DIGIarena.e15.cz

Klid i kontrast ve Fotografii týdne

Naprostá většina lidí v životě nepoznala opravdové ticho, tvrdí autor snímku, nazvaného „Klid“. Co byste si řekli, kdyby místo sídlišť a dálnic najednou vyrostl les?
Klid i kontrast ve Fotografii týdne

Nevnímáme, v čem žijeme. Zvykli jsme si na hluk, zápach, kovové konstrukce, betonové krabice, spěch. Občas zahlédneme na DIGIareně zajímavý záběr z přírody a něco se uvnitř nás trochu sevře, pohne se jakási dávná touha, ale ještě než nabude jasnějších obrysů, uvědomíme si, jak nutně musíme spěchat do města, co je potřeba řešit honem v práci a co všechno ještě spěchá... Určitě jsme ale během svého stresujícího úprku životem zahlédli jméno Michal Škrabálek. Na jednu stranu se jedná o nadaného fotografa, který podává osobitou výpověď o tom, jak vidí svět kolem sebe. Také je to člověk, který přemýšlí. Nad kontrasty i nad všedností. Svět na jeho fotografiích je z větší části šedivý a zasmušilý, ale ten, kdo vytrvale hledá barvy a světlo, se většinou dočká.

Tento autor si své postřehy navíc nenechává pro sebe. Každý z jeho snímků provází inteligentně formulovaná filozofická myšlenka. Samozřejmě, že do galerie se chodíme dívat na fotografie, ne číst dlouhé texty, ale autor sám na jednom místě uvádí, že přeskočením nudného komentáře může čtenář přijít o myšlenku, „která by ho posunula o kus jeho dlouhé cesty“. Když se však ponoříme do galerie Michala Škrabálka, otevře se před námi bohatě větvené rozcestí. Kam se vydat nejdřív?

Klepněte pro větší obrázek
Klid, Foto: Michal Škrabálek

„Lidé si neustále upravují přírodu a vlastně úplně všechno k obrazu svému. Proč? Z pohodlí.“ Komentář u staršího snímku, nazvaného Proměny, se svým způsobem vztahuje také k tématu, které autor nakusuje pod fotografií „Klid“. Jak sám přiznává, je navyklý na tichou přívětivost zalesněné čtvrti, takže si nedovede představit, že by dokázal žít v agresivním chaosu městského centra. „Všude nelidský beton, kovové konstrukce, šeď. Žít v něčem takovém chce hodně odvahy, zatvrzení nebo otupění. Neumím si představit, že bych ten chaos měl nazývat domovem a trávit v něm svůj život“ vysvětluje. Kompenzaci nabízí opětovný únik do tichého náručí přírody. Ale i na tom nejklidnějším záběru, zasvěceném tichu a pokoji, však najdeme náznaky civilizace – mříže, kov, beton a překážky. Na zamrzlou hladinu řeky se dnes díváme už jen skrze zábradlí mostu, který spoutal její břehy.

Kontrasty jsou a vždycky budou tím, co přitáhne pozornost. Možná je to proto, že člověk dnešní doby je už tak otupělý, že jemné náznaky nechává projít bez povšimnutí. Zatímco text je o špíně, hluku, zápachu a stresu, snímek ukazuje „přírodní čistotu“. Od té nás však odděluje masivní překážka. Ve srovnání s tím kusem rezavého, hranatého, neosobního železa v popředí se lyrické panoráma v dáli zdá být až čímsi nadpozemským. V dáli se protrhávají mraky, obloha za nimi je optimistická a jasná a zář, která dopadá na vodní plochu, naznačuje, že tam někde v samém srdci lesa ještě vládne původní, starobylý klid.

Zároveň však fotografie obsahuje jistou dynamiku – autor totiž umístil do kompozice několik výrazných linií, které procházejí napříč celým snímkem a vzájemně se protínají. Atmosféru dokreslují ztmavené okraje snímku, díky nimž světlejší objekty vystupují z pozadí. Jakousi protiváhou k osvětlené obloze jsou narůžovělé odlesky na sněhu a kus osvětleného zábradlí v levém dolním rohu. Kontrast nacházíme i ve strukturách zachycených věcí – tvrdému a nekompromisnímu kovu sekunduje jemná krajka větviček v koruně stromu, ale chlad a půvab ledu je ale zase o něčem jiném – a nad tím vším se vznáší jemný opar. Oko pozorovatele se má rozhodně čeho zachytit a celek působí poeticky, výtvarně a přitom naléhavě.

Tentokrát se na závěr ještě rychle podíváme do kategorie Rodina, přátelé a děti. Právě sem totiž patří fotografie nazvaná „Tanec“, které tímto udělujeme druhé místo. Tanečnici v bílé říze vyfotil autor, skrytý pod přezdívkou ImhotepSakara.

Klepněte pro větší obrázek
Tanec, Foto: ImhotepSakara

Oběma zmíněným autorům tímto gratuluji a nijak nepřeháním, když dodám, že se těším na jejich další příspěvky v galerii.

Další článek



Související články


Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Jedna ze základních pouček eukleidovské geometrie říká, že dvě rovnoběžky se protínají v nekonečnu. Toto tvrzení může být překvapivé v několika ohledech. Pokud se na rovnoběžky díváme jinde než v nekonečnu, jsou od sebe stále stejně daleko.

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Snímek o ztracených domovech ukazuje jeden takový tvůrčí pokus, který je ale nedokončený, neúplný, rozdělaný. Ukazuje rozestavěný dům, který už asi nikdo nepostaví; psa, který se dívá kolem sebe a neví, kam patří.

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Déšť je přírodní jev se zvláštní poetikou. Pokud na poušti začne pršet, tak velice rychle rozkvete a zazelená se. Celé to působí téměř jako zázrak – vyprahlá kamenitá poušť se během několika chvil přemění na krásné místo.

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Říká se, že dobrá architektura by měla určitým způsobem citlivě pracovat s okolní krajinou. Santini na Vysočině vycházel z barokní představy, že ji lze přeměnit. Jeho stavby s krajinou nelícovaly, neztrácely se, ale dotvářely ji.

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Rozdíl mezi tím, jaké věci jsou ve skutečnosti, a jak se nám jeví, může vést k radikální skepsi a odmítnutí smyslového vnímání světa, neboť se na něj nelze spolehnout, nebo k přesvědčení, že mezi skutečností – a tím, jak ji vidíme – existuje shoda.

Fotografie týdne: o účelu věcí, postmoderně a klavírech ve snech

Fotografie týdne: o účelu věcí, postmoderně a klavírech ve snech

Podle klasické aristotelovské teorie existuje ve věcech jistý parametr, který říká, k čemu daný objekt slouží, jaký je jeho smysl v kontextu celého vesmíru. Lze tedy říci, jaká je role člověka ve vesmíru, stejně jako dobrého jídla, hudebního nástroje...

Fotografie týdne: O vlastní roli, vtažení do příběhu a divadlu života

Fotografie týdne: O vlastní roli, vtažení do příběhu a divadlu života

Pokud bychom na ulici ve městě potkali herce, který bude hrát svoji divadelní roli, tak – bez ohledu na její obsah – na první pohled zpozorujeme, že je na takovém člověku něco divného.

Fotografie týdne: Boudo, budko, kdo v tobě přebývá

Fotografie týdne: Boudo, budko, kdo v tobě přebývá

Jaký je rozdíl mezi domem a domovem? Zatímco některé jazyky tuto diferenci vůbec neprovádí, v češtině je mezi nimi zásadní rozdíl. Dům je stavbou, má čistě materiální povahu, domov je ale něco zcela jiného...