DIGIarena.e15.cz

Kulturní hlídka: Z Brna do Černobylu

Nastávající týden přinese nejen pověrami opředený pátek třináctého, ale také spoustu zajímavých výstav. Tentokrát se za nimi vydáme i přes hranice hlavního města.
Kulturní hlídka: Z Brna do Černobylu

Dá se říct, že nejdůležitější vernisáže jste už prošvihli. Vypadá to, jakoby se všechny galerie domluvily a naplánovaly výstavy na začátek láskyplného období. Dům umění města Brna vsadil na černobílé snímky místního rodáka Rudolfa Štursy. Připomíná jeho celoživotní dílo, která vznikalo průběžně v padesátých až osmdesátých letech během autorových cest po různých kontinentech.

Rudolf Štursa je vnímavým pozorovatelem situací s humornou, poetickou, ale i dramatickou pointou. Jeho snímky reflektují dobový trend, postižení současného života v duchu poezie všedního dne. Fotografie se soustřeďují na námětově širokou škálu lidských vztahů, na situační momentky, portrét a vystihují autentickým svědectvím svou dobu. Výstava začala 4. května a potrvá do 12. června.

Klepněte pro větší obrázek 
Rudolf Štursa: Brilianty, Polsko (1964)

Dalším fotografickým lákadlem jsou České Budějovice a jejich Dům umění. Představí se tam zahraniční autor se svou instalací orosených jablek. Nelekněte se, jedná se o barevné a černobílé snímky Američana Christophera Williamse, pro kterého je „KAPITALISTISCHER REALISMUS?“ vůbec první samostatnou výstavou v zemi bývalého Sovětského bloku. Tato skutečnost má zvláštní význam, neboť – přestože to na první pohled není příliš patrné - rozdělení světa studenou válkou je jedním z klíčových témat autorova díla. Je vepsáno již do názvu Williamsova dlouhodobého projektu „For example: Dix-huit Leçons Sur La Société Industrielle“, jenž odkazuje k tematicky spřízněné knize Raymonda Arona z roku 1963 a vizuálně mu odpovídá Williamsova velká „dvojice studené války“: snímky fotografického aparátu Kiev 88 a kukuřice s kalibračním vzorníkem Kodak.

Zatímco politické dějiny východní Evropy jsou podle Williamse vtěleny do sovětské kopie německého fotoaparátu Hasselblad, která byla po druhé světové válce montována v ukrajinské továrně původně určené pro výrobu zbraní, západ ztělesňuje zdánlivě reklamní fotografie umělohmotného modelu kukuřice. Výstava v Domě umění představí instalaci dvanácti zcela nových barevných i černobílých snímků Christophera Williamse, na nichž se navracejí jeho klíčové náměty fotoaparátů a dalších technických přístrojů, ale objevují se i nová témata přírody. Centrální postavení zaujímá fotografie orosených zralých jablek, což odkazuje k procesu růstu a pádu, ať už tuto křehkou stabilitu přisuzujeme fotografickému obrazu či společnosti. Výstava odstartovala taktéž minulý týden a k vidění je do 12. června.

Klepněte pro větší obrázek
Christopher Williams: Kapitalistischers Realismus

A čím květen překvapil Prahu? Kromě výstav Tona Stana v Galerii Václava Špály a Jiřího Turka v galerii Leica, o nichž jsme informovali již dříve, zveřejnil svou práci další významný český fotograf – Antonín Kratochvíl. Pro své dokumentární černobílé fotografie z okolí Černobylu si vybral výstavní sál Mánes. Snímky mají připomenout 25 let starou tragédii, z jejíchž následků se místní obyvatelé vzpamatovávají dodnes. Záběry z Černobylu nikdy nebyly představeny v České republice v takovéto míře, navíc je doplňují dobové zprávy o tragédii v tehdejším tisku, které o celé situaci informovaly jako o lokální nehodě malého rozsahu. Galerie Mánes pořádá i několik akcí, při kterých se budete moci osobně setkat s Antonínem Kratochvílem. Poslední možnost k návštěvě je 29. května.

Klepněte pro větší obrázek 
Antonín Kratochvíl: Černobyl

Fanouškům alternativnějšího stylu, než je černobílá klasická fotografie, nabídne pátek třináctého zahájení výstavy české umělkyně Sylvy Francové, která představí svůj soubor fotografií a videí, jenž nese kompletní název Diváci. Autorka, která se netají tím, že nejraději fotí své dvě dcery, nás na chvíli přenese do své domácnosti a do dětských let, kde vládnou autentické emoce a prožitky. V Galerii Chodovská na Praze 4 budou snímky viset do poloviny června.

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Píchavé dobrodružství s nepálskými sběrači medu

Píchavé dobrodružství s nepálskými sběrači medu

Být profesionálním fotografem či filmařem může někdy vyžadovat odvahu hodnou výkonu adrenalinových sportů. Zvlášť, když máte zdokumentovat jedny z posledních sběračů medu nepálských včel

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Snímek o ztracených domovech ukazuje jeden takový tvůrčí pokus, který je ale nedokončený, neúplný, rozdělaný. Ukazuje rozestavěný dům, který už asi nikdo nepostaví; psa, který se dívá kolem sebe a neví, kam patří.

Podívejte se na fascinující fotosérii inspirovanou starými Slovany

Podívejte se na fascinující fotosérii inspirovanou starými Slovany

Češi uspěli v celosvětové soutěži 365 Days of Summer

Češi uspěli v celosvětové soutěži 365 Days of Summer

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Déšť je přírodní jev se zvláštní poetikou. Pokud na poušti začne pršet, tak velice rychle rozkvete a zazelená se. Celé to působí téměř jako zázrak – vyprahlá kamenitá poušť se během několika chvil přemění na krásné místo.

EyeEm Awards 2017 jdou do finiše. Podívejte se na výběr 20 úchvatných fotografií

EyeEm Awards 2017 jdou do finiše. Podívejte se na výběr 20 úchvatných fotografií

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Říká se, že dobrá architektura by měla určitým způsobem citlivě pracovat s okolní krajinou. Santini na Vysočině vycházel z barokní představy, že ji lze přeměnit. Jeho stavby s krajinou nelícovaly, neztrácely se, ale dotvářely ji.

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Rozdíl mezi tím, jaké věci jsou ve skutečnosti, a jak se nám jeví, může vést k radikální skepsi a odmítnutí smyslového vnímání světa, neboť se na něj nelze spolehnout, nebo k přesvědčení, že mezi skutečností – a tím, jak ji vidíme – existuje shoda.