DIGIarena.e15.cz

Koncentrovaná bolest na fotografii týdne

Fotografická tvorba v devíti obrazech, jimiž se prezentuje Michal Škrabálek, nutí k hlubokému zamyšlení. Jsou to zasmušilé snímky, ponuré scenérie a světy zachycené v anonymních odstínech šedi. Ulice, skály, voda a oblaka. A jeden jediný portrét jménem Utrpení, který si právě vysloužil kompliment „Fotografie týdne“.
Koncentrovaná bolest na fotografii týdne

I další názvy prozrazují, že svět nemusí být vždy růžový – Opuštěnost, Neznámo či Samota, to vše jsou pohledy na život z té méně radostné stránky. Máme jedinečnou příležitost vychutnat si temný emocionální koktejl okořeněný špetkou melancholie. K zakousnutí autor servíruje myšlenky, citáty a komentáře k zamyšlení: „Existuje sedm druhů připoutanosti, která nás ovlivňuje natolik, že si způsobujeme vlastní utrpení – připoutanost k věcem, lidem, minulosti, penězům, vlastnímu tělu, vlastním myšlenkám a touze zvítězit. Nikdy nejsme spokojeni s tím, co máme – chceme více. Pokud však budeme utrpení vnímat pouze jako zkušenost, kterou máme projít, překonáme ho...“

Před námi je portrét vrásčitého muže, z jehož výrazu je cítit nezměrná bolest. Můžeme jen hádat, zda jeho utrpení pramení z bolesti těla, nebo spíše duše. Hlavní scéna je výrazně posunuta vlevo, takže v druhé části snímku vzniká zneklidňující prázdný prostor. Podle vlastních slov autora byl při tvorbě snímku použit bodový zdroj světla, takže se lokální plasticita osvětlené tváře v jiných místech zase doslova propadá do tmy. Drobné prasklinky a skvrny, docílené závěrečnými úpravami v Photoshopu, ještě umocňují špinavý, popraskaný pocit zhroucených iluzí a všudypřítomnou bolest, tryskající z každého póru trpícího člověka.

Klepněte pro větší obrázek
Největší utrpení si každý způsobujeme sám.

Ačkoli v naší galerii se dá potkat množství opravdu schopných autorů, kteří ze sebe ještě ani zdaleka nevydali vše, Michal Škrabálek nasadil dalším lovcům emocí laťku pěkně vysoko. Vytvořil fotku, ze které zamrazí. Snad jen drobné mínus na závěr – výrazný podpis a vodoznak v okrajové části trochu zhoršují výsledný skvělý dojem z atmosféry snímku. Není to však nic, s čím by se nedalo poprat. A i když se možná tento talentovaný autor utápí v přílišné „temnotě“ okolního světa, má tu své fanoušky, kteří jsou přesvědčeni, že si ocenění Fotografie týdne zaslouží. Přidávám se tedy s gratulací a přáním dobrého oka a pevné ruky do dalších (a snad i trochu světlejších) zítřků...

Další článek




celkem 3 komentáře

Nejnovější komentáře

takřka zen Jméno a příjmení 28. 9. 2005, 09:58
Re: Vodoznak Michal Škrabálek 27. 9. 2005, 11:55
Vodoznak PN 27. 9. 2005, 11:32

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.