DIGIarena.e15.cz

Lukáš Dvořák: S krásnou modelkou se pracuje snadněji

Rozhovor s Lukášem Dvořákem o tom, proč se vrátil z Itálie do Česka a o tom, jak málo kreativní povolání módní fotograf má.

Asistoval známému módnímu fotografovi, poté odjel na zkušenou do Milána, a když se do České republiky po více než dvou letech vrátil, začal tu fotit pro prestižní lifestylové magazíny.

Přestože Lukáš Dvořák letos oslavil teprve třicáté narozeniny, patří ke špičce módních fotografů u nás. „Fotografie je můj život,“ říká.

Věnuješ se focení módy, časopisy si tě vybírají pro své editorialy. Je módní fotografie ten správný výraz pro to, co děláš?
Nezaměřuji se pouze na focení módy. Jsem fotograf, můj rozsah je tedy daleko širší. Módní fotografie je mou největší fotografickou náplní, lidé mě však rozpoznávají na základě mé volné tvorby, což jsou černobílé akty.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
 

Přesto bych ještě zůstala u té komerce. Odkdy se vlastně živíš fotografií?
Je to tak 6 let zpátky, co jsem si fotkou začal vydělávat tj. od chvíle, kdy po mě slečny chtěly, abych jim nafotil portrét a byly ochotny mi za to platit. To jsem ale ještě netušil, že tohle jednou bude mé budoucí povolání.

Litoval jsi někdy později rozhodnutí vydělávat si fotografií?
Vůbec. Fotografie je můj život, baví mě. Chci se nadále zlepšovat, dál pořádat výstavy apod.

Nestudoval jsi žádnou uměleckou školu a přesto ses dostal velmi vysoko v oboru profesionálního fotografa. Co bylo pro tebe nejlepší školou?
Hodně mi dala práce v zahraničí. Tam jsem se naučil, jak jinak se dá k módní fotce ještě přistupovat. Ale též touha byla mým hnacím motorem, chtíč být dobrý ve svém oboru. Fotil jsem každý den, bádal jsem, jak to dělají ostatní. V tomto směru mi pro změnu pomohlo roční asistování zkušenému fotografovi Ondriu Kohovi.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
 

Vzpomeneš si ještě na svou první velkou zakázku?
(přemýšlí) Nepamatuji si, která byla první velká, ale rád vzpomínám na focení kalendáře se Simonou Krainovou. Měl jsem tenkrát pocit, že konečně dělám něco velkého.

 

Lukáš Dvořák

Narodil se roku 1982. Na počátku své kariéry se věnoval hlavně malbě a hudbě, osudové setkání s fotografií přišlo až v roce 2004. V jeho komerční tvorbě převažuje focení módy. Dva a půl roku nabíral zkušenosti v Miláně. Do Prahy se vrátil v roce 2008. Lukáš Dvořák fotografuje pro řadu módních magazínů, jako jsou Harper´s Bazaar, Marie Claire, Vanity Fair, Playboy, GQ, Cosmopolitan, Woman a další. Nevyhýbá se ani reklamním zakázkám, do podvědomí se dostal především kampaní pro Klenoty Aurum.

Klepněte pro větší obrázek 
Při fotografování pro InStyle

Vedle komerčního focení se věnuje také své volné tvorbě, na které pracuje pod záštitou galerie Leica Gallery Prague. Jeho snímky jsou typické kontrastním černobílým provedením a lehce erotickým nádechem. Vystavoval několikrát v Praze a v posledních dvou letech také v Portugalsku, kde již pravidelně na sklonku srpna a září tráví dovolenou se svými přáteli.

S Lukášovými snímky jste se taktéž mohli setkat návštěvníci festivalu módní fotografie v Cannes v roce 2010 a 2011. V roce 2010 mu vyšla kniha First Impression. Jeho velkým koníčkem zůstává mimo focení hudba.

Klepněte pro větší obrázek 

Lukáš Dvořák používá fotoaparáty Pentax 645d a Nikon d800. Fotografie prezentuje mimo jiné na svých webových stránkách.

 

Teď už máš přece jenom zkušeností víc. Je ještě něco, co ti utkvělo v paměti?
Vzpomínám si na mnoho skvělých focení, důvodem jsou skvělí lidi v týmu nebo zajímaví klienti. Nedokážu vypíchnout jediné komerční focení, každé může být skvělým zážitkem.

Mám ale docela vtipnou historku z mého soukromého focení. Tenkrát jsem fotil s mou přítelkyní na veřejných dámských toaletách v centru Prahy. Ona se částečně odhalovala a nad ní visela velká cedule s nápisem WC ŽENY. Zpoza jejich zad se najednou vynořila toaletní bába se slovy: „Co tu děláte?“ Odpověděl jsem, že fotíme. Načež bába odvětila: „Tak běžte na pánský.“

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
 

Už jsi zmínil, že jsi nějaký čas pobýval v zahraničí, konkrétně v Itálii, kde ses věnoval focení. Proč ses vůbec vrátil do Čech?
Ano, bydlel jsem dva a půl roku v Miláně a byla to pro mě velká zkušenost. Jenže, já jsem zkrátka Čech. Mám rád českou pohodu a taky vím, na čem tady jsem. Necítil jsem se tam dobře. Vždycky, když jsem přijel do Prahy, připadal jsem si šťastnější.

Klepněte pro větší obrázek 

V čem ti zkušenost z Itálie pomohla?
Toho je mnoho, co mi Itálie dala. Tak například jsem mohl osobně porovnat, jaký chyby se dělají tam a jaké u nás. Od každého si pak vzal ponaučení pro sebe.

Klepněte pro větší obrázek 

V čem spočívají největší rozdíly mezi českým přístupem a italským?
Práce v Itálii a u nás je úplně rozdílná. Nejvíc to pociťuji u práce na módních editoriálech, kterým se v ČR věnuje, oproti zahraničí, velmi malá pozornost. Nemáme tu art directory, žádné layouty (grafická podoba časopisu pozn. redakce), ale také rozpočet je tu podstatně nižší. V Itálii chtějí v editoriálech zazářit, chtějí v tom být nejlepší a investují do toho klidně poslední cent. Na všechno, na co si jen pomyslíte, jsou peníze. Než se přejde k samotné realizaci, diskutuje se o návrhu na několika schůzkách.

A samozřejmě i móda je tam na jiné úrovni. Mají tam obrovské showroomy, ze kterých se vybírá oblečení na focení. Módní průmysl je tam opravdu bohatý.

Italové jsou známí svou chaotičností a nespolehlivostí. Bylo těžké s nimi pracovat?
Neřekl bych, že by Italové byli nespolehliví, ale chaotičtí rozhodně jsou. Pociťoval jsem to spíš osobně než pracovně.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
 

Když jsem tě pozorovala při práci, všimla jsem si, že při focení působíš až neobvykle klidně a vyrovnaně. Opravdu je profese módního fotografa tak v pohodě?
To vychází spíš z mé osobnosti. Jsem totiž klidný a vyrovnaný. (úsměv)

Není nic, co tě dokáže rozčílit?
Focení lehce může přivést člověka do stresu. Je to v případě, když klient neví nic o nějaké estetice nebo kreativitě, a přesto však trvá na svém konceptu. Ve stavu, kdy bych se rozčiloval, na mě ale nenarazíš.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
 

Jaké povahy by měl vůbec profesionální fotograf být?
Měl by být společenský, komunikativní, měl by umět vycházet vstříc klientovi. A samozřejmě by měl mít znalosti o fotografii.

V čem se odlišuje práce, kterou si tvoříš pro sebe od té, které fotíš po klienta?
V zásadě je největší rozdíl v tom, že u klienta musím pracovat podle nějakého zadání, načež ve volné tvorbě jsem svým pánem. Ta svoboda se projevuje v konečném důsledku i na kvalitě snímků, protože jako volný umělec se můžu zlepšovat. S klientem jsou naopak nastaveny určité mantinely. Vím, že jsem schopen práci odvést ještě lépe, ale požadavky klienta mi to nedovolují.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
 

Kolik místa tedy zbývá ve tvé práci ještě pro kreativitu?
Většinou žádné. I když mám nápad a klientovi se líbí, tak se nakonec stejně rozhodne pro svůj návrh. Ale jsou i tací, kteří mě nechají fotit podle svého konceptu a ti pak patří také k těm nejvíc spokojeným.

Je těžké se v ČR fotkou uživit?
Když začínáš, tak určitě. Trvá to několik let, než se člověk vypracuje. Ale tak je to i v jiných zemích.

Jak moc tě omezuje v osobní tvorbě fakt, že jsi profesionálním fotografem? Nebyl bys třeba ještě odvážnější, kdyby ses fotkou neživil? Nevadí konzervativnějšímu klientovi, že máš v portfoliu nejeden akt?
Ten pocit, že jsem omezován už zmizel. Teď mě naopak omezuje nedostatek času pro svou volnou tvorbu.

A jestli mi v kariéře škodí, že fotím akty? To si nemyslím. Možná kdybychom byli v Polsku, ale tady těžko. Nebo alespoň nevím o nikom, koho by má volná tvorba pobuřovala.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
 

Všimla jsem si, že pořádáš také workshopy. Kdo se jich účastní a co tě na tom nejvíc baví?
Ano, pořádám hodně workshopů, a to nejen u nás, ale i v zahraničí. Například teď jedu dělat workshop v Barceloně. Zájemci jsou z řad nadšenců, ale najdou se mezi nimi i profesionálové. Co mě na tom baví? Rád předávám své znalosti a těší mě, že se lidé mají zájem učit.

Poslední otázka. Jak moc je pro tebe důležité, aby modelka byla krásná?
Modelka by měla být krásná, protože se mně s ní potom pracuje snadněji. A když vypadá dobře na fotkách, je spokojený i klient. Ale zapotřebí je i dobrého charakteru. Nikdo přece nechce fotit nepříjemné modelky. (úsměv)

 Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
 
Další článek




celkem 26 komentářů

Nejnovější komentáře

Zmatení pojmů vzniká různým chápáním dvojice… LM 18. 5. 2015, 23:49
No a hlavně já moc nechápu lidi, co mají pot… Martin D 19. 11. 2012, 11:18
Ona to je spis situacni komedie, zejmena kdy… Radek71 19. 11. 2012, 10:47
Tak ta diskuze o tom jestli je někdo profesi… Martin D 19. 11. 2012, 10:30
Hmm, slušnej řemeslník, včetně té tzv. volné… Jiří Trnka 18. 11. 2012, 23:04

Další podobné články

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát