DIGIarena.e15.cz

Josef Sudek neznámý

Ke stodesátému výročí narození třicáté výročí úmrtí autora – takový podtitul má výstava legendárního českého fotografa Josefa Sudka, která právě probíhá v Moravská galerie v Brně.

Vernisáž výstavy sice proběhla již 14.prosince 2006 a v Uměleckoprůmyslovém muzeu na Husově ulici v Brně ji však můžete navštívit až do 25. března 2007. Nejde o úplně první zpětné nahlédnutí do tvorby Josefa Sudka. Moravská galerie v Brně se věnuje dílu tohoto významného umělce systematicky již od roku 1969 a vlastní přes šest set jeho fotografií. Většinu snímků věnovala galerii sestra Josefa Sudka – Božena Sudková.

Klepněte pro větší obrázek
Takto zachytil Josefa Sudka fotograf Miloň Novotný

Expozice obsahuje čtyříasedmdesát fotografií ze Sudkovy rozsáhlé rané tvorby, konkrétně z let 1918–1942. Jde o takzvané salónní fotografie, tedy snímky, kterými byly obesílány fotografické salóny v Čechách a v zahraničí. Salóny měly soutěžní charakter. Práce hodnotila porota určitým počtem bodů a z publikovaných ročenek se pak autor dozvěděl, zda a na kolika salónech uspěl. Svým způsobem byly tyto fotografie vizitkou státu, ze kterého pocházely.

Zveřejněné snímky reprezentují všechny tehdy oblíbené žánry. Naleznete zde lyrické krajinky se serpentýnami a bílými patníky, dramatické záběry nebe (např. snímky Dítě a mrak, Vítr či Před bouří), vynikající snímky Prahy, které však nezachycují jen scenérie, ale také nostalgii starých uliček a promenád, detaily architektury katedrály sv. Víta a mnoho dalších námětů. Nechybí samozřejmě četná zátiší, v nichž vyniká autorův cit pro světelné tóny a hry odlesků; reklamní snímky a portréty významných osobností (například Jaroslava Ježka či Jaromíra Funkeho), portréty žen a dokonce akty.

Klepněte pro větší obrázek

Sudkovy fotografie jsou nebývale působivé svojí lyričností. Vyzařuje z nich čirá radost ze života a tvorby, autor objevuje krásu prostých předmětů, škálu citových, tvarových a světelných tónů. A to vše i přes zranění a omezenou fotografickou techniku v první polovině 20. století. Své panoramatické snímky nafotil Josef Sudek pomocí starého speciálního Kodakova přístroje na formát 10 × 30 cm – a to někdy dokonce na výšku. Při pohledu na vzhled tehdejších přístrojů nelze než smeknout. Později Sudek přešel k větším formátům – až 30 × 40 cm. Pražská panoramata zachycoval Sudek také zrcadlovkou 9 × 9 cm z ruky.

Klepněte pro větší obrázek

K výstavě byl vydán katalog s názvem Josef Sudek neznámý – Salonní fotografie 1918–1942. Vydalo jej nakladatelství Kant ve spolupráci Moravskou galerií v Brně a obsahuje dosud nepublikované údaje o salonech, kterých se Josef Sudek v době svého působení zúčastnil. Nechybí samozřejmě údaje o jednotlivých fotografiích včetně jejich reprodukcí.

Život Josefa Sudka

Josef Sudek se narodil 17. března 1896 v Kolíně nad Labem. Vyučil se knihařem, krátkou dobu se tímto povoláním živil v Nymburku, zajímal se o fotografii a fotografování. V době první světové války musel nastoupit vojenskou službu, která ovlivnila celý jeho budoucí život. V květnu 1917 byl na italské frontě zasažen úlomkem granátu do pravého ramene. Přišel o pravou paži a do roku 1920 žil po vojenských nemocnicích. Ztráta ruky mu však nezabránila ve fotografické tvorbě.

Klepněte pro větší obrázek
Jeden ze starších snímků J.S. (1950)

V letech 1922-1924 se na Státní grafické škole v Praze u prof. Karla Nováka vyučil fotografem. Stal se členem Pražského amatérského spolku fotografů a spoluzakladatelem Pražské fotografické společnosti. V roce 1922 zpracoval své snímky vzniklé v karlínské invalidovně do cyklu nazvaného Invalidovna (1922–1927). Spojujícím prvkem této série nejsou jen snímky lidí zmrzačených ve válce, ale také zvláštní šerosvit, hra světla a stínů a nejasné kontury, které navozují atmosféru nejistoty lidí vyřazených kvůli svému handicapu ze společnosti.

Dalším zážitkem, který velmi ovlivnil Sudkovu tvorbu, byla návštěva Itálie v roce 1926. V této době se v něm začínají svářet vlivy impresionismu a realismu. Sudek dal přednost realismu, zařídil si ateliér a plně se věnoval fotografii. Vytváří snímky krajin, panoramat Prahy, reklamní fotografie a portréty, pracuje pro nakladatelství Družstevní práce. V roce 1938 jsou jeho fotografie poprvé vystaveny v Praze na výstavě Spolku výtvarných umělců Mánes.

Klepněte pro větší obrázek

Od roku 1940 přestal negativy zvětšovat a pracoval pouze technikou kontaktních otisků. V sedmdesátých letech byl uznáván především v USA, jako jeden z nejvýznamnějších představitelů subjektivizace moderní fotografie. Josef Sudek, jeden z nejvýznamnějších průkopníků fotografie v Čechách, zemřel 15. září 1979 v Praze.

Klepněte pro větší obrázek

První Sudkovu soubornou výstavu uspořádala před třiceti lety právě Moravská galerie. Další podobné výstavy proběhly při příležitosti 150. výročí fotografie v Budapešti roku 1989 a při příležitosti stého výročí narození a dvacátého výročí úmrtí autora. Také tuto výstavu, nazvanou Tichý heretik, pořádala Moravská galerie v Brně. Vystaveny byly dvě stovky snímků. Nejvíce navštěvovanou výstavou Josefa Sudka se stala výstava jeho pozdního díla z let 1940–1970, kterou roku 1998 uvedlo Kunstmuseum Wolfsburg a později také galerie ve Španělsku, Finsku, Litvě a Polsku.

Další článek




celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

Také děkuji john 10. 2. 2007, 21:09
Pěkný článek Martin Janošek 20. 1. 2007, 09:07

Další podobné články

Fotografie týdne: Prostý muž a tažná kráva

Fotografie týdne: Prostý muž a tažná kráva

Když se o někom řekne, že je to prostý člověk, nemusí to znamenat, že by byl analfabetem nebo nevzdělancem. Ostatně také babička Boženy Němcové, alespoň jako literární postava, byla na jedné straně archetypem prostoty a na druhé moudrosti.

Fotografie týdne: Rozprostřel jsem své sny pod tvé nohy...

Fotografie týdne: Rozprostřel jsem své sny pod tvé nohy...

...našlapuj lehce, neboť kráčíš po mých snech, je citátem anglického básníka Samuela Butlera. Otevírá přitom dvě důležité otázky – proč sníme a co s těmi sny mají dělat druzí. Na první otázku by bylo možné odpovědět psychologicky.

Takto vypadá 24 hodin zachycených v gigantickém timelapse Londýna

Takto vypadá 24 hodin zachycených v gigantickém timelapse Londýna

Fotografie týdne: Industriality II

Fotografie týdne: Industriality II

Továrna není jen místo, kde se něco vyrábí, ale sociální fenomén. Joshua B. Freeman ve své knize Behemoth ukazuje, jak továrna a struktura společnosti spolu těsně souvisejí. Postavit velkou a úspěšnou továrnu totiž předpokládá mít v ní koho zaměstnat

Fotografie týdne: Černobílé blues ....

Fotografie týdne: Černobílé blues ....

Peter Jervis ve svých knihách pracuje s pojmem epizodická zkušenost. Jde o nějaký nejmenší atomický celek poznání, který nám umožní o světě něco vypovědět. Epizodickou zkušeností může být čas potřebný pro rozpoznání kolegy z práce nebo třeba poznání melodie oblíbené písně.

V LA mají muzeum selfie, jejich focení má na svědomí již více jak 127 životů

V LA mají muzeum selfie, jejich focení má na svědomí již více jak 127 životů

Různá muzea proti pořizování různých fotografují bojují různými způsoby. Ne však muzeum selfie, které se nachází v americkém Los Angeles. To k tomu totiž přímo nabádá, mějte se ale na pozoru před „selfitis“...

Společnost Netflix převedla na plátno historii značky Kodachrome

Společnost Netflix převedla na plátno historii značky Kodachrome

Sony World Photography Awards 2018 – vítězové ve znamení neotřelých snímků

Sony World Photography Awards 2018 – vítězové ve znamení neotřelých snímků

Celosvětová fotografická soutěž Sony World Photography Awards se poprvé konala v roce 2008 a za uplynulou dobu se z ní stalo uznávané fotografické klání s celosvětovou účastí a renomé.