami a bílými patníky, dramatické záběry nebe (např. snímky Dítě a mrak, Vítr či Před bouří), vynikající snímky Prahy, které však nezachycují jen scenérie, ale také nostalgii starých uliček a promenád, detaily architektury katedrály sv. Víta a mnoho dalších námětů. Nechybí samozřejmě četná zátiší, v nichž vyniká autorův cit pro světelné tóny a hry odlesků; reklamní snímky a portréty významných osobností (například Jaroslava Ježka či Jaromíra Funkeho), portréty žen a dokonce akty.

Klepněte pro větší obrázek

Sudkovy fotografie jsou nebývale působivé svojí lyričností. Vyzařuje z nich čirá radost ze života a tvorby, autor objevuje krásu prostých předmětů, škálu citových, tvarových a světelných tónů. A to vše i přes zranění a omezenou fotografickou techniku v první polovině 20. století. Své panoramatické snímky nafotil Josef Sudek pomocí starého speciálního Kodakova přístroje na formát 10 × 30 cm – a to někdy dokonce na výšku. Při pohledu na vzhled tehdejších přístrojů nelze než smeknout. Později Sudek přešel k větším formátům – až 30 × 40 cm. Pražská panoramata zachycoval Sudek také zrcadlovkou 9 × 9 cm z ruky.

Klepněte pro větší obrázek

K výstavě byl vydán katalog s názvem Josef Sudek neznámý – Salonní fotografie 1918–1942. Vydalo jej nakladatelství Kant ve spolupráci Moravskou galerií v Brně a obsahuje dosud nepublikované údaje o salonech, kterých se Josef Sudek v době svého působení zúčastnil. Nechybí samozřejmě údaje o jednotlivých fotografiích včetně jejich reprodukcí.

Život Josefa Sudka

Josef Sudek se narodil 17. března 1896 v Kolíně nad Labem. Vyučil se knihařem, krátkou dobu se tímto povoláním živil v Nymburku, zajímal se o fotografii a fotografování. V době první světové války musel nastoupit vojenskou službu, která ovlivnila celý jeho budoucí život. V květnu 1917 byl na italské frontě zasažen úlomkem granátu do pravého ramene. Přišel o pravou paži a do roku 1920 žil po vojenských nemocnicích. Ztráta ruky mu však nezabránila ve fotografické tvorbě.

Klepněte pro větší obrázek
Jeden ze starších snímků J.S. (1950)

V letech 1922-1924 se na Státní grafické škole v Praze u prof. Karla Nováka vyučil fotografem. Stal se členem Pražského amatérského spolku fotografů a spoluzakladatelem Pražské fotografické společnosti. V roce 1922 zpracoval své snímky vzniklé v karlínské invalidovně do cyklu nazvaného Invalidovna (1922–1927). Spojujícím prvkem této série nejsou jen snímky lidí zmrzačených ve válce, ale také zvláštní šerosvit, hra světla a stínů a nejasné kontury, které navozují atmosféru nejistoty lidí vyřazených kvůli svému handicapu ze společnosti.

Dalším zážitkem, který velmi ovlivnil Sudkovu tvorbu, byla návštěva Itálie v roce 1926. V této době se v něm začínají svářet vlivy impresionismu a realismu. Sudek dal přednost realismu, zařídil si ateliér a plně se věnoval fotografii. Vytváří snímky krajin, panoramat Prahy, reklamní fotografie a portréty, pracuje pro nakladatelství Družstevní práce. V roce 1938 jsou jeho fotografie poprvé vystaveny v Praze na výstavě Spolku výtvarných umělců Mánes.

Klepněte pro větší obrázek

Od roku 1940 přestal negativy zvětšovat a pracoval pouze technikou kontaktních otisků. V sedmdesátých letech byl uznáván především v USA, jako jeden z nejvýznamnějších představitelů subjektivizace moderní fotografie. Josef Sudek, jeden z nejvýznamnějších průkopníků fotografie v Čechách, zemřel 15. září 1979 v Praze.

Klepněte pro větší obrázek

První Sudkovu soubornou výstavu uspořádala před třiceti lety právě Moravská galerie. Další podobné výstavy proběhly při příležitosti 150. výročí fotografie v Budapešti roku 1989 a při příležitosti stého výročí narození a dvacátého výročí úmrtí autora. Také tuto výstavu, nazvanou Tichý heretik, pořádala Moravská galerie v Brně. Vystaveny byly dvě stovky snímků. Nejvíce navštěvovanou výstavou Josefa Sudka se stala výstava jeho pozdního díla z let 1940–1970, kterou roku 1998 uvedlo Kunstmuseum Wolfsburg a později také galerie ve Španělsku, Finsku, Litvě a Polsku.

Další článek




celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

Také děkuji john 10. 2. 2007, 21:09
Pěkný článek Martin Janošek 20. 1. 2007, 09:07

Další podobné články

Nejlepší fotografie roku 2017 v galerii DIGIareny

Nejlepší fotografie roku 2017 v galerii DIGIareny

Rok se s rokem sešel a nastal čas malé retrospektivy do naší webové galerie. Pojďte se s námi podívat a zapřemýšlet nad nejlépe hodnocenými snímky, které jste do galerie v uplynulém roce nahráli.

Díky videu můžete cestovat zdarma po celém světě

Díky videu můžete cestovat zdarma po celém světě

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Život v zahálce je vnímaný jako nekvalitní, vnitřně nedobrý. Žít v zahálce je vzdání se toho, co bychom mohli označit jako aktivní lidství. Dokonce ani odpočinek, který jsme si zvykli přejmenovat na volný čas, není možné trávit zahálkou.

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Tři králové (či tři mágové) putují za králem z východu. Chtějí ho uvidět, obětovat mu zlato, kadidlo a myrhu. Na cestu se vydávají všichni společně. Musí si důvěřovat a být si oporou. Bez toho by byli ztraceni.

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Píseň Karla Kryla – Král a klaun zachycuje příběh krále, který dělá to, co mu právo dovoluje – vstupuje do války, pálí vesnice a dobývá města. Klaun vedle něj nejede na koni, ale na mezkovi, nemá meč, ale loutnu a přesto se rozhoduje něco dělat.

Fotografie týdne: kde je krtek – o tom, že důležité věci mohou zůstávat schované

Fotografie týdne: kde je krtek – o tom, že důležité věci mohou zůstávat schované

Vánoční příběh o narození Ježíše je příběhem udávajícím se pod zemí, plný překvapení a paradoxů. Josef mohl Marii nechat zabít a místo toho si bere nemanželského syna. Vydává se s těhotnou ženou do Betléma na sčítání lidu.

Fotografie týdne: dílo rukou – o práci člověka a díle jeho rukou

Fotografie týdne: dílo rukou – o práci člověka a díle jeho rukou

Hannah Arendtová ve své knize Vita Activa rozlišuje dva druhy práce či činností. Ten první lze označit za práci člověka, celého jeho těla, času a bytí. Jde o práci, jejímž jediným cílem je obživa, práci, kterou vykonáváme z nutnosti.

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!