DIGIarena.e15.cz

Klid i kontrast ve Fotografii týdne

Naprostá většina lidí v životě nepoznala opravdové ticho, tvrdí autor snímku, nazvaného „Klid“. Co byste si řekli, kdyby místo sídlišť a dálnic najednou vyrostl les?
Klid i kontrast ve Fotografii týdne

Nevnímáme, v čem žijeme. Zvykli jsme si na hluk, zápach, kovové konstrukce, betonové krabice, spěch. Občas zahlédneme na DIGIareně zajímavý záběr z přírody a něco se uvnitř nás trochu sevře, pohne se jakási dávná touha, ale ještě než nabude jasnějších obrysů, uvědomíme si, jak nutně musíme spěchat do města, co je potřeba řešit honem v práci a co všechno ještě spěchá... Určitě jsme ale během svého stresujícího úprku životem zahlédli jméno Michal Škrabálek. Na jednu stranu se jedná o nadaného fotografa, který podává osobitou výpověď o tom, jak vidí svět kolem sebe. Také je to člověk, který přemýšlí. Nad kontrasty i nad všedností. Svět na jeho fotografiích je z větší části šedivý a zasmušilý, ale ten, kdo vytrvale hledá barvy a světlo, se většinou dočká.

Tento autor si své postřehy navíc nenechává pro sebe. Každý z jeho snímků provází inteligentně formulovaná filozofická myšlenka. Samozřejmě, že do galerie se chodíme dívat na fotografie, ne číst dlouhé texty, ale autor sám na jednom místě uvádí, že přeskočením nudného komentáře může čtenář přijít o myšlenku, „která by ho posunula o kus jeho dlouhé cesty“. Když se však ponoříme do galerie Michala Škrabálka, otevře se před námi bohatě větvené rozcestí. Kam se vydat nejdřív?

Klepněte pro větší obrázek
Klid, Foto: Michal Škrabálek

„Lidé si neustále upravují přírodu a vlastně úplně všechno k obrazu svému. Proč? Z pohodlí.“ Komentář u staršího snímku, nazvaného Proměny, se svým způsobem vztahuje také k tématu, které autor nakusuje pod fotografií „Klid“. Jak sám přiznává, je navyklý na tichou přívětivost zalesněné čtvrti, takže si nedovede představit, že by dokázal žít v agresivním chaosu městského centra. „Všude nelidský beton, kovové konstrukce, šeď. Žít v něčem takovém chce hodně odvahy, zatvrzení nebo otupění. Neumím si představit, že bych ten chaos měl nazývat domovem a trávit v něm svůj život“ vysvětluje. Kompenzaci nabízí opětovný únik do tichého náručí přírody. Ale i na tom nejklidnějším záběru, zasvěceném tichu a pokoji, však najdeme náznaky civilizace – mříže, kov, beton a překážky. Na zamrzlou hladinu řeky se dnes díváme už jen skrze zábradlí mostu, který spoutal její břehy.

Kontrasty jsou a vždycky budou tím, co přitáhne pozornost. Možná je to proto, že člověk dnešní doby je už tak otupělý, že jemné náznaky nechává projít bez povšimnutí. Zatímco text je o špíně, hluku, zápachu a stresu, snímek ukazuje „přírodní čistotu“. Od té nás však odděluje masivní překážka. Ve srovnání s tím kusem rezavého, hranatého, neosobního železa v popředí se lyrické panoráma v dáli zdá být až čímsi nadpozemským. V dáli se protrhávají mraky, obloha za nimi je optimistická a jasná a zář, která dopadá na vodní plochu, naznačuje, že tam někde v samém srdci lesa ještě vládne původní, starobylý klid.

Zároveň však fotografie obsahuje jistou dynamiku – autor totiž umístil do kompozice několik výrazných linií, které procházejí napříč celým snímkem a vzájemně se protínají. Atmosféru dokreslují ztmavené okraje snímku, díky nimž světlejší objekty vystupují z pozadí. Jakousi protiváhou k osvětlené obloze jsou narůžovělé odlesky na sněhu a kus osvětleného zábradlí v levém dolním rohu. Kontrast nacházíme i ve strukturách zachycených věcí – tvrdému a nekompromisnímu kovu sekunduje jemná krajka větviček v koruně stromu, ale chlad a půvab ledu je ale zase o něčem jiném – a nad tím vším se vznáší jemný opar. Oko pozorovatele se má rozhodně čeho zachytit a celek působí poeticky, výtvarně a přitom naléhavě.

Tentokrát se na závěr ještě rychle podíváme do kategorie Rodina, přátelé a děti. Právě sem totiž patří fotografie nazvaná „Tanec“, které tímto udělujeme druhé místo. Tanečnici v bílé říze vyfotil autor, skrytý pod přezdívkou ImhotepSakara.

Klepněte pro větší obrázek
Tanec, Foto: ImhotepSakara

Oběma zmíněným autorům tímto gratuluji a nijak nepřeháním, když dodám, že se těším na jejich další příspěvky v galerii.

Další článek



Související články


Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.