Před příchodem digitálních fotoaparátů to měli všichni fotografové o něco jednodušší. Když si řekli: „vezmi na to padesátku“, tak každý věděl, o jaký úhel záběru se jedná. Dnes je situace poněkud složitější. Kdo se chce domluvit, musí umět počítat.
Když nasadíte základní objektiv s fyzickou ohniskovou vzdáleností 50 mm, bude se již chovat jinak než na kinofilmovém těle. Většina digitálních zrcadlovek má totiž velikost snímače zhruba poloviční než je velikost kinofilmového políčka. Menší snímač pak působí, jako kdybyste udělali z fotografie výřez. Úhel záběru je díky tomu menší.
Šířka záběru se s menším čipem zužuje
A tady nastaly potíže. Když řeknete digitálnímu fotografovi, aby použil objektiv s ohniskem 100 mm, bude úhel záběru odpovídat 150 mm objektivu nasazenému na kinofilmovém těle. Řešením by samozřejmě bylo, kdybychom se vyjadřovali pouze v úhlech záběru, ty však většina lidí nezná zpaměti. Ohniska se začala přepočítávat na kinofilmová, protože jejich úhly záběru mají lidé „v oku“.
Pokud chcete zjistit prodlužovací koeficient ohniskové vzdálenosti vašeho digitálu a odpovídající úhel záběru, můžete použít naši kalkulačku.
Zajímá Vás, jak jsme došli k výpočtu? Není to zas až tak složité, kalkulačku si můžete například udělat (nebo stáhnout zde) i v Excelu a nosit ji neustále s sebou v notebooku.
Úhel záběru = 2× arcustangens (úhlopříčka média / (2× fyzická ohnisková vzdálenost))
Fyzickou ohniskovou vzdálenost zjistíte v manuálu k vašemu přístroji či objektivu. Úhlopříčku můžete dopočítat například pomocí Pythagorovy věty a znalosti rozměrů snímače:
Úhlopříčka = odmocnina (šířka2 + výška2)
Pokud vás zajímá, jaký je u vašeho fotoaparátu přesný koeficient přepočtu na kinofilmové ohnisko, vydělte úhlopříčku kinofilmového políčka úhlopříčkou snímače fotoaparátu. Kinofilmové políčko má rozměry 24 × 36 mm a úhlopříčku 43,27 mm
Koeficient přepočtu ohniska na kinofilm = 43,27/úhlopříčka snímače
Relativní ohnisková vzdálenost = koeficent přepočtu × fyzická ohnisková vzdálenost objektivu