Pokud pravidelně sledujete příspěvky v naší galerii, popř. v galeriích jiných fotografických webů, nebude vám tvorba Kristýny Dražanové neznámá. Ano, jedná se o ty, převážně černobílé, autoportréty s více či méně odhaleným fotografčiným tělem.
Pro autorčiny snímky je charakteristická záměrná neostrost, ornamentální pojetí pozadí/popředí, hra s rekvizitami a až iritující technická nedokonalost. Proč, kde a jak tyto „sebe-akty“ vznikají? Na tyto a další otázky nám odpoví sama Kristýna Dražanová...
Vaše fotografie, které jste mimochodem publikovala i v naší galerii na DIGIareně, jsou zcela jistě nepřehlédnutelné. Jak jste se vlastně dostala k fotografování aktů? Co bylo tím prvotním popudem?
Lidské tělo i tvář je velmi inspirativním tématem. Výraz, pozice, postoj, tvary, každý člověk je jiný. Akt je podle mě nevyčerpatelným a oblíbeným žánrem v oblasti fotografie.
S jakou fotografickou technikou jste začínala a který fotoaparát používáte nyní?
Od počátku pracuji s digitálním Olympusem E-410, mám ho již kolem deseti let a vyměnit ho nehodlám. Zkoušela jsem i snímky na klasický film, i ty dopadly dobře, a hodlám se k podobnému způsobu tvorby vracet. Velmi mě oslovuje a oslňuje půvab starých fotografií, ať už je to daguerrotypie či ferrotypie, film… Nádech snímku je úplně jiný!
Jak a kdy vás napadlo, že se vy sama postavíte před fotoaparát a stanete se hlavním námětem vlastních fotografií? Jaký ohlas to vzbudilo ve vašem nejbližším okolí?
Nějak jsem to neřešila, nebyla a nejsem jediná, kdo se fotí sám. A nikdo ani neřešil, kdo na fotce je. Fotografie má o něčem vypovídat, probouzet pocity a emoce, to je podle mě základem. Výhoda je v tom, že při nápadu jsem si „po ruce“, pracuji se sebou a ještě „ušetřím“ za modelky :-) Myslím to samozřejmě s nadsázkou. Fotím toho hodně, chci fotit i jiné lidi, ale tato oblast se stala velmi oblíbenou, možná mají lidé rádi tu osobní výpověď.
Našel by se nějaký podstatný inspirační zdroj vaší tvorby? Třebas v dílech jiných fotografů. Při pohledu na vaše snímky mě napadá např. Sudek (budování zátiší z obyčejných věcí), Miroslav Tichý a také surrealismus...
Ano, je pravda, že konkrétně pana Sudka mám ráda hodně. Nejen proces jeho tvorby, ale i on sám jako osoba mi připadal velmi zajímavý. Pan Tichý taktéž. Je hodně fotografů, ať už z dřívějších dob, nebo i z dneška, kteří podle mě dělali nebo dělají velmi zajímavé věci, ačkoli třeba nejsou tolik vidět.
Kde vaše fotografie vznikají? Je správná domněnka, že se jedná o „domácí“ lokality?
Ateliér nemám, takže vznikají doma, tzv. co dům dal, nebo spíše byt…. Ráda fotím i venku, ale je dost těžké najít lokalitu, kde se dá nerušeně fotit akt – jak autoportrét, tak s modelem – a kde by mě nerušilo nic prostorově. Chci pro takovou práci zcela čistou přírodu. Navíc nemám auto, takže je to složité i logisticky. Nicméně akty už jsem fotila i v lese, poblíž Říčan, s kamarádem-modelem. A taky to šlo. Jde vždy o domluvu, a hlavně o stud před případnými výletníky :-)
Spoléháte se pouze na přirozené světlo, nebo už jste také zkoušela pracovat s osvětlením umělým?
Absolutně přirozené světlo.
Předchází samotnému focení vypracování nějakého konceptu, resp. jedná se o ztvárnění vašich představ, nebo je výsledný snímek dílem náhody, hry?
Většinou mám jasno, co jdu fotit. Nevím, kde se to zrodí, ale něco mě napadne, mám představu, jak to udělat, a tak si zapnu foťák a je to. Někdy se výsledek úplně neshoduje s mým obrazem v hlavě, a tak to nechám uležet: buď se to vrátí, nebo to nechám plavat. Spíš když fotím přírodu, tak se občas stane, že mě nějaký záběr zaujme náhodně.
Vaše snímky jsou převážně černobílé. Předpokládám, že se jedná o převod z barevné verze. Jaký za tímto účelem používáte program? A úpravou očividně prochází i pozadí snímku. Jak vypadá vaše „obvyklé“ workflow v počítači?
Ano, pozadí snímku je také dodatečně upravováno. Vím, že to není úplně ideální, ale snažím se to omezit!
Jinak fotím výhradně barevně, posléze to převedu do „čb“, pak přichází na řadu klonovací razítko. Nakonec pohoupu křivkami, fotku zkontrastním, aby nepůsobila našedle, a jde to do světa. Používám Photoshop. Ale uznávám, že mistr v úpravách nejsem :-)
Máte pocit, že ve vaší tvorbě, od doby kdy jste se focení začala věnovat soustavněji, došlo k nějakému posunu, že jste objevila nové způsoby vyjádření, nové myšlenky, nová témata?
Asi ne, připadám si pořád stejná. Mám ráda stejná odvětví jako na začátku. Akorát se možná víc specializuji, víc se posouvám a mám výstavy. A to mě těší.
Jak jste právě zmínila: V současné době za sebou máte několik výstav a další se chystají. Jak jste se k vystavování dostala. Zkoušela jste galeriím své fotky nabízet, nebo to bylo jinak?
Já se přiznám, že o výstavy jsem nikdy moc nestála. Domnívala jsem se, že ty „internetové“ stačí. A bývala bych se ke galeriím a kavárnám ani neposunula, nebýt Jana Vávry [pozn. píseckého fotografa], díky němuž doslova odstartovala série mých výstav. Na základě toho pak zájem lidí a rozhovory, za to velký dík!
Velmi si toho vážím, šla jsem do toho s nejistou budoucností a vše přišlo samo. Je velmi důležitý osobní kontakt s diváky, je to úplně o něčem jiném. A teď vystavování v reálu a kontaktně přímo miluju! Většinou mě oslovují lidé sami, zda u nich nechci vystavovat, někdy mi dají tip na příjemné místo známí a přátelé, což se, zatím dvakrát, ujalo taky.
Prodáváte své fotografie? Pokud ano, tak kde, za kolik, v jaké podobě (data/tištěný snímek) a s jakým úspěchem?
Ano, prodávám. Cena se odvíjí samozřejmě od velikosti, paspartování, a tisku fotografií. Je to individuální. Prodejní bývají všechny mé výstavy, i ty internetové. Kdokoli si najde fotku, o kterou má zájem, ráda vyhovím a vše doladíme k zájmu obou. Každá prodaná fotografie je radost, protože vidíte, že Vás někdo chce mít i doma. Fotografií jsem prodala několik, kusově to nepočítám, není to pro mě důležité.
Podle čeho vybíráte vystavované snímky – jedná se o sérii s nějakým jednotícím prvkem, nebo je to jakési „best of“ z vaší tvorby.
Jsou to fotky, které si vybírám podle pocitu, úsudku, který mi něco vybaví, a to je ten moment, kdy je hotovo. Je možné, že mám mnoho lepších fotek, než jsou právě ty, které jsou vystaveny, ale to už je na každém hodnocení diváka. Pro mě je to moment výběrové fáze, kdy chci vyhodnotit všechny svoje myšlenky.
Z fotografií, které jste zveřejnila na našem webu, i na jiných internetových galeriích je patrné, že jste zkoušela, nebo možná stále zkoušíte i jiné fotografické žánry… Jaká oblast fotografie vás nejvíc láká, vedle aktů?
Hodně mě láká portrét. A přírodu miluju, k té se stále vracím.
A s touto otázkou souvisí i další: Co máte v plánu do budoucna?
Mám v plánu dělat to, co mě baví a naplňuje, a tím fotografování určitě je. Mám v plánu výstavy, v červnu na Výstavišti v Praze, pak chystám menší překvapení taky tady v Praze a snad i České Budějovice v prosinci tohoto roku.
Kristýna Dražanová
Narodila se 31. 3. roku 1990 v Praze. V tomtéž městě vystudovala obor starožitník na SOŠ uměleckořemeslné. V tomto oboru pracuje dodnes. Fotografii se amatérsky věnuje zhruba 12 let. Kromě fotografování má ráda výtvarné umění obecně, ale zajímá se také o hudbu a film.
V portfoliu autorky najdeme snímky s tématy přírody, hlavní část její tvorby však tvoří portréty a umělecké akty. Od května minulého roku byly její fotografie vystaveny na různých místech v České republice, např. v Písku, Karviné, Ostravě či v Praze. V současní době můžete její snímky vidět v kavárně Potrvá! v pražských Dejvicích – výstava potrvá do 7. 4.
Na mezinárodním veletrhu výtvarného umění – ArtFest – v Českých Budějovicích získala první místo v kategorii Fotografie.
Další fotografie Kristýny Dražanové si můžete prohlédnout v Galerii DIGIareny!