DIGIarena.e15.cz

Ladislav Kamarád: Okna do ztracených světů

Kdo s vás ještě nenavštívil výstavu jedinečných krajinářských fotografií, má do konce července poslední šanci.

Prázdniny jsou v plném proudu, Praha se vyprazdňuje od „domácích“ a zaplňuje turisty. Ať už patříte k jedněm nebo druhým, pokud máte volné půldne někdy do konce července, doporučuji navštívit výstavu „Okna do ztracených světů“ fotografa Ladislava Kamaráda, která se koná právě teď (18. 6. – 31. 7. 2009) v prostorách pražské Staroměstské radnice.

Fotograf a horolezec Ladislav Kamarád se narodil v roce 1963. Jeho specializací jsou fotografie přírody a krajiny z různých koutů světa. V roce 2005 obdržel od Federace evropských profesionálních fotografů (FEP) jako první Evropan prestižní titul Master of European Photography (MEP). V současné době je na volné noze, cestuje a pořádá výstavy.

Klepněte pro větší obrázek
Landmannalaugar, Island; foto Ladislav Kamarád

Vše na klasiku

V profesionálním technickém vybavení Ladislava Kamaráda bychom marně hledali digitální fotoaparáty. Všechny profesionální fotografie jsou pořizovány na svitkový film středoformátovými přístroji Hasselbad a objektivy Carl Zeiss. Některé součásti své výbavy si navrhl a sestrojil sám. Ke zpracování fotografií pak používá upravený skener Nikon LS 9000, výkonný počítač podle vlastního návrhu (zvaný Temelín) a pro tisk plotter Epson Stylus Pro 9800.

Pokud byste měli zájem dozvědět se o Ladislavu Kamarádovi něco víc, odkazuji na jeho webovou prezentaci na adrese horolezec.cz.

Klepněte pro větší obrázek
Smaragdové jezero v NP Tongariro, Nový Zéland; foto Ladislav Kamarád

Jak již bylo uvedeno, výstava je instalována v prostorách Staroměstské radnice, konkrétně v Křížové chodbě a v Rytířském sále. Příjemné základní vstupné 60 Kč umožní shlédnout několik desítek velkoformátových fotografií z různých koutů světa, Čechy nevyjímaje.

Velký formát a přesné kompozice

Všechna vystavená díla mají formát 110 × 110 cm, až na jedno – tím je panoramatický výhled z vrcholu pakistánského Gašerbrumu II o šířce 250 cm, složený z několika záběrů.

Klepněte pro větší obrázek
Bílá poušť v Egyptě; foto Ladislav Kamarád

Po technické stránce jsou fotografie perfektně provedené – dokonalé podání barev, kvalitní tisk, vše slouží k dobrému dojmu. Námětově jsou fotografie zajímavé – autor si pohrává jak s neobvyklými útvary (příkladem mohou být kamenné stromy v egyptské Bílé poušti), tak i s obyčejnými tématy, podanými neobvyklým způsobem (jako jsou suché stromu ve Vádí v Namibii).

Klepněte pro větší obrázek
Uschlé stromy v Namibijské poušti; foto Ladislav Kamarád

Hlavními charakteristickými prvky jsou působivá, až krajinářsky minimalistická jednoduchost tvarů, ostré střídmé linie a časté kontrastní barevné a jasové přechody. Kompozice jsou jednoduše přesné, množství prvků střídmé. Je zřejmé, že krajiny, jakými je africká poušť či masivy Himálaje, takové fotografické zpracování přímo nabízejí. O to překvapivější je pak jejich nalezení v lesích Krkonoš či dokonce v pražském Prokopském údolí.

Klepněte pro větší obrázek
Večerní Sněžka ze Zlatého návrší; foto Ladislav Kamarád

Ze všech fotografií čiší pracná příprava, zahrnující dlouhé vyhledávání optimálního místa a času pro focení a poté vyčkávání (někdy i opakované) na ten správný okamžik (ve kterém se samozřejmě zatáhne obloha). Mnoho fotografií bylo evidentně pořizovaných v nekřesťanskou hodinu východu slunce, značící ještě nekřesťanštější hodinu vstávání (což je ostatně daň krajinářské i jiné fotografie).

Klepněte pro větší obrázek
Popocatepetl, Mexiko; foto Ladislav Kamarád

Cesta kolem světa

Na výstavě se můžeme seznámit s průřezem Kamarádovy tvorby přes téměř celý svět – vystavená díla zachycují Egyptskou a Namibijskou poušť, národní parky Nového Zélandu (oblast fjordů Fjordland, jezerní park Tongariro, Jižní Alpy), přírodní krásy Mexika včetně známé sopky Popocatepetl, Islandskou oblast Landmanalaugar a vodopád Skógafoss a již uvedený Himálaj. V kontrastu s těmito vzdálenými místy jsou k vidění fotografie z Krkonoš, Jizerských hor, Pálavy, Českosaského Švýcarska a několika dalších českých přírodních zajímavostí, veskrze zachycených netradičním a působivým způsobem. Dominantou výstavy je pak již uvedené panorama výhledu z Gašerbrumu II, osmitisícového vrcholu v himálajském pohoří Karakoram.

Klepněte pro větší obrázek
Mrtvý strom v Novomlýnských nádržích; foto Ladislav Kamarád

Co lze dodat – pro ty, kteří se na výstavu chystají, mám přání hezkého zážitku. Ty, kteří ji již nestihnou, odkazuji alespoň na fotogalerii autora na jeho internetových stránkách.

Fotografie v tomto článku byly staženy z adresy horolezec.cz/galery s laskavým svolením autora.

Další článek




celkem 15 komentářů

Nejnovější komentáře

Na výstavě jsem byl! celim 27. 7. 2009, 16:09
jak to je martin 25. 7. 2009, 08:16
Re: ... trochu mne mrzi, mk 22. 7. 2009, 21:55
Re: ... trochu mne mrzi, Paradoxy Dneška 22. 7. 2009, 15:22
... trochu mne mrzi, Radek Burda 21. 7. 2009, 22:37

Další podobné články

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne