Fotoaparáty i další fotografická technika jsou pro své uživatele nástroje k realizaci jejich představ a potřeb, pro jiné jde však o zboží, jehož existenci odůvodňuje to, aby se dobře prodávalo. V současné době lze takové zboží pořídit mnoha různými způsoby – od tradiční návštěvy kamenné prodejny přes objednávku v českém e-shopu až po výběr elektronického obchodu v zahraničí. Všechno má své pro i proti, přičemž pro toho, komu záleží na kvalitě služeb, je jistotou jedině prověřená prodejna s dostatečně znalým personálem. Respondent v tomto rozhovoru, Luděk Bouška, s jehož radami se můžete každý den setkávat na webu firmy Megapixel, si již díky tomuto angažmá mezi prodejci fototechniky vybudoval pověst jakéhosi „guru“. Zajímalo nás tedy nejen zákulisí této činnosti, ale také osobní přístup Luďka Boušky k fotografii.
Luděk Bouška, Megapixel
Jaký typ fotoaparátů je mezi českými zákazníky nejžádanější?
Oblíbených fotoaparátů je celá řada. Obecně se ale dá říci, že hodně žádané jsou kompakty s velkým rozsahem zoomu, protože nabízí spoustu možností, jsou malé a relativně levné. Mezi zrcadlovkami pak jasně vládnou modely řekněme střední třídy od Nikonu a Canonu.
Jsou Češi ochotní připlatit si za kvalitní značku, případně produktovou řadu fototechniky, nebo slyší především na nízkou cenu?
Určitě ne všichni, ale je mnoho těch, kteří dávají přednost spíš osvědčené značce, tedy kvalitě. Tohle platí hlavně u dražší techniky, na kterou jsou většinou kladeny vyšší nároky. Myslím si, že se spousta fotografů řídí heslem „nejsem tak bohatý, abych si kupoval levné věci“. U fototechniky to myslím platí na sto procent. Co je mi platné, že při nákupu ušetřím, když pak můj foťák nebo objektiv nebude dělat to, co od něj čekám. Velice často se setkávám s názorem, že si fotografové raději něco přišetří, než aby si hned koupili něco levnějšího, s čím nebudou plně spokojeni.
Blíží se Vánoce, pročež do obchodů a mezi nimi jistě i do toho vašeho, vyrazí spousta zájemců o fotoaparáty a jejich příslušenství. Dokázal byste vytipovat trendy, podle kterých by se měl neznalý zákazník orientovat při výběru kompaktu, bezzrcadlovky a digitální zrcadlovky?
Vždy záleží jen na tom, co od fotoaparátu očekáváme. Jen podle toho se dá vybrat vhodný model, se kterým bude majitel spokojen. Myslím si, že je velmi obtížné dát dohromady několik rad, kterými by se mohli všichni řídit, každý máme totiž jiné požadavky. Bez ohledu na kategorii snad všichni chtějí, aby foťák pěkně fotil a aby byl rychlý. Tohle bez problémů splňují všechny zrcadlovky, ale v této kategorii záleží ještě na výběru vhodného objektivu. No a samozřejmě také na tom, jakou částku hodláme investovat. Vždy ale raději doporučím vybrat spíš kvalitnější objektiv a jednodušší tělo, než naopak. U bezzrcadlovek je to obdobné, s kvalitou fotek nebývá problém a v dnešní době ani s rychlostí. Rozdíly ale mohou být v nabídce funkcí, jako je třeba panoramatický režim, nebo HDR. Podobné funkce jsou u bezzrcadlovek dost často požadovány, protože si je kupují kreativní fotografové, kteří z nějakého důvodu nechtějí používat velkou zrcadlovku. U kompaktů bych vybíral hlavně podle rozsahu objektivu. Je dobré, pokud nabízí dostatečně širokoúhlý záběr, ale zároveň nám umožní „zazoomovat“ na detail. Tedy objektiv s větším rozsahem zoomu. Každopádně bych ale všem doporučil, aby si při nákupu každý vzal fotoaparát do ruky a vyzkoušel si, jak se mu bude držet a jak mu bude vyhovovat ovládání. Tohle je podle mého názoru jedna z nejdůležitějších věcí a nedá se ničím nahradit.
Co je podle vás nejvíc zbytečně přeceňovaná funkce na současných fotoaparátech a jaká jejich vlastnost zatím zůstává nedoceněna?
Za trochu přeceňovaný pokládám stabilizátor obrazu. Ne, že by to nebyl užitečný pomocník, ale mám dojem, že se mezi lidmi rozšířil pocit, že bez stabilizátoru nejde udělat ostrá fotka. Přitom i z fotoaparátů se stabilizátorem vídáme rozmazané snímky velice často. Je to hlavně proto, že fotografové na stabilizátor přehnaně moc spoléhají a nepřemýšlí o tom, jestli jim pro daný snímek může stabilizátor vůbec nějak pomoci. Teď mám na mysli hlavně majitele zrcadlovek, naprostá většina uživatelů kompaktů o focení přemýšlet vůbec nechce a spoléhá pouze na expoziční automatiku, která si sama zvolí optimální nastavení.
Z nedoceněných funkcí je to asi úplně obyčejná věc: možnost zvýšit ISO. Zrovna tahle drobnost hodně pomůže k ostřejším snímkům, protože díky vyšší citlivosti snímače můžeme použít kratších expozičních časů. Se současnými zrcadlovkami se už nemusíme nijak obávat šumu, všechny ho zvládají vesměs velmi dobře.
Působíte ve velmi konkurenčním prostředí. Čím se snaží Megapixel nad svými obchodními soupeři vyniknout z hlediska přínosů pro zákazníka?
Myslím si, že je to hlavně individuální přístup a poradenství. Vždy se snažíme vybrat pro každého přesně takový fotoaparát, který bude co nejlépe odpovídat jeho požadavkům. Protože se velké množství zákazníků nedostane do našich prodejen osobně, snažíme se co nejrychleji reagovat na dotazy na našem webu a z toho samozřejmě čerpají všichni návštěvníci našich stránek. Na tuto službu máme velice pozitivní ohlasy už spoustu let. Další podstatnou výhodou je to, že máme na skladě naprostou většinu zboží z naší nabídky. Zákazníci tak velmi oceňují, že si u nás mohou vše vyzkoušet.
Od letošního podzimu pomáhají Luďku Bouškovi na webu Megapixelu s radami i herci Tomáš Matonoha a Pavel Liška; jejich výstupy pobaví, i když zrovna žádný fotoaparát nepotřebujete
V poslední době pořádá vaše firma také fotografické kurzy. Pro koho jsou určeny a jakým se věnují tématům?
Naše kurzy jsou určeny jak úplným začátečníkům, tak pokročilým fotografům. Začátečníci se u nás mohou naučit ovládat svou zrcadlovku a využívat jejích možností a proniknout do obecných základů fotografování. Ti pokročilejší se pak mohou zdokonalit ve focení pohybu za nejrůznějších podmínek, nebo naopak pořídit perfektní statické snímky, ať už se jedná o portrét, krajinu, nebo třeba makro. Hodně oblíbený je také kurz práce s externím bleskem.
Teď otázka na tělo – mnoho českých amatérských fotografů vás díky tisícům vašich rad na webu Megapixel.cz vnímá bez nadsázky jako mentora fotografické techniky. Možná by je zajímalo, jak vy sám jste se k focení dostal, co rád fotíte a čím?
Já jsem se k focení dostal asi stejně, jako mnoho jiných. Asi tak v patnácti letech jsem si chtěl pořizovat vlastní fotky z akcí s kamarády, na což byla skvělá stará Praktica. Byl to model bez vestavěného expozimetru, takže jsem se musel řídit podle externího. To bylo sice otravné, ale zase jsem se dobře naučil vztahy času, clony a citlivosti. Měl jsem veliké štěstí, že se fotografování věnuje i můj táta. Nikdy mě nepřehlcoval informacemi a vysvětlil mi vždycky jen to, na co jsem se zeptal. Takže jsem si v ničem nedělal „zmatek“ a postupoval jsem přesně tím pro mě vhodným tempem. Časem jsem od táty dostal kvalitní foťák. Byl to mechanický Rolleiflex SL35 a k němu myslím dva objektivy. V té době jsem se začal o fototechniku zajímat víc do hloubky. Schraňoval jsem nejrůznější prospekty a zkoumal, co který z tenkrát nabízených foťáků vlastně uměl, jak se liší různé objektivy a podobně. Četl jsem si také staré fotografické knížky od pana Šmoka, ve kterých bylo všechno skvěle vysvětleno. Nesmazatelnou stopu ve mně zanechala také na můj vkus hodně tlustá kniha Černobílá fotografie od pana Kulhánka. Postupem let jsem si po bazarech svou výbavu, která se rozrostla na dvě těla Rolleiflex, pět pevných objektivů a středoformátovou dvouokou zrcadlovku, rozšiřoval a vydržel jsem s ní vlastně do relativně nedávné doby. V současnosti fotím Nikonem D700, k němu mám pár objektivů pokrývající ohniska od 18 do 200 mm. To mi bohatě stačí na všechno, co fotím. A fotím vlastně skoro všechno, nespecializoval jsem se na žádný žánr. Mám rád fotky přírody a zvířat, baví mě ale i focení sportu a dokumentu. Dost často používám externí blesk a na statické snímky samozřejmě stativ.