Po loňské výstavě Shakespeare ve fotografii, která se konala v rámci pražských Letních shakespearovských slavností v prestižní Leica Gallery, je letošním doplňkem tohoto divadelního festivalu výstava Maximální fotografie. Projekt, který probíhá na různých místech Pražského hradu, iniciovala skupina PPF, která je už pátým rokem generálním partnerem LSS.
Za architektonickým ztvárněním výstavního projektu stojí Michal Franěk (ateliér Olgoj Chorchoj), o grafický design se postarala snad nejvýraznější česká osobnost nové vlny tohoto oboru - Aleš Najbrt. Všech 27 velkoformátových fotografií pochází ze sbírky Fotograf v zahradě, kterou má pod patronací skupina PPF (stejně jako například rekonstrukci malostranského ateliéru Josefa Sudka, který dnes funguje jako galerie).
Maximální fotografie:
Ivan Pinkava: Medúza, 1995
Organizátoři této výstavy chtěli vyzdvihnout, že umělecká fotografie má ve volném prostoru své místo. „Chceme ukázat, že vhodně prezentovaná fotografie ve veřejném prostoru má svůj význam stejně jako třeba socha. Že umělecká fotografie pod širým nebem není billboard, který nese své reklamní poselství a mnohdy vizuálně zahlcuje a obtěžuje. Troufám si dokonce říci, že umělecká maximální fotografie přímo představuje antibillboard“, říká kurátor výstavy Pavel Scheufler, jeden z předních expertů na dějiny české fotografie a zároveň autor 25 publikací o historii fotografie.
Latinské slovo maximus znamená v odvozeném slova smyslu výjimečnost, významnost, mimořádnost. Proto je takto příznačně výstava nazvána - nejde v ní jen o primární zvětšení fotografií.
Maximální fotografie:
František Drtikol: Bez názvu, 1913
Zajímavým a jistě inspirativním úkolem pro organizátory bylo i technické vyřešení otázky, jak fotografie na Pražském hradě nainstalovat, aby v tak velkém formátu neztratily nic na své atmosféře? Jak je ochránit před vlivy počasí? Jak nosiče umístit na Plečnikovu dlažbu, kam se nesmí nic zavrtat? Další otázkou k pečlivému uvážení bylo rozvržení fotografií tak, aby tematicky rezonovaly s tím kterým místem na Hradě.
Pro zvětšení byl nakonec použit tisk na 3M fólie, který zaručil nezkreslený výsledek. Jako nosiče fotografií posloužily kalené skleněné stěny vsazené do ocelové podesty, které jsou výrazně těžší oproti plexisklu (blok o rozměrech 1 × 2,8 metrů váží skoro půl tuny). Navíc také lépe odolávají přírodním živlům.
Na výstavě můžete vidět snímky významných českých fotografů - Ivana Pinkavy, jehož portrét Medúzy posloužil jako podklad k plakátu výstavy, Františka Drtikola, Jana Lukase, Jaroslava Rösslera, Emily Medkové, i Petra Župníka, představitele výtvarného proudu slovenské aranžované fotografie 80. let.
Maximální fotografie:
Jaroslav Rössler: Bez názvu, kolem 1965
Jak doplnil kurátor Pavel Scheufler, Pražský hrad je jedinečnou galerií, kde se fotografie mohou představit v dalších souvislostech - stropem této galerie je totiž samo nebe.
Maximální fotografie
Výstava probíhá do 11. září 2004
Vstup zdarma