DIGIarena.e15.cz

Malý bojovník na Fotografii týdne

Padla noc a svět pod umělým osvětlením vypadá rázem jinak. Z našeho sladkého chlapečka se stal pouliční bitkař...
Malý bojovník na Fotografii týdne

Současná digitální fotografie je jako obrovské moře plné dojmů, kde si téměř každý vybere to své. Má to i své stinné stránky; například je čím dál víc těžké zaujmout potenciálního diváka, který přelétne naše náhledy pohledem během tří sekund. A tak se snažíme dělat věci jinak. Neobvyklé barvy, zvláštní úhly, dramatické světlo. Dnes se opět podíváme do kategorie „Rodina, přátelé a děti“, ve které se v poslední době objevují velmi kvalitní příspěvky. Minulý týden se zde objevil zajímavý snímek s názvem „Noc bojovníků“.

Jde o portrét, trošku strašidelný, ale plný emocí. Některým to přijde jako trošku hororová podívaná: malé dítko, trošku ušmudlané, s rukou nacpanou v puse. Pozadí je tmavé, plné nedefinovatelných skvrn, osvětlení kolmo shora vytváří zlověstné stíny v obličeji. Temná atmosféra záběru ostře kontrastuje s naší obvyklou pevně zafixovanou představou o sladkých miminkách v bílé peřince.

Nevíme, na co se dívá vytřeštěnýma modrýma očima, ale škrábance na čele jsou dalším detailem, který dodává fotce „grády“. A autor potvrzuje, že všechny prvky v této kompozici byly záměrné. „Lezou mu zoubky, a tak kouše všechno, co má po ruce. V tomto případě třeba i vlastní ruku.“ Světlo bylo zvoleno zcela záměrně právě kvůli škrábancům na hlavičce. „Působí na mě jako takový malý bitkař,“ vysvětluje autor.

Klepněte pro větší obrázek
noc bojovníkov; foto: MIROc 

Fotografie těží nejvíce právě ze zmíněného osvětlení. Sladké dítko má náhle na obličejíku šmouhy, na čele vrásky a pohled vskutku jak vystřižený z hororu. Je to něco, co vás dokonale vyvede z míry. Pak je náhle jedno, že pozadí je rušivé a že by bylo možná lepší ještě trochu seříznout fotku zprava. Vytřeštěné oči vás zkrátka pohltí.

Autor pod přezdívkou MIROc zveřejnil i několik dalších snímků s dětmi, ale po stránce emocionální je „Noc bojovníků“ výjimečná. Láskyplné hrátky s dětskými nožičkami jsou totiž záležitost, kterou v této kategorii tak trochu očekáváte. Bitvu mezi batolaty nikoli. Gratulujeme autorovi za brilantní úlovek a přejeme mu do budoucna hodně inspirace.

Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

... DuPe 22. 4. 2008, 21:09

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.