DIGIarena.e15.cz

Kolem desáté nejvyšší hory světa: cestopis

Kolem masivu Annapurny vede jeden z nejhezčích treků na světě s výhledy na Manaslu a nejhlubší údolí světa.

V oblasti nepálského Himálaje se tyčí do výšky 8 091 metrů Annapurna I, desátá nejvyšší hora světa. Kolem celého masivu této „osmičky“ vede jeden z nejhezčích treků na světě s výhledy na Manaslu, vysoké 8 156 m, a nejhlubší údolí světa pod horou Dhaulagiri o nadmořské výšce 8 167 metrů.

Zdatný turista by měl zvládnout tento trek s výhledem na tři osmitisícové vrcholy, včetně návštěvy základního tábora, za tři týdny. My jsme si tentokrát vybrali období podzimu mezi monzuny, to zde bývá stálé a pěkné počasí bez srážek. Z Prahy jsme odletěli koncem října přes Istanbul a Dillí do Káthmándú, hlavního města Nepálu. Po vyřízení víz, průkazek a povolení do oblasti Annapuren, kterých je celkem pět a ještě Gangapurna, jedeme do Besisaharu. Ten leží v nadmořské výšce jen 780 metrů a je výchozím místem pro pochod dlouhý asi 320 kilometrů s celkovým převýšením třináct tisíc metrů nahoru a třináct tisíc metrů zase dolů.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Focení na treku

I když je podzim, dole kolem rýžových polí skoro všechno kvete. Nad námi jsou plody pomerančů, mandarinek a banánů a je skoro třicet stupňů Celsia. Fotovýbavu mám po ruce v batohu, upevněném pomocí jednoho popruhu přes záda vepředu na břiše. Nemusím tak při každém fotografování dávat dolu velký kletr ze zad. Při focení barevných květů využívám objektiv Sigma 70–300 mm F4–5,6 APO DG Macro.

 Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Třetí den pochodu se nám průhledem v údolí ukazuje v plné kráse při západu slunce hora Manaslu, vysoká 8 156 metrů. Přes výrazné červené květy, které dosvěcuji bleskem, fotografuji „horu bohů“ zahalenou nejprve do zlaté a potom rudé barvy. Po čtyřech dnech pochodu přicházíme kolem řeky Marsyangdi do barevného podzimu.

Procházíme vesničkami Pisang, Braga a Mananng v krásném členitém údolí, na těle Canonu EOS 40D mám širokoúhlý objektiv Canon EF 17–40mm F4L USM. Fotografuji zaledněné vrcholy přes červeně zbarvené keře. Míjíme vesnice tibetského charakteru s buddhistickými kláštery. Snažím se zachytit prostý a chudý život místních lidí, ale i monumentální údolí pod Annapurnami II., IV., III. a Gangapurnou s hladinami horských jezírek. Zde plně využívám polarizační filtr.

Nejhlubší údolí světa

Po dalších třech dnech zdoláváme sedlo Thorong La, vysoké 5 416 metrů. Fouká zde vítr a je asi minus dvacet. Náhradní baterii k fotoaparátu zahřívám v noci ve spacáku a přes den na vlastním těle. Sestupujeme pustou krajinou přes klášter v Muktinathu do Kagbeni. Na západě dominuje sedmá nejvyšší hora světa Dhaulagiri neboli „bílá hora“, vysoká 8 167 metrů. Kolem jsou erodované jílovce, míjíme odbočku do království Mustang. Přicházíme do nejhlubšího údolí světa mezi Dhaulagiri a Annapurnou, kde protéká řeka Kali Gandaki. Od jihu fouká nepříjemný vítr, pokud je potřeba vyměnit objektiv, tak raději jen někde uvnitř v místnosti. Jemný písek je prostě všude a návštěvníci zde chodí většinou s rouškou.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Chceme ušetřit čas, který ještě potřebujeme věnovat zdolání základního tábora ppod Annapurnou I., a proto jedeme část cesty údolím širokým až jeden kilometr malým autobusem. Po několika dnech je zase skoro třiceti stupňů nad nulou. Ve vesničce Tatopani se po delší době koupeme v horké vodě místních malých lázní. Další den stoupáme asi o 1 900 metrů výš do vesnice Ghorapani s krásnými výhledy na Dhaulagiri a „Jižní Annapurnu“, vysokou 7 220 metrů. Masiv je večer úplně červený, při svítání jsou nejvyšší vrcholy zbarveny do zlaté.

Spíme v hotýlku v horním patře s krásným výhledem, od večera mám v okně stále připravený stativ a využívám jej hlavně večer a ráno. Na teleobjektivu mám nasazený polarizační filtr, účinná je hluboká sluneční clona. Kvalitní snímky zaručí předsklopení zrcátka a samospoušť.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Vyplatí se přivstat

Následující den po vyfotografování východu slunce a snídani odcházíme do dalšího údolí přes řadu chudých vesniček a po překonání dalších pralesů se nám ukazuje posvátná hora Machhapuchre. Má úžasný tvar rybího ocasu, jen devět metrů jí chybí do sedmi tisíc metrů. Nasazuji teleobjektiv a fotografuji tuto stále zaledněnou horu přes rozkvetlé stromy. Kontrast je nádherný. Po dalších třech dnech vycházíme brzy ráno ve čtyři hodiny jen s čelovkami do základního tábora pod Annapurnu I. V nádherném kuloáru velehor je asi patnáct stupňů pod nulou. Čekám u stativu na svítání.

Konečně se „nasvětlují“ nejvyšší vrcholy, jsou přímo červeno-zlato-žluté. Annapurna I., přezdívaná bohyně sklizně, se ukazuje v plné kráse. Beru si slabší kožené rukavice a začínám pořizovat atraktivní snímky. V dálce padá lavina, asi po půl hodině vychází slunce na hraně posvátné hory Machhapuchre. Po hodině fotografování je už celé údolí v normálním denním světle. Odměnou za brzké vstávání jsou však pěkné snímky.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek 

Balíme, za hodinku a čtvrt jsme o tisíc metrů výškových níže. Sestupujeme dále pralesem, převlékáme si krátké kalhoty a nad námi skáčou opice. Během celého treku se opakují několikrát velké teplotní rozdíly. Ráno led a k večeru mandarinky a banány na stromech. Čeká nás několik sestupů a výstupů po mnoha tisících schodech kolem vesnice Chomrong. Přes červeně kvetoucí kany fotografuji v dálce zaledněné vrcholy „sedmiček“. Kolem řeky Modi Khola přicházíme do vesnice Maya Pul, která leží o sedm kilometrů níže než vrchol Annapurny I.

Odjíždíme do Pokhary a dále do Káthmándú. Zde se dá plně využít stativ při nočním fotografování památek v hlavním městě. V Káthmándú a jeho okolí stojí k zaznamenání především památky a život lidí, včetně různých hinduistických a buddhistických obřadů. Počasí nám opět přálo, kromě dvou dnů jsme měli skvělé podmínky s výbornou viditelností po celý den. Fotoaparát nedávám z ruky ani při zpátečním letu a fotografuji z letadla masiv Dhaulagiri a Annapuren. Tak ahoj, Himálaji, třeba někdy příště na jiném treku.


Čím se fotilo

Používal jsem Canon EOS 40D, objektivy Canon EF 17–40mm F4L USM, Sigma 70–300 mm F4–5,6 APO DG Macro. Na vlastním treku jsem naplnil 16GB kartu SanDisk Extreme III, kam se mi vešlo přibližně 1 250 snímků, v záloze jsem měl další kartu o kapacitě 8 GB. Vše jsem ukládal v nejvyšší kvalitě do RAWu. Fotografoval jsem většinou, jak se říká, na jisto, pokud jsem nemohl dobíjet, tak jsem moc neprohlížel ani nemazal.


Klepněte pro větší obrázek  

Rady a tipy

Nabíjení baterií a péče o ně při nízkých teplotách

Při cestě do neznámé oblasti se předem informujte, kolik dní budete bez proudu, a nebudete tedy moci baterie dobíjet. Při cestě kolem Annapuren jsem zhruba týden nemohl dobíjet, proto jsem měl ještě jednu baterii náhradní. Horší situace je na treku pod Cho Oyu a Mt. Everestem, kde budete bez možnosti dobíjení přes deset dnů a v poměrně mrazivých podmínkách. Doporučuji mít náhradní baterie dvě. Akumulátory se vyplatí mít stále v teple, přes noc ve spacím pytli a přes den na svém těle. Vydrží tak mnohem déle. V některých výše položených oblastech v Himálaji se za dobíjení platí.

Stativ s sebou ano, či ne?

Při přípravě na dlouhý trek, kdy si nesete všechno s sebou, zvažujete každých deset dekagramů svého zavazadla. Ve fotografické výbavě by určitě stativ chybět neměl. Doporučuji lehký, ale pevný, např. Benro A 057 s kulovou hlavou, který váží včetně obalu asi 1,5 kg. Zaručí pevnou stabilitu digitální zrcadlovky především při fotografování ráno i večer a při fotografování vody s dlouhými časy.

Výběr objektivů

Mimo těla zvažujete výběr objektivů. Ve velehorách jsou monumentální hluboká údolí, na jejichž fotografování potřebujete dobrý širokoúhlý objektiv (používám např. Canon EF 17–40mm F4L USM). Jestliže vám ohnisková vzdálenost 17 mm nestačí, jsou dvě možnosti. Vzít s sebou ještě „rybí oko“, anebo z více snímků udělat v počítači po návratu jeden panoramatický záběr. Pro větší přiblížení vrcholů, zvířat nebo lidí je nutný teleobjektiv, nejlépe s pokrytím 70–200 mm či 70–300 mm, a pokud chcete fotografovat také květenu, doporučuji volit teleobjektiv, který umožní ostřit na kratší vzdálenosti, typicky nese v názvu označení Macro. Jinak byste museli s sebou nést ještě další speciální makroobjektiv. Osobně bych na cestách klidně vypustil střed, tedy ohniska od 40 do 70 mm, ale to je na zvážení.

Jaké filtry s sebou

Při fotografování ve vysokých nadmořských výškách pro zvýraznění oblohy, zrušení odlesků vody a odstranění oparů doporučuji používat cirkulární polarizační filtr. Ve výbavě by neměl chybět ani filtr Skylight 1A. Vrcholky vysokých hor bývají většinou přesvícené a v údolích je dlouho šero. Proto používám přechodový filtr s vyšší strmostí pro vyrovnání velkých světelných rozdílů. V některých případech potřebuji naopak ztmavit ve vysokých nadmořských výškách přesvícené popředí a zjasnit velmi tmavou oblohu. Přechodový filtr pak nasadím převráceně.

Jak a kdy fotografovat

Nejatraktivnější snímky vznikají pochopitelně ráno a večer. Ovšem při dlouhém a náročném treku se nevyhnete fotografování třeba i v pravé poledne. Při fotografování ve vysokých nadmořských výškách používám obyčejný klobouk, který plní dvě funkce. Při jeho použití nesvítí slunce do očí a zároveň ochrání obličej, krk i uši před spálením na prudkém slunci. Pokud realizujete cestu během jarních měsíců, je potřeba fotografovat především ráno a dopoledne. Odpoledne bývají většinou ve vyšších polohách mraky a vysoké hory nad 6 000 metrů nebývají v tuto dobu už vůbec vidět.

Další článek




celkem 7 komentářů

Nejnovější komentáře

skin sheep shoes http://www.uggboots7777.c 7. 12. 2010, 09:23
1.foto Pepik 7. 11. 2010, 13:18
trek sajo 7. 11. 2010, 09:57
Krátké? :) MirekE 6. 11. 2010, 18:35
Re: Inzercia? mumintroll 6. 11. 2010, 18:30

Další podobné články

Zemřela legendární fotografka Arlene Gottfriedová

Zemřela legendární fotografka Arlene Gottfriedová

Píchavé dobrodružství s nepálskými sběrači medu

Píchavé dobrodružství s nepálskými sběrači medu

Být profesionálním fotografem či filmařem může někdy vyžadovat odvahu hodnou výkonu adrenalinových sportů. Zvlášť, když máte zdokumentovat jedny z posledních sběračů medu nepálských včel

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Snímek o ztracených domovech ukazuje jeden takový tvůrčí pokus, který je ale nedokončený, neúplný, rozdělaný. Ukazuje rozestavěný dům, který už asi nikdo nepostaví; psa, který se dívá kolem sebe a neví, kam patří.

Podívejte se na fascinující fotosérii inspirovanou starými Slovany

Podívejte se na fascinující fotosérii inspirovanou starými Slovany

Češi uspěli v celosvětové soutěži 365 Days of Summer

Češi uspěli v celosvětové soutěži 365 Days of Summer

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Déšť je přírodní jev se zvláštní poetikou. Pokud na poušti začne pršet, tak velice rychle rozkvete a zazelená se. Celé to působí téměř jako zázrak – vyprahlá kamenitá poušť se během několika chvil přemění na krásné místo.

EyeEm Awards 2017 jdou do finiše. Podívejte se na výběr 20 úchvatných fotografií

EyeEm Awards 2017 jdou do finiše. Podívejte se na výběr 20 úchvatných fotografií

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Říká se, že dobrá architektura by měla určitým způsobem citlivě pracovat s okolní krajinou. Santini na Vysočině vycházel z barokní představy, že ji lze přeměnit. Jeho stavby s krajinou nelícovaly, neztrácely se, ale dotvářely ji.