DIGIarena.e15.cz

Martin Kozák zpovídá Petra Luska o focení rallye Paříž-Dakar

Jméno Petr Lusk bude určitě známé fanouškům motorsportu, ti ostatní budou možná tápat. Zdá se být nenápadný a přesto ho považuji za nejlepšího motoristického fotografa u nás.

Začal fotografovat až po roce 2000 s nástupem digitálních zrcadlovek. Jeho první rallye s fotoaparátem na krku byla jihočeská Rallye Šumava a dnes je z něj dvorní fotograf Škody Motorsport, v jejíchž barvách objíždí už čtyři roky světové soutěže, momentálně seriálu IRC. První Dakar v roce 2009 jel ještě na vlastní triko, ale před dvěma lety se spojil s týmem KM Racing. A tehdy někdy se zrodily i počátky výstavy, která v těchto dnech probíhá v odletové hale Terminálu 2 ruzyňského letiště.

66 fotografií, z toho 4 obří třímetrová plátna zavěšená pod stropem a 62 metrových fotografií, představují poslední tři ročníky Dakaru – jeho atmosféru, nálady, náročné podmínky, se kterými se musejí po dva týdny účastníci závodu (ale i fotografové) potýkat, stejně jako nádherné scenérie jihoamerické krajiny. Na své si přijdou vyznavači akce i výtvarna. Na vernisáži jsem měl i příležitost Petra krátce vyzpovídat.

Je lepší Dakar v Africe nebo v Jižní Americe?

Na Dakaru v Africe jsem bohužel nikdy nebyl, takže nemohu přesně srovnávat. Chystal jsem se na něj v roce 2008, ale z bezpečnostních důvodů byl tehdy celý závod nakonec zrušený. Jižní Ameriku znám z klasických rallye a myslím si, že je fotogeničtější, pestřejší a také, což je neméně důležité, i bezpečnější. Ale doufám, že jestli se někdy Dakarská rallye do Afriky vrátí, budu u toho.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Z vernisáže výstavy, vlevo nahoře autor vystavovaných fotografií Petr Lusk
(foto: Martin Kozák) 

Jak je to na Dakaru s hygienou, zázemím a podobně?

Žádná sláva, ale v tom zápřahu si člověk rychle zvykne a dva týdny se to dá vydržet. Sprchoval jsem se v bivaku třeba jednou za tři dny.

Podle čeho si vybíráš fotografické pozice?

Od týmu mám k dispozici GPS souřadnice všech důležitých bodů i mapu trati, tu zkombinuji se starými ruskými mapami a vyrážíme, často s předstihem uprostřed noci. Jakmile najdeme vhodné atraktivní místo, pár hodin se vyspíme a pak čekáme. A když se za horizontem objeví oblaka prachu a vyřítí se obří barevný kamión jedoucí rychlostí hodně přes sto kilometrů v hodině, víme, že jsme vybrali dobře.

Co používáš za auto na přesuny?

Jezdím v takzvaném press car, což je upravené závodní auto, splňující veškerou homologaci – má ochranný rám, hasicí přístroje, čtyřbodové pásy a podobně. Letos to bude Toyota Hilux 4×4. Auto má zvětšenou nádrž na 140 litrů a za volantem se střídáme dva, i když já většinou spíš naviguju.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Z vernisáže výstavy na pražském letišti 
(foto: Martin Kozák) 

Čím fotíš a jak jsi spokojený?

Od začátku fotím s technikou Canon, vystřídal jsem mnoho těl a objektivů prakticky všech ohniskových vzdáleností. Snad až na 1D Mark III a jeho pověstné (ne)ostření si nemůžu stěžovat, v ničem mě neomezuje a to je asi to nejdůležitější.

Kolik na jedné „Dakarské“ rallye pořídíš fotografií a jak s nimi nakládáš?

Nikdy jsem to přesně nepočítal, ale za tři týdny, které jsem strávil na letošním Dakaru, jich bylo mnoho a mnoho tisíc. Na místě data zálohuji do notebooku a na externí disk. No a po návratu pak začíná nekonečné přebírání, vybírání, třídění a rozesílání.

Jak technika snáší všudypřítomný písek, horko či nešetrné zacházení?

Samozřejmě dostane zabrat. Nejméně dvě těla jsou nutností, lepší jsou tři až čtyři – nejen z důvodu zálohy, kdyby se jedno rozbilo, ale v prachu není ani úplně jednoduché měnit objektivy. A když mi jednou sklouzl fotoaparát s objektivem z ramene a zabořil se polovinou do písku jemného jako prach, nebylo mi úplně nejlépe. Na posledním Dakaru jsem začal používat speciální neoprenové ochrany a nemůžu si je vynachválit, dokonce tentokrát nebylo potřeba techniku po návratu předávat do servisu k vyčištění.

Obdivuji tě, že i po letech se stále snažíš zlepšovat, hledat nové záběry.

Já taky (smích). Někdy si taky říkám, zda mi stojí za to drápat se nahoru na skálu, ale soudě podle reakcí okolí se to vyplatí. A hlavně mě to pořád neuvěřitelně baví.

Díky za rozhovor.

A ještě perlička na závěr. V loňském roce Petr propadl nejen koním pod kapotou, ale i živým závodním plnokrevníkům, a tak jste jej mohli často potkat na závodištích třeba ve Velké Chuchli, v Mostě nebo v Pardubicích.

Název výstavy: 66 fotografií Petra Luska
Místo konání: Odletová hala Terminálu 2, letiště Praha – Ruzyně
Termín konání: 1. listopadu 2011 až 31. ledna 2012

Další článek




celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

Zaujimave citanie, mozno troska jednoduche..… IO 3. 11. 2011, 21:58
Prima rozhovor, výbornej fotograf! Doporučuj… Tomáš Adamec 3. 11. 2011, 13:24

Další podobné články

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Jedna ze základních pouček eukleidovské geometrie říká, že dvě rovnoběžky se protínají v nekonečnu. Toto tvrzení může být překvapivé v několika ohledech. Pokud se na rovnoběžky díváme jinde než v nekonečnu, jsou od sebe stále stejně daleko.

Nejstarší žijící fotografka oslavila 101. narozeniny

Nejstarší žijící fotografka oslavila 101. narozeniny

Zemřela legendární fotografka Arlene Gottfriedová

Zemřela legendární fotografka Arlene Gottfriedová

Píchavé dobrodružství s nepálskými sběrači medu

Píchavé dobrodružství s nepálskými sběrači medu

Být profesionálním fotografem či filmařem může někdy vyžadovat odvahu hodnou výkonu adrenalinových sportů. Zvlášť, když máte zdokumentovat jedny z posledních sběračů medu nepálských včel

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Snímek o ztracených domovech ukazuje jeden takový tvůrčí pokus, který je ale nedokončený, neúplný, rozdělaný. Ukazuje rozestavěný dům, který už asi nikdo nepostaví; psa, který se dívá kolem sebe a neví, kam patří.

Podívejte se na fascinující fotosérii inspirovanou starými Slovany

Podívejte se na fascinující fotosérii inspirovanou starými Slovany

Češi uspěli v celosvětové soutěži 365 Days of Summer

Češi uspěli v celosvětové soutěži 365 Days of Summer

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Déšť je přírodní jev se zvláštní poetikou. Pokud na poušti začne pršet, tak velice rychle rozkvete a zazelená se. Celé to působí téměř jako zázrak – vyprahlá kamenitá poušť se během několika chvil přemění na krásné místo.