DIGIarena.e15.cz

Karezoid Michal Karcz, ten který nahlíží do snů i strachů

Jak vyjádřit své sny a myšlenky? Umění může být jednou z možností. Karezoid Michal Karcz dlouho váhal mezi malířstvím a fotografií, rozhodl se až s nástupem digitálních technologií.

Místa ze snů, touhy, strachů, fantazií. Svět, který jen jako, se přesto může stát noční můrou. Mladý polský umělec a absolvent Vysoké školy umění ve Varšavě Karezoid Michal Karcz dokáže zasáhnout slabinu každého.

Strach z výšek, ze samoty, ze tmy, z hadů, vše co nás dosud strašilo ve snech, se skrývá v Karczových fotografiích. Karezoid Michal Karcz býval vášnivým malířem. S o nic menší náruživostí se však v 90. letech začal věnovat také fotografii. Jak tyto dva obory spojit? A hlavně, jak zrealizovat co nejlépe své vize?

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

S těmito otázkami se Karcz potýkal už v počátcích své umělecké kariéry. Později preferoval čím dál více dostupnější fotografii před malbou, ale stále se cítil být omezován technikou. Až nástup digitálu určil, kam se Karcz bude dále ubírat.

Byl jsem fascinován malbou i fotografií,“ říká šestatřicetiletý fotograf, „a vznik digitálních technologií spojil mé dva zájmy do jednoho celku. Až digitální fotografie mi dala tu možnost realizovat obrazy, které v černé komoře nebyly možné.“

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Kde však Karcz přichází na své nápady, kde vznikají jeho představy? „Moje inspirace pochází od tvorby mnoha umělců, ale nezáleží na tom, jak se ke mně dostanou, zda je vidím nebo slyším. Hudba má snad největší vliv na mou práci. Je nedílnou součástí obrazů v mé mysli, druh zvuku, který dokáže zpodobnit viditelnou scén,“ říká Karcz, který nejraději poslouchá amerického zpěváka Steva Roache – jednoho z jeho klientů. Pro hudebníky mladý fotograf pracuje často, většinou se jedná o polské kapely, ale v seznamu bychom našli hudebníky z celé Evropy.

Do osamocených krajin a apokalyptických scenérií zasazuje Karcz stejně vzdálené trpasličí postavy. Do tváře jim můžeme pohlédnout pomocí samostatných portrétů, jimž se Karcz také věnuje. Osoby s jasnýma a prázdnýma očima a smrtelně vybledlou pokožkou. A stejně tak zpodobnil polský umělec i sám sebe.

Klepněte pro větší obrázek
Karezoid Michal Karcz

Blankytně modrá rozepnutá košile splývá s namodralou tváří. Fotka připomínající zprvu momentku vytvořenou mobilem, je stejně nenucená jako amatérské snímky, které si dáváme na Facebook. Avšak cosi ji z té spontánnosti chybí. Snad ty jasně pronikavé oči. Momentka muže z představ.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Z fotografů, kteří mě inspirují, převládají portrétisti,“ přiznává Karcz, který si nejraději prohlíží tvorbu Annie Leibovitz a portréty Helmuta Newtona a neopovrhne ani krajinami od Ansela Adamse. To, co chce ve svých fotografiích zobrazit, je samota a prázdnota. A daří se mu to velice dobře.

Další článek




celkem 11 komentářů

Nejnovější komentáře

Nic objevného tu nevidím. Podobně vykalkulov… Ivanaga 18. 3. 2013, 15:54
Jsem asi těžce deformovanej :), ale já z těc… Martin D 15. 3. 2013, 13:11
Naopak, pane. Mě je z těch fotek smutno. Ale… andrea 15. 3. 2013, 11:50
rozplival jsi se sám, ostatní se - právem - … reign 14. 3. 2013, 19:43
@1984: až se budeš potřebovat zase vyblít, t… jack08 14. 3. 2013, 17:49

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?