Do haly ponořené v šerosvitu vniká pruh světla otevřenými dveřmi. Světlo jemně osvětluje stěnu místnosti a prostor před ní, kde se ve stínu a v kontrastu k světlem rozzářeným dveřím jako by z jiného světa zjevuje levitující židle.
Marcel Kurucz, autor vítězného snímku Prostor a světlo – Plynutí času, o své fotografii píše, že nejde o montáž. Chce tak ubezpečit případné váhající čtenáře naší webové galerie o rychlém úsudku vzniku snímku. Nejen za kouzlo se vznášející se židlí, ale za celkové zpracování námětu si autor vysloužil od redaktorů časopisu DIGI titul Fotografie týdne.
Marcel Kurucz: Prostor a světlo - plynutí času
Kliknutím na fotografii se můžete připojit do diskuse
Snímek s přímo snovou, surrealistickou atmosférou vyvolává asociace na záhadné malby belgického umělce-surrealisty René Magritta. Jako by nás Magritte společně s Kuruczem upozorňovali na to, že mimo realistický svět existuje ještě jeden, ve kterém se věci nedějí podle fyzických zásad, ale podle našich přání. Svět, ve který jsme jako děti věřili, a do nehož se právě v době Vánoc pokoušíme vracet.