DIGIarena.e15.cz

Kreativní ekonomové na VŠE se učí zacházet s fotoaparátem

Speciál o vysokých školách nekončí ani závěrečným shrnutím, který vyšel minulý týden. Podíváme se na obor Multimédia v ekonomické praxi.

Poté, co jsme během léta představili všech šest předních českých škol zaměřených na fotografii, napsal nám do redakce čtenář, který nás upozornil na nově otevřený obor fotografie na Vysoké škole ekonomické v Praze.

Klepněte pro větší obrázek
Olga Havlíčková, Naznačený pohyb

Možnost studovat fotografii na VŠE bylo pro mě překvapení. Dosud jsem měla tento obor spojený s uměleckými fakultami, na kterém budou samo sebou studovat také kreativní a tvůrčí lidé, rozhodně ne matematici a informatičtí technici. Na druhou stranu, doba jde dopředu a práce fotografa je dnes, více než kdy jindy, také o marketingových znalostech.

Uživit se v dnešní době jako galerijní umělec je takřka nemožné. Uznávaní fotografové otevřeně přiznávají, že proto, aby mohli dělat svou vlastní tvorbu, potřebují vydělávat peníze tzn. fotografovat komerci. Jenže těžké je už to, dostat se k takové zakázce. Od komerčního fotografa se samozřejmě vyžaduje precizně odvedená práce, stejně tak ale schopnost reagovat na přesné zadání klienta a umění ovládat více nástrojů než jenom fotoaparátu.

Klepněte pro větší obrázek
Yulia Kurilová, Odlesky v architektuře

Fotograf se navíc musí umět pohybovat v komerčním světě, pakliže na to nemá manažera, musí znát práci klientů a musí s nimi umět komunikovat. Jinými slovy musí umět prodávat svou práci. Zdá se, že je toho hodně, co fotograf musí.

Na druhou stranu, od komerčního fotografa se už nevyžaduje taková kreativita, jak tomu bylo v minulosti. (ačkoliv to není pravidlem, kreativitou se fotograf může naopak odlišovat od jiného). Často fotograf není ani tím, kdo shání modelky či hledá vhodnou lokalitu ani si neláme hlavu nad realizací samotného focení. Fotograf už dokonce nedělá ani konečný výběr fotografií a zpracovaný materiál za něho retušují odborníci. Umělecký obor na VŠE podle těchto parametrů rázem dává smysl.

Klepněte pro větší obrázek
Kateřina Malá, Černobílá fotografie

Obor oslavil letos jeden rok

Fotografie spolu s dalšími praktickými předměty jako např. typografie a sazba, vektorová grafika, zvuk a multimédia, grafika a animace, webdesign či audiovizuální produkce tvoří na VŠE obor Multimédia v ekonomické praxi. Studenti vedle toho získávají znalosti z dějin umění, estetiky a kulturní politiky, ale i ve velmi užitečných tématech jako je autorské právo a průmyslové vlastnictví, trh umění ekonomika a management galerií či podnikání a obchodování na internetu.

Vedle toho ale musí zvládnout povinné předměty, kterých jsou studenti uměleckých škol obvykle ušetřeni, a to např. ekonomika, právo, účetnictví, management, matematika, statistika nebo marketing. Tyto teoretické znalosti se při výuce často využívají v praktických předmětech, např. při zpracovávání simulace zakázky.

Klepněte pro větší obrázek
Petr Nohejl, Život ve městě

Tříletý bakalářský program Multimédia v ekonomické praxi spadá pod Fakultu informatiky a statistiky. Obor vznikl teprve v minulém roce a za jeho vznik se zasloužil docent Stanislav Horný. Pedagogický sbor oborových předmětů tvoří Zdeněk Vondra (zvuk), Libor Krsek (fotografie), Kristýna Horná (grafika) aj., z externích pedagogů bude čtenářům DIGIareny pravděpodobně známé jméno fotografa Stanislava Petery. Do budoucna se ale počítá se spoluprácí s více odborníky z oboru.

Vztahy mezi pedagogy a studenty jsou otevřené a vyučovací hodiny často nahrazují různé besedy a debaty. Zadání praktických prací, ať už fotografických či jiných, pedagog většinou přesně stanoví. Škola studentům poskytuje pro jeho realizaci prostory a v případě, že je třeba, také technické pomůcky. Za ročního působení oboru se studenti dočkali dosud jedné výstavy Indivisuals, která proběhla v rámci soutěže neuměleckých škol Winston Econ Art 2012, jenž pořádala Grafická a multimediální laboratoř VŠE.

Klepněte pro větší obrázek
Petr Nohejl, Zmrazený pohyb

Umělci nebo ekonomové?

Neměli bychom si však dělat plané iluze, obor Multimédia v ekonomické praxi na VŠE je stále více určen matematikům než fotografům, grafikům či filmařům. Důkazem toho je už samotné přijímací řízení, které netvoří žádné talentové zkoušky, nýbrž prověřuje uchazečovi znalosti z matematiky a cizího jazyka. Do bakalářského programu Multimédia v ekonomické praxi každoročně nastupuje šedesát nejúspěšnějších uchazečů.

Na škole taktéž neprobíhají klasické klauzurní práce, které jsou běžné na uměleckých oborech. Studenti sice vykonají semestrální práci na zadané téma (fotoknihy, multimediální prezentace, vytištěná publikace), ale veřejně své dílo neprezentují. A v závěrečném programu studia tvoří praktická část pouze zlomek bakalářské práce.

Klepněte pro větší obrázek   Klepněte pro větší obrázek
Jana Sklenářová | Martin Soural

Navazující magisterský program s podobným zaměřením na fakultě dosud nebyl zaveden. Absolventi multimediálního oboru na VŠE se stávají odborníky se znalostí ekonomického a procesního fungování organizace. Jsou schopni multimediální projekty vytvářet i publikovat, v rámci komplexnějších zakázek jsou způsobilí fungovat i jako kvalifikovaní zadavatelé nebo hodnotitelé.

Výhodou oboru může být jeho moderní pojetí a hravost, se kterou mimochodem prezentují i na svých webových stránkách. Z předmětů je vyřazena práce s analogickými a zastaralými procesy, studenti pracují pouze s nejnovější technologií, které mají pro jejich budoucí kariéru opravdu smysl.

Obor je nabyt energií a elánem a pedagogický sbor je postaven na mladých lidech, což přispívá také náladě v kolektivu. Plusem je také renomé VŠE, což ručí za určitou kvalitu výuky, navíc s touto školou spolupracuje mnoho úspěšných firem, které ve studentech vidí případné zaměstnance. Obor plní prázdné místo na trhu, protože škol s podobným zaměřením v Čechách zatím příliš není. Nevýhodou může být jeho dosavadní nezavedenost a málo odborníků mezi pedagogy.

Kontakt

 

Jan Klusoň (student 2. ročníku oboru Multimédia v ekonomické praxi na VŠE): „Výuka je odlišná od jiných vysokých škol, které jsem zažil. Na přednáškách máme teoretickou část konkrétně základy fotografie – pravidla kompozice, ovládání fotoaparátu, technologický řetěz úpravy fotografií apod., pokročilá fotografie – teorie k jednotlivým stylům jako je fashion, portréty, makro, architektura, sport, příroda a další.

Podobně je tomu i u jiných předmětů. Druhá část je část praktická, kdy se učíme se světly a fotit v ateliéru, chodíme na fotoprocházky a případně cvičíme různou postprodukci u počítačů. Během semestru musí student splnit spoustu úkolů, které je nutné pravidelně konzultovat. Tyto porady s učiteli zabírají velké množství času (téměř stejně jako výuka), ale zejména díky zpětné vazbě, kterou dostáváme, se můžeme posouvat dále. Je znát, že učitelé nechtějí látku jen odprezentovat, ale že se nás pokouší opravdu naučit co nejvíce.

Stejným způsobem probíhá výuka také v předmětech vektorové grafiky, typografie a dalších našich oborových předmětů. Dále máme celoškolské povinné ekonomické základy jako je ekonomie, marketing, matematika, statistika, účetnictví, cizí jazyky apod.

Škola půjčuje studentům techniku, ke které by se jako „běžný smrtelník“ nedostal (nejrůznější objektivy, ateliérová světla, drahé kamery a mnoho dalšího). Zároveň máme jako studenti oboru karty na slevy u společnosti FotoŠkoda.

Nutno také poznamenat, že fotka se u nás na škole vyučuje i pro seniory. V březnu 2013 budeme vystavovat práce studentu oboru i Univerzity 3. Věku v Centru FotoŠkoda v termínu 25. 3.–6. 4. 2013.“

Klepněte pro větší obrázek
Jan Klusoň, Galavečer WEA 2012
 

 

Další článek



Související články


celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

Korektor je asi taky z VSE. Co nadelate, za … JN 27. 8. 2012, 18:32
Korektora pověsit do průvanu... Karel Kahovec 26. 8. 2012, 19:31

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?