DIGIarena.e15.cz

Labutí jezero na Fotografii týdne

Máte radši humor nebo romantiku? Vítězný snímek týdne ovládly plastové kachničky na prknech, jenž znamenají svět. Romantika skončila až druhá.
Labutí jezero na Fotografii týdne

Pravděpodobnost, že se právě váš záběr objeví po titulkem Fotka týdne, je zpravidla ovlivněna třemi fakty. Hlavní je bodové hodnocení čtenářů, dále tematická kategorie – to hlavně kvůli pestrosti Fotografií týdne – a nakonec vaše jméno. Nebo spíše otázka, zda jste nedávno již nějakou tu Fotku týdne nevyplodili. To by přece potom nebyla žádná zábava, vidět stále stejná jména. Chce to neustále novou krev a čerstvý vzduch, aby nám Foto týdne nezatuchlo. A právě z tohoto důvodu se dnes blíže podíváme na tvorbu autorky, která se podepisuje SofiG.

SofiG patří právě mezi výše zmiňovanou „mladou krev“. V naší Galerii se objevila letos na jaře. Její doménou je focení lidí a zejména reportážní fotografie divadla, baletu či tance. „Labutí jezero“ je jedním z posledních příspěvků této zajímavé tvůrkyně. Z nejasných důvodů je umístěno v kategorii Abstrakce, Humor by mu jistě sedl víc.

Klepněte pro větší obrázek
Labutí jezero; foto: SofiG

Tanečnice na snímku se totiž rozhodla, že si „zatančí“ své Labutí jezero. A tak se usadila na prkna jeviště a nechala kolem sebe „plavat“ hejno kachniček... I když je z fotografie maličko cítit, že je prostě naaranžovaná, jemný humor a technická kvalita to vyrovnávají. Prostředí divadla je inspirativní a svým způsobem tajemné. Vždyť tady vznikají příběhy, pohádky, mýty. A člověk je vždycky jen tak starý, jak se cítí – proč si tedy nedopřát špetku infantilního humoru?

Ostatní záběry této autorky už tak úsměvné nejsou. Zachycují okamžiky z baletu, chvilky v divadelní šatně, okamžiky u kafe. Reportážní cyklus o emocích, které se vážou k divadelnímu prostředí. Samozřejmě už je zde určitá vážnost. Lehký humor, který kvalitativně pozvedl aranžované foto s kachničkami, už zde nenajdeme. Je to trochu škoda, ale kdo ví, co SofiG předvede příště – třeba nás ještě překvapí.

Na závěr bych ještě ráda poukázala na „romantiku“. Druhé místo tohoto týdne totiž získal Adamec se svým „Ránem na laguně“. Tento autor má již Fotku týdne také na kontě, naposled se tak stalo v březnu. Máte rádi kotouče mlhy, ranní opar, třpyt vody a ticho lesa? Vydejte se s ním na jeho lagunu, tam je ráno nejhezčí. Sice si budete muset přivstat, ale stojí to za to. A rozhodně tam nepotkáte plastovou kachničku...

Klepněte pro větší obrázek
Ráno na laguně; foto: adamec
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.