DIGIarena.e15.cz

Karezoid Michal Karcz, ten který nahlíží do snů i strachů

Jak vyjádřit své sny a myšlenky? Umění může být jednou z možností. Karezoid Michal Karcz dlouho váhal mezi malířstvím a fotografií, rozhodl se až s nástupem digitálních technologií.

Místa ze snů, touhy, strachů, fantazií. Svět, který jen jako, se přesto může stát noční můrou. Mladý polský umělec a absolvent Vysoké školy umění ve Varšavě Karezoid Michal Karcz dokáže zasáhnout slabinu každého.

Strach z výšek, ze samoty, ze tmy, z hadů, vše co nás dosud strašilo ve snech, se skrývá v Karczových fotografiích. Karezoid Michal Karcz býval vášnivým malířem. S o nic menší náruživostí se však v 90. letech začal věnovat také fotografii. Jak tyto dva obory spojit? A hlavně, jak zrealizovat co nejlépe své vize?

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

S těmito otázkami se Karcz potýkal už v počátcích své umělecké kariéry. Později preferoval čím dál více dostupnější fotografii před malbou, ale stále se cítil být omezován technikou. Až nástup digitálu určil, kam se Karcz bude dále ubírat.

Byl jsem fascinován malbou i fotografií,“ říká šestatřicetiletý fotograf, „a vznik digitálních technologií spojil mé dva zájmy do jednoho celku. Až digitální fotografie mi dala tu možnost realizovat obrazy, které v černé komoře nebyly možné.“

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Kde však Karcz přichází na své nápady, kde vznikají jeho představy? „Moje inspirace pochází od tvorby mnoha umělců, ale nezáleží na tom, jak se ke mně dostanou, zda je vidím nebo slyším. Hudba má snad největší vliv na mou práci. Je nedílnou součástí obrazů v mé mysli, druh zvuku, který dokáže zpodobnit viditelnou scén,“ říká Karcz, který nejraději poslouchá amerického zpěváka Steva Roache – jednoho z jeho klientů. Pro hudebníky mladý fotograf pracuje často, většinou se jedná o polské kapely, ale v seznamu bychom našli hudebníky z celé Evropy.

Do osamocených krajin a apokalyptických scenérií zasazuje Karcz stejně vzdálené trpasličí postavy. Do tváře jim můžeme pohlédnout pomocí samostatných portrétů, jimž se Karcz také věnuje. Osoby s jasnýma a prázdnýma očima a smrtelně vybledlou pokožkou. A stejně tak zpodobnil polský umělec i sám sebe.

Klepněte pro větší obrázek
Karezoid Michal Karcz

Blankytně modrá rozepnutá košile splývá s namodralou tváří. Fotka připomínající zprvu momentku vytvořenou mobilem, je stejně nenucená jako amatérské snímky, které si dáváme na Facebook. Avšak cosi ji z té spontánnosti chybí. Snad ty jasně pronikavé oči. Momentka muže z představ.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Z fotografů, kteří mě inspirují, převládají portrétisti,“ přiznává Karcz, který si nejraději prohlíží tvorbu Annie Leibovitz a portréty Helmuta Newtona a neopovrhne ani krajinami od Ansela Adamse. To, co chce ve svých fotografiích zobrazit, je samota a prázdnota. A daří se mu to velice dobře.

Další článek




celkem 11 komentářů

Nejnovější komentáře

Nic objevného tu nevidím. Podobně vykalkulov… Ivanaga 18. 3. 2013, 15:54
Jsem asi těžce deformovanej :), ale já z těc… Martin D 15. 3. 2013, 13:11
Naopak, pane. Mě je z těch fotek smutno. Ale… andrea 15. 3. 2013, 11:50
rozplival jsi se sám, ostatní se - právem - … reign 14. 3. 2013, 19:43
@1984: až se budeš potřebovat zase vyblít, t… jack08 14. 3. 2013, 17:49

Další podobné články

Fotografie týdne: Počula si ...

Fotografie týdne: Počula si ...

Podle Hanse Urs von Balthasara znamená slovo komunita etymologicky spojení dvou slov dohromady či spolu a zeď. Zeď, je to, co odděluje členy komunity od těch ostatních. Je to prostor bezpečí za hradbami, který vyžaduje jistou loajalitu, společný jazyk, hodnoty, či blízkost.

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Jen několik málo fotografií se stalo opravdu ikonickými – každý je viděl a snadno si je vybaví. Mnohá tato díla mají moc promítnout se do reálného světa a ovlivnit skutečnost. Patří mezi ně i snímek Dorothey Langeové Kočující matka.

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Sledovat kulturu toho, jak nakládáme s mrtvými je nesmírně zajímavé a poučné, nikoli kvůli nim samotným, ale především proto, že nám ukazuje, jak k vlastní smrti a bytí ve světě přistupujeme sami

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Emoce patří mezi nesporně literárně nejreflektovanější, ale současně nejméně vážně branou složku, lidského myšlení či osobnosti vůbec.

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Fotografie týdne: Za oponou

Fotografie týdne: Za oponou

Hannah Arendtová ve své knize Původ totalitarismu nesmírně pečlivě analyzuje to, jak snadno člověk upadne do schémat veřejného mínění, aniž by byl schopen a ochoten napřít svůj kritický úsudek, jenž by mohl vést k tomu, že některá obecně tradovaná interpretační pojetí překročí nebo problematizuje.