DIGIarena.e15.cz

Leni Riefenstahl, Hitler a černoši

Seznam kapitol
Dosáhnout vrcholu ledovce, na kterém stojí jen ti nejvýznačnější fotografové, je velmi obtížný úkol, jenž se podařil jen hrstce nejtalentovanějších a nejschopnějších umělců. Mezi těmito špičkami převažují fotografové mužského pohlaví. Jednou z mála žen, která svou fotografickou kariéru dotáhla velmi daleko,je Němka Leni Riefenstahl. Nahlédnout pod pokličku jejího zajímavého života vám v současné době umožní londýnská výstava.
Leni Riefenstahl, Hitler a černoši

Cesta Leni Riefenstahl k fotografii vedla po velmi klikatých stezkách. Tato nadaná Němka začínala svoji kariéru jako baletka. Přestože vystupovala ve více než sedmdesáti baletních představeních a vybudovala si na divadle své jméno, náhoda ji zavedla jinam. V roce 1924 si ve svých dvaadvaceti letech poranila koleno a musela se na čas vzdát své profese. Za osudový okamžik považuje Riefenstahl zhlédnutí filmu Hora osudu (1924) od německého režiséra Arnolda Fancka. Byl to právě tento film, který nasměroval její kroky od jeviště k filmovému plátnu. Odhodlaná dívka se v Berlíně s Arnoldem Fanckem seznámila osobně a režisér ji začal obsazovat do svých filmů. Leni k filmování nepřistupovala jen jako pasivní herečka, ale snažila se z tohoto řemesla naučit co nejvíce.

Osudový Hitler
Možná právě zde se počíná okamžik, který jí vypálil na rameno cejch hákového kříže, který si s sebou Riefenstahl nesla až do své smrti. Kromě Arnolda Fancka jí totiž učaroval i jiný Němec – Adolf Hitler. Právě pro něj začala točit ve 30. letech propagandistické filmy. Snad nejproslulejší z nich – Olympia - zpracovává téma olympijských her v Berlíně. Jaký ideál hledala fotografka a režisérka v záběrech z olympiády? Byl to ideál antické harmonie, jak tomu nasvědčují její fotografie starořeckých soch postavených do kontextu s živými atlety, či ideál nacistické propagandy na snímcích sportovců v německých dresech se znakem hákového kříže, a fotografie samotného Hitlera?

Pryč do Afriky
Sama Riefenstahl se od nacismu distancovala, pro mnohé však zůstala již jen Hitlerovou spolupracovnicí. Svého cejchu se snažila zbavit, když odjela do Afriky, kde po patnáct let žila mezi domorodými kmeny a fotografovala obyvatele černého kontinentu. Možná si nevybrala to nejvhodnější téma, protože snímky atletických těl černochů připomněly jejím odpůrcům fotografie atletických těl sportovců. Z těchto fotografií však rozhodně dýchá zajímavá atmosféra. Je z nich poznat, že Leni nefotografovala jen cestopisný dokument, ale prostředí, ve kterém žila.

Klepněte pro větší obrázek
Leni Riefenstahl: Jamila

Další kapitola
Seznam kapitol


Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?